Hašení svící a drobný rybolov

U vchodu do kostela jsme svědky podivného děje, který na mě působí neblaze, zkratkovitě řečeno málem černomagicky. Poutníci zde zapalují svíce a staví je na stojany, kde se jich ovšem hned zmocňují lidé z chrámové služby, zhasínají je obrácením plamínku dolů a ponořením do vody nebo písku, načež je dokonce lámou. Jsem dalek toho, abych se vysmíval náboženským zvyklostem, ale toto mi přišlo příliš. Později jsem se dozvěděl, že důvody tohoto podivného počínání jsou zcela prozaické. Svíce se samozřejmě recyklují, a tento postup umožňuje, aby i poměrně chudý člověk mohl přijít třeba s dvoumetrovou svící. To sice chápu, stejně bych však raději viděl svíčku třeba menší, ale poklidně hořící.

Stará paní z Naxu, která mi to vysvětlovala, k tomu hned přidala další výklad o čemsi, co jsem bohužel moc nepochopil. Prý se tam někde dole v podzemí chrámu rejdí s malými modely lodí a vylovují se tam jakési rybičky, je to prý velice zábavné a má to jakési hluboké náboženské souvislosti. Navíc s tím měla nějak souviset i zázračná pomoc Matky Boží při italské okupaci. V den pouti se ovšem připomíná spíš potopení řeckého křižníku italskou ponorkou v tamním přístavu (ještě před začátkem války a ve svátek), což určitě nijak veselé není. Tak nevím.

 Pokračovat v souvislém čtení: Archeologické muzeum na Ténu
 Zpátky na obsah kapitoly TÉNOS (Tinos)

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY