Archeologické muzeum v Apeiranthu
Stránka se upravuje.
Archeologické muzeum v Apeiranthu (Archaeological Museum of Apeiranthos) na Naxu je malá, leč krajně zajímavá sbírka věcí od chalkolitu po skoro současnost, většina těch nejzajímavějších se tu ocitla zabavením z nelegálních výkopů na jihovýchodě Naxu – nebo jako čestný dar. K tomu třeba kus kamenné kružby z místní kašny. Muzeum založil roku 1960 Michail G. Bardanis. Dlouho se tu nesmělo fotografovat, domluva se podařila až v roce 2014. Do té doby muzeum vydalo pouze soubor pohlednic se skalními rytinami. Vedle toho se apeiratští učenci snažili v nepravidelně vydávaném časopise Acta Apeiratica dokázat, že dávní Kyklaďané objevili všechno možné, například Ameriku. Tyto obzvláštnosti se však nedotýkají věrohodnosti muzejní sbírky, o které se i velmi kritičtí učenci vyjadřují hodně pochvalně.
Muzeum vystavuje jedinou existující kolekci starokykladských skalních rytin (petroglyfů), největší kolekci starokykladské keramiky a leccos dalšího. Je tady dost artefaktů, po jakých teskní přední světová muzea, a také exponáty stylu okresní sbírky ve Velkých Vlkodlacích, nebo spíše kabinetu kuriozit! To všechno v tradičních dřevěných skříních v místnosti, která připomíná sál staré dobré hospody. Mám pro to slabost, vždycky mě to vezme.
Těch skříní je nejmíň deset, takže po této letmé ukázce si to můžeme prohlížet spíš podle témat.
Víc fotek z Archeologického muzea v Apeiranthu je v samostatném albu.
Máme tady:
Obsah
Petroglyfy
Zcela unikátní je sbírka petroglyfů z kykladské rané doby bronzové. Všechny prý pocházejí ze starokykladského sídla na Korfi tou Aroniou na jihovýchodě Naxu. Na velké části z nich jsou postavy lidí a zvířat, silně připomínají severské a sibiřské petroglyfy. Je tady myslivec (asi doslova) s jelenem; člověk s rituální maskou stojí před nějakým zvířetem, vzpomeňme si na rituální masku v muzeu v Chóře. Mnohdy nevíme, zda jde o scénu loveckou nebo obřadní. Jindy jsou tam jenom lidské postavy, ale stejně nevíme, zda to je lov, boj, nebo obřadní tanec. Máme se rozhodnout podle metače oštěpů nebo podle špičaté čepice? Co když to je třeba obřad před lovem? Jindy jsou tam zase jenom zvířata, ať už ve skupinkách, nebo samostatně stojící kozorožec. A jindy to vypadá na všední scénu, jako jsou třeba lidské postavy na lodičce. Bohužel neznáme kontexty. Můžeme se domýšlet něco o loveckém rituálu nebo skoro o totemech... Můžeme kupit analogie severské, sibiřské a středoasijské.
Jiný žánr tady představují „jitrnicovité“ reliéfy, jaké potkáváme ve Středomoří i jinde, a reliéfy spirál. Můžeme si odkázat na analogie, na petroglyfy labyrinthů [[1]] a spirál [[2]]. Další verzí jsou malé důlky v plochém kameni, jejichž rozložení v ploše nevypadá úplně náhodně. (Právě v nich někteří hledají kalendáře a mapy.)
Kamenné nádoby
Hned u vchodu je vystavený čestný dar pana Bardanise, kykladská kandilav, edle stojí další. Větších kamenných nádob je tu vícero, včetně torza vzácného kónického typu. Jsou tady i tenkostěnné mramorové kalichy a samozřejmě taky „palety“.
Keramika
Hlavní sílu muzea však představuje starokykladská keramika. Je jí zde opravdu mnoho a v tom množství se dají najít i pěkné kousky. Kdo by nevěřil rozsahu této sbírky, může se podívat na mnohem větší výběr v kategorii na Commons, který dokumentuje snad až třetinu kolekce. Z toho množství všech možných nádob chci teď upozornit jen na jednu pěkně malovanou a na fragment kykladské standarty („pánvičky“) .
Idoly, nářadí, zbraně, šperky
Jedinou slabinou této kykladské sbírky je absence pořádnějších kompletních idolů. Kvantum fragmentů sice příliš nepotěší oko, zato představuje dobrý srovnávací materiál. Je tu však množství nářadí a zbraní i nějaké šperky.
Řecká antika a Byznanc
Tolik ke starokykladské sbírce. Z řecké antiky je tady velká nádoba z geometrické doby, několik helénistických reliéfů a něco šuntu. Fragmenty byzantské architektury neumím popsat.
Záhady
Pak jsou tady exponáty, které nedokážu vůbec nijak časově zařadit, třeba obří kamenná mísa. Nejzáhadnější je ovšem dost velký reliéf s motýlem na falu! Skoro to vypadá, že motýl se snaží dosáhnout toho, aby nějaká duše mohla na svět. Takhle by to snad viděl orfik. Pokud by to mělo mít obecně řecký kontext, tak možná v tom, že motýl je taky psyché, takže tu dráždivou roli by naopak měla duše sama.
Souvisle číst: Petroglyfy nebo rovnou dál: Geologické muzeum v Apeiranthu
Zpátky na obsah podkapitoly Dál naxijskými horami a za horami
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
