Pausaniás III, 23, 2-5

Pausaniás, Cesta po Řecku III, 23, 2-5

Přeložila Helena Businská

Obeplujeme-li Malejský mys, dorazíme po sto stadiích na území, již na hranicích bojských, zasvěcené Apollónovi pod jménem U Délu (Epidélion). Apollónova dřevěná socha, která se tam nyní nachází, vznikla kdysi na Délu. Bylo to v dobách, kdy byl Délos řeckým tržištěm, které pro boží přítomnost poskytovalo domnělé bezpečí. Ale Mithridatův vojevůdce Ménofanés se dopustil zločinu buď z vlastní zpupnosti, nebo z rozkazu Mthridatova, ačkoli člověk, který vidí jen zisk, dá lehko stranou ohled k bohům, má-li naději na kořist. Tento Ménofanés tedy vplul se svými trojveslicemi na Délos, nechráněný ani hradbami, ani ozbrojenou posádkou a vraždil nejen přítomné cizince, ale také i samotné délské obyvatelstvo. Odvlekl nejeden kupecký majetek, veškeré votivní dary, prodal dokonce do otroctví všechny ženy a děti, vlastní pak Délos pak srovnal se zemí. Když bylo město již úplně vydrancováno, svrhl kterýsi barbar ze zpupnosti tuto dřevěnou sochu do moře. Tehdy ji přijaly mořské vlny a zanesly na bojské území, a proto jmenují onu končinu U Délu. Božímu hněvu však neunikl ani Ménofanés, ani Mithridatés. Ménofana stihl vzápětí. Když se vracel, zpustošiv Délos, přepadli ho ze zálohy ti obchodníci, kteří unikli, a jeho loďstvo potopili. Mithridata donutil bůh teprve za řadu let vztáhnout na sebe ruku, když přišel o říši a všude byl štván Římany. Někteří říkají, že nalezl násilnou smrt z rukou najatého vojáka jako projev oddanosti. Takový osud tedy potkal ony bezbožníky.