Pokladnice Sifnijských v Delfách
Dokladem bohatství Sifnu pozdní archaické doby je pokladnice Sifnijských v Delfách, postavená kolem roku 525 před n. l. Právě k ní se váže pověst o bohatství Sifnu, nejprve provázeném štědrou zbožností, pak hamižností a zkázou. Je ovšem možné, že ta proměna souvisí spíš s úpadkem samostatnosti kykladských ostrovů v klasické době, pod vlivem hegemonie Athén.
Když Pausaniás ve 2. století n. l. pokladnici popisuje, vypráví pověst o bohatství Sifnu a jeho konci (Cesta po Řecku X, 11, 2):
„Obyvatelé Sifnu zbudovali svou pokladnici pro tuto příčinu: Ostrov Sifnos vydával zlatý kov a bůh přikázal jeho obyvatelům, aby z výtěžku odevzdali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však ve své nenasytnosti od dávky ustoupili a tehdy jim také moře zlaté doly zatopilo.“
Co můžeme z pokladnice Sifnijských vidět
Z budovy pokladnice zůstaly na jejím původním místě v Delfách jenom mohutné základy a sokl z velkých kvádrů, do výšky kolem tří metrů. Stojí po levé straně posvátné cesty, skoro hned pod slavnou pokladnicí Athéňanů. Reliéfy a sochy, které byly při archeologických pracech z pokladnice Sifnijských sňaty, vystavuje Archeologické muzeum v Delfách.
Zachovala se torza obou karyatid, tedy soch dívek v roli sloupů. Koré v roli karyatidy, se v archaické době ještě moc často nevidí.
Nejlíp se zachoval pediment (fronton, ozdobné průčelí jako u chrámu). Centrálním výjevem na něm je tahanice o trojnožku mezi Hérakleem a Apollónem. Pod ním byla na této východní straně budovy řada reliéfů: na levé straně shromáždění bohů, na pravé pak scény z trojské války.
Severní stěnu zdobily reliéfy gigantomachie, což je velice obvyklý motiv.
Reliéfy na jižní a západní straně vytvořil jiný sochař, asi iónského (východořekécho) původu, ale zachovaly se jen fragmenty, např. kvadriga.
Víc fotek je v albu. [[1]]
Pokračovat v souvislém čtení: MÉLOS (Milos)
Zpátky: SIFNOS
