Nádherná Astypalea
Stránka ve vývoji
Úředně vzato teď nejsme Kykladách, nýbrž na okraji souostroví Dodekanésu, ale ten krásný zapadákov kus za posledními kykladskými ostrovy, za Amorgem a za Anafi, si v kontextu Kyklad zmínku zaslouží. Však se mu také říká „Nádherná Astypalea“. Svým charakterem, zvyky i architekturou by se Astypalea na Kykladách dobře vyjímala, a je od nich stejně daleko jako od Dodekanésu. S ostrovy Amorgos a Anafi tvoří pomyslný trojúhelník o stranách 50 až 60 km. Ze strany Dodekanésu leží nejblíže Kós, Nisyros a Syma. Kousek dál na severovýchod je Kalymnos, do jehož správní jednotky dnes Astypalea nyní úředně spadá.
Astypalea (Αστυπάλαια, Astypalaia), doslova „Staré město“, je dost izolovaný tuze pěkný kopcovitý ostrov tvaru motýlích křídel. Má samozřejmě řadu dalších jmen, v místním dialektu je to Astropalia, jinde třeba Stampalia nebo Istanbulya. Ostrov je téměř dvojitý, dva kusy jsou spojené pouze úzkou šíjí. Ostrov není nijak malý, ale je řídce obydlený, na ploše na 97 km2 žije 1200 obyvatel. V krajině převládá fregana, tedy nízké a v létě zdánlivě uschlé keříčky, místy polopoušť. Roste tu pár eukalyptů a tamaryšků, jen v zelinářském údolí Livadi je zeleněji. V okolí je vícero menších neobydlených ostrůvků, občas s poněkud hrozivými jmény, například Ofidoussa, Hady oplývající.
Astypalea byla obydlená od neolitu. Svou vrcholnou dobu zažívala koncem doby bronzové a pak znovu na začátku byzantské éry. V těchto obdobích byla navzdory své odlehlé poloze a ne zcela dobré úživnosti překvapivě exponovaným místem. Ve střední době bronzové byla mínojská, pak achájská. V antice byla kolonií Megar. V antické literatuře je Astypalea zmiňovaná, nejvíc samozřejmě v cestopisech a geografiích, od Skylaka po Strabóna. Ostrov býval charakterizovaný jako „tabule bohů“, prý kvůli krásným voňavým květinám. Z rané římské doby se uchovala smlouva mezi Astypaleou a Římem, formulovaná tak, jako kdyby šlo o smlouvu mezi dvěma rovnocennými suverénními státy! Pak byla Astypalea v rukou křižáků, za Byzantské doby ovšem měla velké problémy s piráty. Z 19. století pochází inskripce, která zvěstuje, že tady roku 1827 francouzský námořní kapitán Hippolyte Magloire Bisson „raději odevzdal tělo smrti, než aby je dal do rukou pirátů“. Téma patří i k námětům dobového výtvarného umění. V roce 1912 převzalo vládu nad Astypaleou italské námořnictvo (po Osmanské říši), po krátkém intermezzu britské správy se ostrov roku 1947 stal součástí řeckého státu. Prostě ostrov ve stylu Mediterraneo. Novodobá turistika sem dolehla koncem 20. století, velkou část klientely tvoří Italové a athénští romantici.
Hlavní město ostrova, tedy Chóra, leží na kopci nad starším přístavem, v západní části ostrova. Tři kilometry od Chóry do vnitrozemí je zelinářská ves Livadi, s menší římskou mozaikou vedle kostelíku. Mnohem dál na jih je Jeskyně pirátů, dobře viditelná už z moře. Na severozápadní straně šíje spojující obě části ostrova byl vybudován přístav u zálivu Ag. Andreas. Rybářské vsi Analipsis a Maltezana najdeme ve východní části ostrova, kde je taky malé letiště.
Astypalea je pro mě ostrovem emočně velice exponovaným, viz historky Převýchova nechuti k jižanům a moři a S dětmi na pustém ostrově. Nevracím se tam, abych si nepřekryl dávný dojem, i když bych potřeboval nafotit věci v muzeu a líp zdokumntovat ostatní památky.
Pokračovat v souvislém čtení: historka Převýchova nechuti k jižanům a moři nebo rovnou Chóra Astypalejská
