Homérský hymnus na Dionýsa
| Homérský hymnus V | Hymni Homerici V | |||
| Na Dionýsa | In Bacchum | |||
| Přeložil Otokar Smrčka | Εἰς Διόνυσον | |||
 |
||||
| 1 | O synu Semely slavné chci zpívat, | Ἀμφὶ Διώνυσον Σεμέλης ἐρικυδέος υἱὸν | ||
| jak se při břehu moře, jež bez ustání se vlní, | μνήσομαι, ὡς ἐφάνη παρὰ θῖν' ἁλὸς ἀτρυγέτοιο | |||
| na skalnatém výběžku mysu objevil, podoben muži | ἀκτῇ ἐπὶ προβλῆτι νεηνίῃ ἀνδρὶ ἐοικὼς | |||
| v prvním rozkvětu mládí, kol skrání mu poletovaly | πρωθήβῃ· καλαὶ δὲ περισσείοντο ἔθειραι | |||
| 5 | černavé kadeře krásné a statné široké plece | κυάνεαι, φᾶρος δὲ περὶ στιβαροῖς ἔχεν ὤμοις | ||
| objímal nachový plášť. Tu na lodi důkladně kryté | πορφύρεον· τάχα δ' ἄνδρες ἐϋσσέλμου ἀπὸ νηὸς | |||
| tyrhénští loupežní plavci se přihnali po moři třpytném. |
ληϊσταὶ προγένοντο θοῶς ἐπὶ οἴνοπα πόντον | |||
| Zlý je tam osud vedl. Jak zhlédli ho, na sebe kývli, | Τυρσηνοί· τοὺς δ' ἦγε κακὸς μόρος· οἱ δὲ ἰδόντες | |||
| 10 | vyskákali hned na břeh a rázem se zmocnili muže, | εἷσαν ἐπὶ σφετέρης νηὸς κεχαρημένοι ἦτορ. | ||
| dopravili ho na svou loď a jásali v duchu; | υἱὸν γάρ μιν ἔφαντο διοτρεφέων βασιλήων | |||
| myslili jeden jak druhý, že z rodu vznešených králů | εἶναι, καὶ δεσμοῖς ἔθελον δεῖν ἀργαλέοισι. | |||
| jistě to syn a tuhými pouty chtěli ho svázat. |
τὸν δ' οὐκ ἴσχανε δεσμά, λύγοι δ' ἀπὸ τηλόσ' ἔπιπτον | |||
|
Pouta však nevydržela a daleko padaly houžve od jeho rukou i nohou; on sám pak zůstával klidný s úsměvem v tmavých očích. Když kormidelník to viděl, vykřikl na své druhy a tak na ně důtklivě volal: Kterého, nešťastníci, tu boha jímáte v pouta silného? Vždyť ani důkladná loď ho nemůže unést. Věru buď sám je to Zeus neb Apollón stříbroluký anebo Poseidón snad; ten není smrtelným lidem podoben, nýbrž bohům, co mají olympská sídla. Radím vám, na černou souš ho ihned propusťme z lodi, nikdo naň nevztahuj ruku, ať na nás rozhněván za to nevzbudí zuřivé větry a prudkou nezdvihne bouři! Na něho náčelník plavců se obořil příkrými slovy: Bláhovče, hlídej vítr a pomáhej napínat plachtu! Chop se aspoň všech lan – zde s tím si už poradí muži! Myslí, že do Aigypta nebo na Kypros připluje s námi, k Hyperborejcům nebo i dál; však nakonec jednou poví, kde svou rodinu má, svůj majetek všechen a své příbuzenstvo, když do rukou dal nám ho osud. Řekl a stěžeň zdvíhat se jal a napínat plachtu. Vítr doprostřed plachty se opřel a všichni kol pevně utáhli lana. A v tom již viděli podivné věci. Po rychlé černé lodi se nejdřív lahodné víno prýštilo, šíříc líbezný dech a nebeskou vůni, a všech plavců, jak spatřili div, se zmocňoval úžas. Za chvíli po kraji plachty výš vyběhly větévky révy na obou stranách a na nich se hojně houpaly hrozny; tmavě zelený břečťan se kolem stěžně zas vinul, bohatý kvítky, i plod se v půvabných bobulkách jevil, kde čněl u vesel kolík, tam visel věnec. Tu plavci na druha lodivoda již volali, hned aby s lodí přirazil k souši. Vtom bůh se ve lva hrozného změnil, na krytbě zařval vší silu a za nový důkaz své moci vyvolal doprostřed lodi zjev medvěda s huňatým tělem; ten se tam zuřivě vztyčil a lev zase na krytbě shora posupným pohledem hrozil. Tu na záď utekli plavci, kde se kol kormidelníka, jenž zachoval rozvážnou mysl, zděšení všichni shlukli; však lev se tam vřítil a rázem uchvátil náčelníka. To vidouce, do jasné tůně ostatní naskákali, tak záhubě uniknout chtíce, tam se však delfíny stali. Jen lodivod milosti došel; bůh ho zadržel, štěstí mu dal a promluvil k němu: Zanech, lodníku řádný, vší bázně, ty máš mou přízeň. Hlučný bůh Dionýsos jsem já, jejž zrodila matka Semelé, Kadmova dcera, když s Diem se spojila v lásce. Pozdraven buď, ty synu Semely spanilé tváře! Na tebe myslit musí, kdo sladkou složit chce píseň. |
Viz [zobrazení v muzeu]
Souvislé čtení knížky: Zpátky na exkurz Dionýsova plavba
