Homérský hymnus na Dionýsa

	Homérský hymnus V		Hymni Homerici V
	Na Dionýsa		In Bacchum
	Přeložil Otokar Smrčka		Εἰς Διόνυσον
1	O synu Semely slavné chci zpívat,	1	Ἀμφὶ Διώνυσον Σεμέλης ἐρικυδέος υἱὸν
	jak se při břehu moře, jež bez ustání se vlní,		μνήσομαι, ὡς ἐφάνη παρὰ θῖν' ἁλὸς ἀτρυγέτοιο
	na skalnatém výběžku mysu objevil, podoben muži		ἀκτῇ ἐπὶ προβλῆτι νεηνίῃ ἀνδρὶ ἐοικὼς
	v prvním rozkvětu mládí, kol skrání mu poletovaly		πρωθήβῃ· καλαὶ δὲ περισσείοντο ἔθειραι
5	černavé kadeře krásné a statné široké plece	5	κυάνεαι, φᾶρος δὲ περὶ στιβαροῖς ἔχεν ὤμοις
	objímal nachový plášť. Tu na lodi důkladně kryté		πορφύρεον· τάχα δ' ἄνδρες ἐϋσσέλμου ἀπὸ νηὸς
	tyrhénští loupežní plavci se přihnali po moři třpytném.		ληϊσταὶ προγένοντο θοῶς ἐπὶ οἴνοπα πόντον
	Zlý je tam osud vedl. Jak zhlédli ho, na sebe kývli,		Τυρσηνοί· τοὺς δ' ἦγε κακὸς μόρος· οἱ δὲ ἰδόντες
10	vyskákali hned na břeh a rázem se zmocnili muže,	10	νεῦσαν ἐς ἀλλήλους, τάχα δ' ἔκθορον, αἶψα δ' ἑλόντες
	dopravili ho na svou loď a jásali v duchu;		εἷσαν ἐπὶ σφετέρης νηὸς κεχαρημένοι ἦτορ.
	myslili jeden jak druhý, že z rodu vznešených králů		υἱὸν γάρ μιν ἔφαντο διοτρεφέων βασιλήων
	jistě to syn a tuhými pouty chtěli ho svázat.		εἶναι, καὶ δεσμοῖς ἔθελον δεῖν ἀργαλέοισι.
	Pouta však nevydržela a daleko padaly houžve		τὸν δ' οὐκ ἴσχανε δεσμά, λύγοι δ' ἀπὸ τηλόσ' ἔπιπτον
15	od jeho rukou i nohou; on sám pak zůstával klidný	15	χειρῶν ἠδὲ ποδῶν· ὁ δὲ μειδιάων ἐκάθητο
	s úsměvem v tmavých očích. Když kormidelník to viděl,		ὄμμασι κυανέοισι, κυβερνήτης δὲ νοήσας
	vykřikl na své druhy a tak na ně důtklivě volal:		αὐτίκα οἷς ἑτάροισιν ἐκέκλετο φώνησέν τε·
	Kterého, nešťastníci, tu boha jímáte v pouta		Δαιμόνιοι τίνα τόνδε θεὸν δεσμεύεθ' ἑλόντες
	silného? Vždyť ani důkladná loď ho nemůže unést.		καρτερόν; οὐδὲ φέρειν δύναταί μιν νηῦς εὐεργής.
	Věru buď sám je to Zeus neb Apollón stříbroluký		ἢ γὰρ Ζεὺς ὅδε γ' ἐστὶν ἢ ἀργυρότοξος Ἀπόλλων
20	anebo Poseidón snad; ten není smrtelným lidem	20	ἠὲ Ποσειδάων· ἐπεὶ οὐ θνητοῖσι βροτοῖσιν
	podoben, nýbrž bohům, co mají olympská sídla.		εἴκελος, ἀλλὰ θεοῖς οἳ Ὀλύμπια δώματ' ἔχουσιν.
	Radím vám, na černou souš ho ihned propusťme z lodi,		ἀλλ' ἄγετ' αὐτὸν ἀφῶμεν ἐπ' ἠπείροιο μελαίνης
	nikdo naň nevztahuj ruku, ať na nás rozhněván za to		αὐτίκα, μηδ' ἐπὶ χεῖρας ἰάλλετε μή τι χολωθεὶς
	nevzbudí zuřivé větry a prudkou nezdvihne bouři!		ὄρσῃ ἀργαλέους τ' ἀνέμους καὶ λαίλαπα πολλήν.
25	Na něho náčelník plavců se obořil příkrými slovy:	25	Ὣς φάτο· τὸν δ' ἀρχὸς στυγερῷ ἠνίπαπε μύθῳ·
	Bláhovče, hlídej vítr a pomáhej napínat plachtu!		δαιμόνι' οὖρον ὅρα, ἅμα δ' ἱστίον ἕλκεο νηὸς
	Chop se aspoň všech lan – zde s tím si už poradí muži!		σύμπανθ' ὅπλα λαβών· ὅδε δ' αὖτ' ἄνδρεσσι μελήσει.
	Myslí, že do Aigypta nebo na Kypros připluje s námi,		ἔλπομαι ἢ Αἴγυπτον ἀφίξεται ἢ ὅ γε Κύπρον
	k Hyperborejcům nebo i dál; však nakonec jednou		ἢ ἐς Ὑπερβορέους ἢ ἑκαστέρω· ἐς δὲ τελευτὴν
30	poví, kde svou rodinu má, svůj majetek všechen	30	ἔκ ποτ' ἐρεῖ αὐτοῦ τε φίλους καὶ κτήματα πάντα
	a své příbuzenstvo, když do rukou dal nám ho osud.		οὕς τε κασιγνήτους, ἐπεὶ ἡμῖν ἔμβαλε δαίμων.
	Řekl a stěžeň zdvíhat se jal a napínat plachtu.		Ὣς εἰπὼν ἱστόν τε καὶ ἱστίον ἕλκετο νηός.
	Vítr doprostřed plachty se opřel a všichni kol pevně		ἔμπνευσεν δ' ἄνεμος μέσον ἱστίον, ἀμφὶ δ' ἄρ' ὅπλα
	utáhli lana. A v tom již viděli podivné věci.		καττάνυσαν· τάχα δέ σφιν ἐφαίνετο θαυματὰ ἔργα.
35	Po rychlé černé lodi se nejdřív lahodné víno	35	οἶνος μὲν πρώτιστα θοὴν ἀνὰ νῆα μέλαιναν
	prýštilo, šíříc líbezný dech a nebeskou vůni,		ἡδύποτος κελάρυζ' εὐώδης, ὤρνυτο δ' ὀδμὴ
	a všech plavců, jak spatřili div, se zmocňoval úžas.		ἀμβροσίη· ναύτας δὲ τάφος λάβε πάντας ἰδόντας.
	Za chvíli po kraji plachty výš vyběhly větévky révy		αὐτίκα δ' ἀκρότατον παρὰ ἱστίον ἐξετανύσθη
	na obou stranách a na nich se hojně houpaly hrozny;		ἄμπελος ἔνθα καὶ ἔνθα, κατεκρημνῶντο δὲ πολλοὶ
40	tmavě zelený břečťan se kolem stěžně zas vinul,	40	βότρυες· ἀμφ' ἱστὸν δὲ μέλας εἱλίσσετο κισσὸς
	bohatý kvítky, i plod se v půvabných bobulkách jevil,		ἄνθεσι τηλεθάων, χαρίεις δ' ἐπὶ καρπὸς ὀρώρει·
	kde čněl u vesel kolík, tam visel věnec. Tu plavci		πάντες δὲ σκαλμοὶ στεφάνους ἔχον· οἱ δὲ ἰδόντες
	na druha lodivoda již volali, hned aby s lodí		νῆ' ἤδη τότ' ἔπειτα κυβερνήτην ἐκέλευον
	přirazil k souši. Vtom bůh se ve lva hrozného změnil,		γῇ πελάαν· ὁ δ' ἄρα σφι λέων γένετ' ἔνδοθι νηὸς
45	na krytbě zařval vší silu a za nový důkaz své moci	45	δεινὸς ἐπ' ἀκροτάτης, μέγα δ' ἔβραχεν, ἐν δ' ἄρα μέσσῃ
	vyvolal doprostřed lodi zjev medvěda s huňatým tělem;		ἄρκτον ἐποίησεν λασιαύχενα σήματα φαίνων·
	ten se tam zuřivě vztyčil a lev zase na krytbě shora		ἂν δ' ἔστη μεμαυῖα, λέων δ' ἐπὶ σέλματος ἄκρου
	posupným pohledem hrozil. Tu na záď utekli plavci,		δεινὸν ὑπόδρα ἰδών· οἱ δ' εἰς πρύμνην ἐφόβηθεν,
	kde se kol kormidelníka, jenž zachoval rozvážnou mysl,		ἀμφὶ κυβερνήτην δὲ σαόφρονα θυμὸν ἔχοντα
50	zděšení všichni shlukli; však lev se tam vřítil a rázem	50	ἔσταν ἄρ' ἐκπληγέντες· ὁ δ' ἐξαπίνης ἐπορούσας
	uchvátil náčelníka. To vidouce, do jasné tůně		ἀρχὸν ἕλ', οἱ δὲ θύραζε κακὸν μόρον ἐξαλύοντες
	ostatní naskákali, tak záhubě uniknout chtíce,		πάντες ὁμῶς πήδησαν ἐπεὶ ἴδον εἰς ἅλα δῖαν,
	tam se však delfíny stali. Jen lodivod milosti došel;		δελφῖνες δ' ἐγένοντο· κυβερνήτην δ' ἐλεήσας
	bůh ho zadržel, štěstí mu dal a promluvil k němu:		ἔσχεθε καί μιν ἔθηκε πανόλβιον εἶπέ τε μῦθον·
55	Zanech, lodníku řádný, vší bázně, ty máš mou přízeň.	55	Θάρσει † δῖ' ἑκάτωρ τῷ ἐμῷ κεχαρισμένε θυμῷ·
	Hlučný bůh Dionýsos jsem já, jejž zrodila matka		εἰμὶ δ' ἐγὼ Διόνυσος ἐρίβρομος ὃν τέκε μήτηρ
	Semelé, Kadmova dcera, když s Diem se spojila v lásce.		Καδμηῒς Σεμέλη Διὸς ἐν φιλότητι μιγεῖσα.
	Pozdraven buď, ty synu Semely spanilé tváře!		Χαῖρε τέκος Σεμέλης εὐώπιδος· οὐδέ πῃ ἔστι
	Na tebe myslit musí, kdo sladkou složit chce píseň.		σεῖό γε ληθόμενον γλυκερὴν κοσμῆσαι ἀοιδήν.

---

Viz [zobrazení v muzeu]

Souvislé čtení knížky: Zpátky na exkurz Dionýsova plavba