Katakomby na Mélu
Mélos se může pochlubit i významnou starokřesťanskou památkou, typickou spíše pro italské prostředí: Katakomby, ve kterých se pohřbívalo v 2. až 5. století! (Někteří dokonce tvrdí, že už v 1. století.) Rozsáhlé prostory byly vyhloubené v tufu, občas využívají přirozené jeskyňky (trypes). Je to nejstarší a nejrozsáhlejší starokřesťanská památka v Řecku. Výzkum zde vedla Univerzita v Athénách už od roku 1844. Některé hroby a inskripce byly bohužel poničeny vandaly. Značná část podzemních prostor je přístupná.
Nad vchodem do katakomb jsou římské hradby, křesťanské pohřebiště tedy bylo za hradbami města, v daném terénu spíše ve svahu pod nimi. Hrobky vidíme i v okolí vchodu, umístění vchodu je ovšem novodobé. Uvnitř je systém několika vzájemně propojených dlouhých chodeb, které mají po obou stranách obloukovité dutiny (arcosolia), ve kterých jsou hroby.
Jsou zde oblasti hrobů presbyterů i rodinných hrobek. Na stěnách několika hrobů se dochovaly inskripce. Například v „hrobce presbyterů“:
„Ve jménu Pána. Presbyteři, kteří jsou hodni toho, abychom jim vzdávali čest a nezapomenuli na ně: Asklépis, Elpizón, Asklepi[odótos], diákon Agasialis, dále tady leží Eutychia a Klaudiana, které zůstaly svobodné, a jejich matka Eutychia. Protože hrobka je plná, zaklínám tě ve jménu anděla, který zde pomáhá, aby se nikdo neodvážil dát sem další mrtvé. Ježíši Kriste, pomáhej tomu, kdo to napsal, a celé jeho rodině.“
Je tady i tzv. Milónův nápis (1. katakomba, chodba nalevo, 3. arcosolium vpravo):
„V Pánu. Zde leží Stefanis, manželka presbytera Milóna. Skrze velké síly pravého Boha tě zapřísahám, aby ses nedotýkal mé rakve, ani do ní neukládal nic jiného než mě, presbytera Milóna, jeho děti a jeho ženu.“ (Gregory Belivanakis, Brief illustrated history of Melos, Athens 2006, p. 31, 36.)
Po cestě od katakomb dolů k moři potkáme jeskynní kostelík Ag. Paraskevi.
Víc fotek je v oddílu alba.
Souvisle číst: Klima (syrmata)
Zpátky na obsah kapitoly MÉLOS (Milos)
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY