Archaické a klasické jako obecná dichotomie

 Page in statu nascendi

Archaické a klasické

Obecná dichotomie v myšlení i umění

Zdeněk Kratochvíl

(Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přf UK, externě taky UFaR FF UK)

Pro Klasické rozhovory 2018

Nejsem archeolog ani historik umění, mým oborem jsou dějiny filosofie a přírodních věd v Řecku, v dobách před Platónem.

Téma je také obecnou metaforou stylů estetiky i způsobů myšlení.

Pro rozcvičení napřed větší rozhraní

Doba bronzová / železná: Proměna morálky, viz Odysseus, ale i Starý zákon (Goliáš a David). Zhodnocení lsti.

Geometrická stylizace: článkovitá těla, představa „psychofyzických orgánů“ (viz Bruno Snell).

Homérská epika jako ohlédnutí po odkazu doby bronzové.

Archaické / klasické zpodobování

Archaická stylizace figur: nadčasový úsměv, typologie, sochy z polotovarů z lomu. Přesto se už díla začínají podepisovat.

Klasické zpodobování: veristické (realistické), výraz zohledňuje situaci, objevuje se perspektiva (v praxi prý Agatharchos ze Samu, v geometrické teorii patrně Anaxagorás, oba v polovině 5. století př. Kr.).

Vyděluje se kategorie umění (z náboženství a řemesla). obrr. Vydělení kategorie umění není samozřejmé, podobně není samozřejmé ani kladné ocenění verismu a perspektivy (viz Platón, ikony, avantgarda 20. století).

Pokrok / úpadek?

Nový pojem autorství, ústup role inspirace (pro texty viz Marcel Detienne, školním příkladem je Seimónidés z Keu).

Z enthúsiasmu se časem stane licentio poetica.

Archaické / klasické myšlení

Archaická lyrika

Archilochos, Theognis: Nouze (ἀμηχανίη) je společným rysem všech smrtelníků, lidí i zvířat.

Archilochos, Elegiae I.294–295 překlad R. Mertlík:

Stále se nesytí masem ani lev; ač velmi je silný,

přece zasáhne někdy tísnivá nouze i jej.

Οὐδὲ λέων αἰεὶ κρέα δαίνυται, ἀλλά μιν ἔμπης

καὶ κρατερόν περ ἐόνθ' αἱρεῖ ἀμηχανίη.

Lidé nevládnou svou myslí:

Archilochos říká, že lidé mají (fr. 132 West, verze)

takové smýšlení (fronein), jakého dne jim ho Zeus dá.

Αρχίλοχος δέ φησι τοὺς ἀνθρώπους

τοιαῦτα φρονεῖν ὁποίην Ζεὺς ἐφ᾿ ἡμέρην ἄγει.

Theognis, Elegiae I.1185–1186:

Rozum i jazyk – věc dobrá; však málo jen rodí se lidí,

kteří nad těmi dvěma měli by úplnou moc.

Νοῦς ἀγαθὸν καὶ γλῶσσα· τὰ δ' ἐν παύροισι πέφυκεν

ἀνδράσιν, οἳ τούτων ἀμφοτέρων ταμίαι.

Archaická přírodověda, historie a filosofie

Objevují se současně („iónská trojčata“), není mezi nimi vztah hierarchický (Aristotelés) ani vývojový (Comte).

Archaická filosofie

Diference, meteorologická metafora, svérázné pojmosloví (Míléťané, Hérakleitos). Až do Sókrata (nevčetně) bez teleologie.

Klíčová slova:

Anaximandros: vydělovat se, odplácet si vzájemně trest, pořadí času, rozpraskávat, jako kůra stromu, jako píšťala...

Anaximenés: Rozvolněný (χαλαρὸν, načechraný), kontrahovaný (συστελλόμενον), plstnatění vzduchu (πιλουμένου τοῦ ἀέρος), objímá (περιέχει), duše.

Hérakleitos: řeč, přirozenost (ne v Aristotelově významu), diference, jedno, mnohé, vše, kosmos, život, hrát si, dítě...

Příklady fragmentů

Hérakleitos B 52:

Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami: království náleží dítěti.

αἰὼν παῖς ἐστι παίζων, πεσσεύων· παιδὸς ἡ βασιληίη.

Hérakleitos B 124:

Jako hromada ledabyle nasypaných věcí je nejkrásnější svět.

ὥσπερ σάρμα εἰκῇ κεχυμένων ὁ κάλλιστος {φησὶν ῾Ηράκλειτος}, {ὁ} κόσμος.

Tragédie jako ohlédnutí za archaickou poezií a filosofií

Sófokleův Král Oidipús pracuje s řadou Hérakleitových myšlenek, např. role osudu, náhody a nutnosti (obojí je τύχη).

Raně klasická filosofie

Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči, bezrozpornosti (i jako kriteria pravdy), vyděluje se specifický pojem myšlení a přichází důkaz sporem (Parmenidés, sofisté).

Nové filosofické pojmy klasické doby, které se ve školách ujmou natrvalo

Chronologicky:

myslet – Parmenidés, možná předznačeno už u Xenofana

pravda, bytí a jsoucno – Parmenidés)

živly – Empedoklés,

filosofie – vzácně a kriticky u Hippokrata, často a pozitivně počínaje Platónem

účel – textově Platón, pravděpodobně už Sókratés

idea – Platón, možná s předlohou u Epicharma

příčina, podstata – Aristotelés, předznačeno u Platóna

látka – Aristotelés, předznačeno u pýthagorejců klasické doby

Příklad fragmentu

Parmenidés B 8, část (př. Karel Svoboda, zajímavější má Martin Pokorný):

Toutéž věcí je myslet a myslet, že jest, neboť větu

bez jsoucího, v němž je vždy myšlení vyřčeno, nijak

myšlení nemůžeš nalézt, vždyť není a nikdy nebude

nic jiného mimo jsoucí, neb Moira je sevřela pouty,

aby bylo vždy celé a bez hnutí.

ταὐτὸν δ᾿ ἐστὶ νοεῖν τε καὶ οὕνεκεν ἔστι νόημα.

οὐ γὰρ ἄνευ τοῦ ἐόντος, ἐν ὧι πεφατισμένον ἐστιν,

εὑρήσεις τὸ νοεῖν· οὐδὲν γὰρ [ἢ] ἔστιν ἢ ἔσται

ἄλλο πάρεξ τοῦ ἐόντος, ἐπεὶ τό γε Μοῖρ᾿ ἐπέδησεν

οὖλον ἀκίνητόν τ᾿ ἔμεναι·

V klasické době brzy následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés)

Všechno starší se pak reinterpretuje v nových pojmech a v kontextu nových nauk (např. Aristotelés presokratiky).

Je to pokrok nebo úpadek? Pro scholastiky všech epoch je to pokrok, jiní naopak pracně hledají pramenné formulace.

Na památku archaického pojetí autorství je tato osnova přednášky k dispozici pod copyleftem, tedy volně.