Atlantida?
Při pohledu na trosky Théry se celkem samozřejmě vybavuje asociace s vyprávěním o pádu Atlantidy. Samozřejmě, že tu jsou podstatné rozdíly: Ostrov nezmizel celý, jeho část spíše vyletěla do vzduchu, i když ta mořská kaldera docela vypadá jako propadliště. Především ale nejsme v Atlantickém oceánu daleko na západě, ostrov byl podstatně menší než nějaký kontinent, katastrofa nastala v 17. století před n. l. a ne v 10. tisíciletí před n. l. Nejpodstatnějším rozdílem však je, že Théra je skutečný ostrov, který vidíme a můžeme na něj připlout, zatímco Atlantida (Atlantis, ᾿Ατλαντὶς) je Platónovo literární téma Utopie, jehož pomocí ilustruje své názory na uspořádání a vývoj lidské společnosti. K tomu, abychom ji neviděli, jak někde ční z moře, se tedy ani nemusela propadat. Proto ji nelze nalézt ani na mořském dně, i když potopených ostrovů a zaplavených dávných měst je v různých místech naší planety spousta.
Kaldera Théry je velice působivá, avšak příběh o Atlantidě je ještě uhrančivější. Navíc má spoustu analogií, mnohdy nezávislých. Ztracený ostrov patří k oblíbeným tématům námořnických legend odedávna. Ztracená města a pradávné války na úsvitu civilizace patří k základním motivům mýtů, pohádek i moderních fantazijních příběhů. Kromě přitažlivosti pro naši mysl se mohou opírat o řadu dílčích skutečných událostí, hlavně však o kontinuitu žánrů „ztracený ostrov“, „ztracená kultura“, „ztracená moudrost“. Člověku chvíli trvá, než se přesvědčí, že všechny spisy o Atlantidě mají jediný pramen, a tím je Platónovo dílo. Přesněji řečeno, celkem asi 15 stran textu na dvou místech jeho dialogů Tímaios a Kritiás. Více viz exkurz Platónova Atlantis. Platón byl vynikající literát s velice bujnou fantazií, navíc muž zcestovalý a světa znalý. Je tedy možné, že Théra patřila mezi zdroje jeho inspirace. K líčení dávné katastrofy se mohla hodit podobně jako jeho zkušenost s erozí krajiny, s Etnou, s propadlými staršími městy na řadě míst řeckého pobřeží, nebo znalost legend o dávné Krétě. Je to však pouhá možnost, jeden z možných zdrojů jeho literární tvorby. Žádná z uvedených inspirací se ovšem nestala rozhodující pro umístění Atlantidy daleko na západ, tento směr je nejspíš odkazem na dalekou minulost, nebo na mrtvé.
My ovšem k Atlantidě a Théře přistupujeme v jiném pořadí: Napřed jsme četli o Atlantidě, pak vidíme Théru, a ta nám tento motiv připomíná. Velice silně připomíná. O to víc, že víme o zdejší zaniklé civilizaci, dokonce můžeme vidět artefakty, které po ní zbyly. Ty nemají s Atlantidou nic společného, krom té dimenze minulosti, která milosrdně zahrnuje všechno dávné, hrnce i legendy. A pokud by tato asociace někomu nedocházela, pomůžou mu reklamní cedule, neboť kdeco dražšího na Théře se jmenuje Atlantis.
Pokračovat v souvislém čtení: exkurz Platónova Atlantis nebo rovnou Fira, hlavní město
Zpátky na obsah kapitoly THÉRA (Santorini)
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
