Jeskyně krásných mladíků
Jeskyně pod strmým útesem akropole je prý přístupná z moře, z malého člunu a s povolením správy přístavu. (Nebyl jsem tam, protože výpravu překazil vítr a vlny. Asi dobře tak, to jsem ještě nevěděl, co v ústech místňáků znamená „snadný výstup o kousek“.) Vchod do jeskyně je 30 metrů nad hladinou, jeskyně sama má několik menších dómů. Do velice nedávné doby ji prý rybáři používali jako úkryt před nepohodou a jako mezisklad nářadí. Jeskyni se říká také Chrysospilia (Zlatá jeskyně), snad kvůli barvě krápníků.
V klasické a helénistické době byla jeskyně náboženských a útočištným prostorem. Tehdy zde byly jílem vytvořené nápisy, asi čtyři stovky mužských jmen, některá prý doložená jenom odtud, a tři dívčí jména. Prý měly vyznamenat a pro stálou památku uchovat jména krásných mladíků. Mladík sice časem zfotrovatěl a pak zdědkovatěl, pokud se toho dožil, tady však byl stále připomínán jako mladík. Asi zde nejde o nějaké výstřednosti řecké homoerotiky, ale spíš o konfrontaci ideality a pomíjivosti života. Jedině pomíjivý život totiž dokáže produkovat všechno to, díky čemu se nám nějaká idealita vůbec vybavuje. Aspoň nějaké fotky z jeskyně jsou na turistickém webu ostrova. [[1]]
Pokračovat v souvislém čtení: Ano Meria
