Ariadné na Bakchově mysu

Z KEROS
Přejít na: navigace, hledání

Ariadné je pozoruhodnou mytickou postavou, spojuje božské a lidské děje. Už před vstupem na Délos jsme si řekli něco málo o Théseově cestě na Krétu, jak se tam zamiloval do Ariadny a jak ji pak podivně zapomněl na Naxu, viz info Rámec Théseova příběhu. Théseův příběh pokračuje v Athénách a souvisí s Délem. Ariadnin příběh končí na Naxu, i když podle jedné z mnoha verzí až na ostrově Lémnu, v severovýchodní Egeidě.

Ariadné je dcera Mínóa, vládce Knóssu, a jeho ženy Pasifaé, dcery Héliovy, tedy krétská princezna. Její láska k athénskému princi začala v Knóssu a skončila na Naxu. O tom, proč Théseus odplul z Naxu do Athén bez ní, máme řadu příběhů, které se snaží nějak vyložit jeho nanejvýš podivnou zapomnětlivost. Skoro ve všech verzích je za tím Dionýsos, jenom pokaždé trochu jiným způsobem. V nejjednodušší podobě za to prý může Théseova opilost. Opuštěná Ariadné pak skáče z útesu, nebo se vdává za Dionýsa. Když ale zapátráme v nejstarší dochované řecké literatuře, tedy v homérských eposech, potkáme něco zajímavějšího, i když méně srozumitelného.

V Íliadě je Ariadné jenom zmíněná (XVIII, 592), zato Odysseia říká, že Théseus „jí nijak neužil“, protože ji „dříve sklála Artemis“, a to na Naxu! I když se tady po starém způsobu Naxos označuje jménem Día, je identifikace jasná. Artemis ji na Naxu střelila svým šípem! Možná morem? A proč? Důvod vyslovuje Odysseia jasně: „Dionýsos jí o ní řekl.“ Doslovně: „Na Dionýsovo svědectví.“ Viz exkurz Homér, Odysseia XI, 321-325. Panenská Artemis na Dionýsovo upozornění vezme Ariadnu Théseovi tak, že jí zavčas vezme život! Proč pak ale ta obvyklá verze o Théseově zapomenutí a Ariadnině následném skoku do moře nebo svatbě s Dionýsem? A co je to za zvláštní spojenectví Artemidy s Dionýsem? Dionýsos jako udavač?

Nejspíš za tím bude dávná zápletka božských dějů, propletenec řady zdánlivě různých příběhů: Dionýsův spor s Poseidónem o ostrov Naxos, zasvěcení krétské princezny Poseidónovi, Dionýsova touha po Ariadně. Poseidón totiž Dionýsovi vyhrožoval, že mu jeho oblíbený ostrov Naxos spláchne velikou vlnou, nebo rozdupá býky. Dionýsos však díky Hermově vědomé a Théseově nevědomé pomoci ostrov ubránil a ještě získal Ariadnu. Théseovo hrdinství je možné pochopit jako pouhý nástroj v rukou Dionýsových, který v něm prostřednictvím Herma probudil vlastenecké city a soucit s mladými lidmi obětovanými na Krétě, když Thésea v přestrojení navštívil v zahradě athénského paláce a vnukl mu myšlenku na cestu do Knóssu. Tam Théseus zabil Mínótaura, posvátné zvíře Poseidóna a Artemidy nebo nějaké její krétské předchůdkyně. V jiné verzi byl Mínótauros dokonce Ariadnin velice zvláštní bratr. Pak Théseus utekl i s krétskou princeznou a zastavil se s ní na Naxu, v půli cesty do Athén. Tím ovšem z hlediska Dionýsova Théseova role v příběhu skončila. Poseidón je poražený a potupený, Ariadné je na Naxu. Théseus jako nadbytečný použitý hrdina odjíždí sám a ve zmatku. Odysseia to řeší kulantně, i když tragicky: ponechává Ariadnu ve sféře božských dějů, kam asi od počátku patří, a neříká přitom nic o Théseovi. Tedy naopak, než většina pozdějších verzí, v nichž Théseus vypadá hodně podivně.

Je vůbec tak velký rozdíl mezi šípem Artemidiným, skokem z útesu a svatbou s Dionýsem? Vždy je to konec lidské dimenze života, dionýsovsky řečeno: sparagmos. Různé jsou ovšem akcenty: Artemidino panenství i vláda nad vztahem života a smrti; skok do moře, které je doménou potupeného a zrazeného Poseidóna, tedy vlastně návrat; oddání se nadlidskému zdroji touhy. Ariadné skáče zpátky k Poseidónovi právě ze sousedství chrámu Artemidina bratra, Apollóna. A Dionýsos je najednou zde, buď jako Apollónův bratr, nebo sem přijíždí s lodí, které se v okolí Naxu zmocnil. Každopádně je pak Ariadné chápána jak coby postava tragická, tak i jako šťastná nevěsta a žena Dionýsova. Opustila Mínóa a Poseidóna, ztratila Thésea, našel ji Dionýsos. Ztratila lidskou smrtelnost a dostala věčné mládí. Smrt je ztrátou smrtelnosti.

Svatba Dionýsa s Ariadnou je oblíbeným tématem řeckého vázového malířství i drobných plastik. Může mít až mysterijní konotace. A v jisté hospodě Naxijské Chóry bylo v nočních hodinách možné slyšet také nekanonickou a poněkud naxocentrickou verzi, která s Ariadnou spojuje zvláštní podobu příběhu Dionýsovy plavby, viz exkurz Dionýsos připlouvá.

Pro úplnost zmíním ještě další antické verze z velice různých dob:

Hésiodos v Theogonii (947n.) píše, že „zlatovlasý Dionýsos si vzal Mínóovu dceru, rusou Ariadnu, za ženu, a dal jí věčné mládí a nesmrtelnost“.

V římské době pak Pseudo-Apollodóros (Bibliotheca) říká, že „Dionýsos se zamiloval do Ariadny a unesl ji z Naxu (...), na Lémnos, kde se s ní miloval...“

Plútarchos píše (Théseus 20, 1): „Vypráví se i mnoho jiných pověstí, jak o těchto událostech, tak o Ariadně, v ničem se však neshodují.“ Pro úplnost hned uvádí několik civilnějších verzí: Ariadné se oběsila na Naxu; provdala se tam za Dionýsova kněze; Théseus ji opustil, „neboť veliká láska ho soužila k půvabné Aiglé“; porodila Théseovi syny Oinopióna a Stafyla; Théseus ji těhotnou v obavě o její zdraví vysadil na Kypru...

Tato vyprávění zde dále nezohledňuji, protože je nelze propojit s dalšími kontexty příběhu.

 Souvisle číst: info Dionýsos, exkurz Dionýsova plavba, exkurz Homérský hymnus na Dionýsa, exkurz Dionýsos připlouvá - nebo rovnou Grotta, Metropolitní náměstí
 Zpátky na obsah podkapitoly Chóra Naxijských
 Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY