Irakleia předběžně
Stránka ve vývoji
Iraklia je nejjižnějším ostrovem Malých Kyklad. Leží jižně od Naxu, od jehož jižního mysu ji odděluje pouhých 5,5 km moře, směrem na Íos. Plavební vzdálenost z Naxijské Chóry je ovšem něco přes 30 km. Jezdí se sem za koupáním a přírodou, ale také na pouť do fascinující posvátné jeskyně v horách, s pravoslavnou bohoslužbou. Tato jeskyně bude i naším hlavním cílem. Krom toho, že je krásná, snad může být i jedním z klíčů k pochopení vztahů mezi třemi náboženstvími: dávných Kyklad, antického Řecka a křesťanstvím.
Iraklia je největší malokykladský ostrov, má skoro 18 km2, žije však na nich pouze kolem 120 stálých obyvatel. Turistickým ruchem je ostrov zatím jen málo poškozený. Hlavním „městem“ je Panagia ve vnitrozemí. Většina ostrova je neobydlená, jak napovídá „hustota“ osídlení, něco přes 6 lidí na kilometr čtvereční. Ostrov je hornatý, vrchol Papas je ve výšce 418 m, a to je nahoře docela velká planina. Už ve výškách několika málo set metrů je tu nádherná horská krajina, která je ovšem velice živá, co se hadů a hmyzů týká. A pokud by se někde měli z křoví vynořit dávno vyhynulí malí kykladští sloni, tak nejspíš tady!
Slavnou minulost ostrova dokládá nález kykladského idolu postkanonického typu z rané doby bronzové, uložený dnes v Athénách, v Goulandrisově Muzeu kykladského umění v Athénách. Nejstarší nálezy pocházejí z neolitu. Přesto se zdá, že Iraklia byla vždycky spíše kuriózní zapadákov, po konci rané doby bronzové už úplný, což teprve v posledních letech narušili turisté z Athén i ze Západu.
Souvisle číst: Agios Georgios
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
