Dionýsův chrám a falické stoibadeion
Dionýsův chrám nemusíme nijak pracně hledat, ani nehrozí, že bychom si jej spletli s jiným. Už z dálky totiž vidíme torza obřích falů na sloupech stoibadeia před ním. Před vnitřním chrámem stojí terasa se dvěma vztyčenými mramorovými faly, tedy s jejich torzy. Pochází z rané hellénistické doby, kolem roku 300 před n. l. Jeden z vysokých podstavců pro falos je obdařen také reliéfy s dionysiakální tematikou. Z boční strany je to scéna se Seléné a mainádou, z čelní je pod falem zobrazen pták (poněkud lidově freudovské), totiž kohout.
Můžeme nahlédnout i do nitra Dionýsova chrámu. Spatříme tam obří kamenný falos, neboť Dionýsos je bůh doslova falokratický! Zachovaly se i zbytky podlahy. Celý rozsah chrámu je nejlépe patrný ze směru od muzea.
Našla se tu i socha Dionýsa, jak poněkud ležérně sedí na trůnu. Helénistická práce prozrazuje vliv alexandrijského stylu. Byl obklopený dvěma Silény, přesněji: sochami herců v kostýmu starého Siléna. Více o Dionýsovi si povíme až na Naxu, protože to je jeho nejoblíbenější ostrov. Dionýsos jako bratr Apollónův je zase téma vhodné do Delf. Na Délu je Dionýsův chrám spíš kvůli kompletní přítomnosti všech bohů. V římské době tady byl kult Dionýsa velice oblíbený, možná ale spíš proto, že si určitá společenská vrstva pletla náboženství s užíváním si, jak ještě uvidíme v muzeu. Nemám starost o morálku, ale o náležitost žánrů. Je dobré mít na paměti, co říkal už Hérakleitos v Efesu (B 15): „Kdyby to nebylo Dionýsovi, pro něhož konají průvod a zpívají píseň pro pohlaví, zaměstnávali by se nanejvýš nestydatými věcmi; Hádés a Dionýsos je však tentýž, kterému šílí a běsní.“
Blízko Dionýsova chrámu stávala i malinká starokřesťanská bazilika. My se teď ale vypravíme směrem k posvátné hoře.
Souvisle číst: Na svatou horu, k jeskyni a divadlu
Zpátky na obsah podkapitoly Italská agora, fontána Minoa a Dionýsův chrám
Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
