Apeiranthos, horské hnízdo muzeí
_in_Apeiranthos,_Naxos,_101911.jpg)
První vesnice v horách za sedlem Svatého Jana (Ag. Ioannis), pardon, městečko, je Apeiranthos (Apirantos i všelijak jinak), svérázný horský městys uprostřed ostrova. Místní obyvatelé jsou mimořádně hrdí na svých „pět tisíc let kultury“, které zde po řadu let oslavovali. Aspoň zčásti jsou to ovšem řečtí Kréťané přesídlení sem kdysi kvůli různým nepravostem, které doma provedli. Žijí tady hlavně kameníci a lomaři, ale taky zelináři, vinaři a pastýři. (Prý se tady občas ještě kradou kozy, podobně jako v horských okresech Kréty, aspoň se to říká dole v Chóře a možná je to pomluva, zatímco kdekoliv jinde na Kykladách je nemyslitelné krást cokoliv, pokud nejde o státní dotace. V případě koz je ovšem ziskem spíše mužná čest, neboť honit v horském terénu mrštnou kozu uvyklou lezení, navíc bráněnou ozbrojeným pastýřem se psem, věru není snadné.) Z Apeiranthu pochází také řecký permanentní revolucionář a europoslanec Manolis Glezos, jeho rodina měla dole v Chóře středověkou věž, ale teď má jen knihovnu a kavárnu v Apeiranthu. Apeirantské ženy zase založily spolek rukodělných prací, organizují prodej tkaných a vyšívaných věcí, včetně jakési prodejní galerie. Nás zde bude (krom skvělého vína) zajímat hlavně archeologické muzeum a pak to, že jde o dobré východiště k výletům za dalšími památkami.
Když na hlavní (tedy horní, vzdálenější) zastávce vystoupíme z autobusu (u pomníku padlým při obraně Apeiranthu před Wehmachtem), všimneme si jednak mohutného výhledu z terasy náměstíčka do horského údolí, jednak silničních ukazatelů, které návštěvníka směrují do čtyř muzeí: archeologického, přírodovědného, geologického a národopisného. To je snad absolutní rekord v počtu muzeí na počet obyvatel města!
Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Další hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy bez zábradlí, vysoké nejmíň 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá, hora Zás je hned naproti a v zádech máme Fanari (883 m).
K přednostem Apeiranthu přičítám i pohodlí při čekání na autobus zpátky do Chóry. Když se zaleskne ve vzdáleném sedle na severu, je ještě čtvrt hodinky čas. Kdo se tady chce zdržet víc do večera, potřebuje svetr a peníze na taxík.
Víc fotek Apeiranthu je v albu.
Souvisle číst: Archeologické muzeum v Apeiranthu
Zpátky na obsah podkapitoly Dál naxijskými horami a za horami
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
_in_Apeiranthos,_Naxos,_101911.jpg){kind=link}
