Lesk obzvláštního ostrova
Vracíme se na Mykonos. Většinou se z Délu vracíme odpoledne, kdy je Mykonská Chóra dost ospalá, tak si zatím řekneme něco o tomto zvláštním ostrově. Je vlastně tuze pěkný: strohá příroda, kopcovitý a kamenitý terén tvořený různými granitoidními (žulami a žule podobnými) horninami, domečky v kykladském stylu. Rostlin tu není mnoho, ale jsou hodně zajímavé, protože zde převažuje jinak ne zrovna obvyklá přírodní formace: kyselý xerotherm, tedy sucho a teplo, ale na kyselém horninovém základu. U nás něco vzdáleně podobného potkáme třeba v okolí Znojma, kolem vinice Šobes. Jinde sice máme spoustu kyselých půd, třeba na Vysočině a na Šumavě, ale mokrých a v chladném podnebí; zatímco relativně suché a teplé podnebí známe spíš z oblastí alkalických půd, třeba kolem Mikulova nebo Litoměřic. Podobně je i v Řecku většina xerothermů spojená s vápencovitými horninami, výjimky jsou převážně na Kykladách a Mykonos představuje v tomto ohledu extrém. Půdy je zde ovšem velice málo. Příroda Mykonu je tedy strohá, což ještě umocňuje častý silný vítr. Ne nadarmo se o Mykonu říká, že je to větrný ostrov. V lesklé šedi kamene sem tam roste nějaká bodlákovitě vypadající kytička nebo sporý keřík pokrytý voskem, v tom všem stojí jasně bílé domečky s tmavě modrými dveřmi a okenicemi, občas i s modrými střechami. Cesty jsou lemované fortelně vystavěnými kamennými zídkami, což je tuze pěkné, ale ne vždy to umožňuje, aby se autobus vyhnul protijedoucímu autu. Zásadnější problém ovšem je, že ty domečky jsou teď zoufale přemnožené.
Mykonos (Μύκονος) leží mezi Ténem a Naxem, má plochu 85 km2 a na ní v současné době přes 9 tisíc údajně stálých obyvatel. Osídlený je přinejmenším od pozdního neolitu a najde se tu i několik menších antických památek, včetně stojící římské vily, leč význam tohoto ostrova byl – a zčásti ještě je – určený tím, že sousedí s Délem. Když bylo na Délu zakázáno rodit, byly prý rodičky odvážené na Mykonos. Paralelně s tím se ovšem na Mykonu asi už v klasické antice kompenzovalo také omezení sexu v době poutí na Délu. I na Mykonu tedy došla naplnění slova bohyně Létó, určená původně Délu: „Svým lidem výživu zjednáš z rukou poutníků cizích, když není tučná tvá půda.“ (Homérský hymnus na Apollóna 59-60.) Když byl později Délos vypleněný, upadl Mykonos do bezvýznamnosti a chudoby. Dokonce natolik, že mykonským mnohdy nezbývala jiná obživa než pirátství..
Piráti
Cesty dějů jsou ovšem nevýzpytné, a tak slovní spojení „piráti z Mykonu“ zažilo řadu převratných proměn: nejprve obávaní hrdlořezové, pak díky Madó Mavrogenous hrdinní spolutvůrci novořecké státnosti, nakonec reklamní slogan na lodní výlety nebo hospody. U patřičných firem si tu můžete objednat výlet pirátskou lodí nebo pirátský večer. Přes slavnou epizodu dvacátých let 19. století se ostrov dál vylidňoval. Nebyla tu obživa a lidé museli odcházet za prací na řeckou pevninu, do Ameriky, později hlavně do západní Evropy.
Mykonská cesta
Pak se však ostrov dal „mykonskou cestou“, což je reklamní slogan, který má v okolí velice pejorativní význam. Stěží na nějakém jiném ostrově potkáte tolik drahých hospod, luxusních zlatnictví, bank a bordelů všech druhů a cenových kategorií. Prostituce, banky i touha po okázalém luxusu jsou na světě odedávna a nemá smysl se nad nimi pohoršovat, leč upřednostnění těchto dimenzí života před vším ostatním je podivné. Jsou tady i slušné podniky všech kategorií, ale návštěva Mykonu vždy působí značné pošramocení pověsti u Řeků mimo Mykonos a důkladné provětrání peněženky i při hodně asketickém režimu. Žije se zde opravdu „ve stínu theórií“. Začalo to jako obvykle zájmem vysoké společnosti a skončilo masovým útokem turistů, jenže na rozdíl od jiných míst tady ti velice bohatí a slavní zůstávají, a také v dalších ohledech si ostrov udržuje pověst výstřednosti, byť už naředěné všudypřítomnými davy.
Turistická přestavba tady začala brzo, už v polovině 20. století. Od počátku byla vedená ve zcela specifickém stylu, který měl přilákat nejbohatší klientelu. Díky tomu se na ostrov vrátila část původních obyvatel, ale mnohem více bohatých investorů, z Athén, z Itálie a nakonec z Ruska, kteří zde „zhodnocují“ své peníze v drahých hotelích a barech. Většina toho ovšem funguje jenom v létě, i když se většinou tváří jako ryze místní a tradiční podniky. Podle řeckých zákonů musí být „místní“ na místě aspoň půl roku, a proto jsou všechny ty podniky alespoň formálně otevřené i v květnu a v říjnu, kdy povětšině zejí prázdnotou. Přesto však můžeme také na Mykonu potkat příjemné lidi a zbytky řecké pohostinnosti, musí se však hledat. Ostrov zažil i období hippies – a začlenil je jako další epizodu své reklamní image, k pirátům a rybářům. Na cokoli z toho si zde můžete hrát – a míra „opravdovosti“ je úměrná sumě, kterou zaplatíte, drobné to ovšem nebudou nikdy.
Mykonos má mezinárodní letiště, jeden z jeho přístavů je určený i pro obří výletní lodě oceánských rozměrů, v okolí ostrova kotví velikánské „jachty“ bohatců, ze kterých občas vzlétají jejich vrtulníky. Hosté Mykonu tvoří velice pestrou společnost. Mezi těmi bohatými a slavnými jsou lidé slavní chvalně i krajně nechvalně, mezi řadovými turisty je většina těch, co si přijela vyrazit z kopýtka nebo jenom očumovat a koupat se, ale i menšina romantiků, nebo přímo poutníků. Nechci nabízet černobílý popis světa, nicméně asociace s mytologií, která právě na Mykonos umísťuje boj mezi Diem a vzbouřenými Títány, se tu často nabízí. Mnoho věcí je tady vymknutých z obvyklých řádů, což střídavě působí pohoršlivě i nebývale svobodně. Holé tvrdé skály, průzračné moře, ostré slunce a vítr to vytržení z všednosti umocňují. Jazykem pozdější antiky až renesance řečeno: Jako kdyby zde byly živly navzájem oddělené! To skoro vylučuje obvyklý život a obživu, ale zakládá zvláštní krásu a vytrhuje ze všednosti. Vytržení bývá posvátné i nebezpečné.
Mykonská hra na svobodu je sice trapná a nákladná, ale přináší i nesporné výhody. Například zde je (nebo aspoň až do velice nedávné doby bylo) bezvýhradně bezpečno. Při kumulaci významných lidí, z nichž mnozí tu jsou inkognito, třeba prezident s milenkou nebo premiér s milencem, je přece nutné naprosto vyloučit trapné situace, kdy by se kvůli facce nebo zmizelé šrajtofli zjišťovalo, kdo je kdo. Tatáž střežená anonymita má za následek i zvláštní hru na rovnost, neboť nejlepším utajením je přece neoznačené místo kousek stranou. Při toulkách ostrovem se proto občas naprosto nechtěně ocitáme v sousedství slavných, aspoň pokud u sebe nemáme foťák s delším objektivem.
Souvisle číst: Je libo růže pro chlapce?
Zpátky na obsah kapitoly MYKONOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
