Voda, zeleň a kostely
Na Andru se s částečnými úspěchy snaží pěstovat i pěší turistiku. Slouží k tomu dnes už málo používané soumaří cesty mezi vesnicemi a pěšiny kolem zahrad. Cesty jsou na ostrovní poměry docela slušně značené. Je to opravdu pěkné, protože se často jde kolem potoků nebo zavodňovacích kanálků s vodopády v husté zeleni, jindy zase kolem zahrad, kde na chodníček padají přezrálé plody, místy se otevírají daleké výhledy.
Po cestě jsou k vidění staré kamenné holubníky, kamenné můstky) a především studánky nebo spíš kryté kašny s odpočívadly, které v minulých staletích věnovaly přední rodiny ostrova; prameny s kamennými chrliči; taky kostely a kláštery, samozřejmě opět se zdobenými kašnami; místy honosná letní sídla athénské vyšší vrstvy.
Normálnější Athéňáci si toho všeho užívají spíš tak, že ke kostelíčku s prameny v zeleni přijedou taxíkem, projdou se na vyhlídku, poklábosí, pokouří, usednou do hospody a zase si zavolají taxíka.
Víc fotek z cesty z Messarie přes Menites a Lamiru do Chóry je v oddílech alba.
Pokračovat v souvislém čtení: Batsi
Zpátky na obsah kapitoly ANDROS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
