Obecná náboženská stratigrafie ostrovů
Vrchol nejvyšší hory bývá posvátný, často patří nejvyššímu bohu. Tím je u Řeků Zeus, u původních obyvatel Kyklad to byl nějaký mužný bůh, v páru s Velkou Bohyní, a k nim možná mladý bůh (nebo bohyně?), který se snad opakovaně rodil (to je ovšem velice diskutabilní). Na posvátný vrchol se buď hojně chodilo přinášet oběti (Kynthos na Délu), nebo byl naopak ponechán bez chrámu i lidské přítomnosti a ctěn z okolí (Zás na Naxu, podobně jako Olympos na pevnině). Volba mezi těmito možnostmi nemusí nutně souviset s výškou a přístupností vrcholu.
Ve svahu posvátné hory může být sakrální jeskyně, většinou je chápaná jako jeskyně božího narození. Nejčastěji jde o narození Diovo, ale nebývá to vždy jednoznačné, ba známe i jeskyně narození některých jiných bohů. Pokud je v pohoří jeskyní více, bývají ostatní chápané třeba jako jeskyně „vychování“ boha, ať už téhož, nebo jiného. Současně je ovšem jeskyně vnímaná jako chtonická svatyně, tedy svatyně Země, dokonce až jako lůno nebo děloha Země.
Na nějakém návrší bývá Apollónův chrám, většinou pozdně archaický, často v dórském stavebním řádu, nebo ve specifickém řádu „naxijského chrámu“.
V mokřině u moře nebo u podhorské bystřiny ve vnitrozemském údolí bývá Artemidin chrám. Jinde v zeleni nebo u vody chrám Dionýsův.
(Totéž platí i pro jednotlivé okresy Kréty a zčásti taky Peloponésu, podobně i pro pohoří Parnássos na pevnině nad Delfami.)
Souvisle číst: Civilní stratigrafie ostrovů
Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
