Obřady turistů
Každý ví, že Řecko je v létě terčem útoku turistů. Evropa i ostatní kontinenty každé léto bohatě zásobují řecký turistický průmysl materiálem; většinou jde o koupače. Na Kykladách k tomu přistupuje masová invaze Athéňanů. Necháme teď stranou totální devastaci lidí i přírody, které toto průmyslové odvětví způsobuje, patrně závažnější než následky průmyslu chemického, těžebního nebo jaderného. Teď se chceme věnovat veselejší stránce tohoto počínaní, totiž turistickým obřadům. Nepůjde o triviální hysterie na letištích a v přístavech nebo při ubytování, ale o obřady nevědomě náboženské.
Každý si všimne zvláštního rytmu, v němž většina koupačů žije. Sestává ze střídavého koupání a slunění, pak odsolení a převlečení do večerního, následuje večeře, případně korzo. Protože mi hrozilo pyšné povyšování se nad nimi a pohrdání tímto davem, začal jsem jeho počínání studovat, a zde podávám předběžné výsledky.
Odevzdané ležení v záři Slunce je samo o sobě obřadem: vydání se nebi a Slunci. Jako u jiných obřadů, je i při tomto upřednostňován jiný oděv než každodenní, tedy dost nákladné plavky, někdy rituální nahota. Namáčení se do mořské vody nemá roli pouze zdravotní nebo sportovní, nýbrž je samo o sobě jedním z velmi tradičních očistných rituálů. Střídání Slunce a moře nejen že usnadňuje termoregulaci, ale je prostředkem sakrální léčby, kterým prý egyptští kněží kdysi vyléčili Platóna, snad z trudnomyslnosti po popravě Sókrata. Je také jednou z cest typicky řecké askeze, jak ji doporučuje novoplatonik Proklos, který tento postup také sám přísně aplikoval. Jako jiné rituály je i tento mírně nebezpečný, neboť leckdo se připálí, někdo si lokne slané vody, nebo ho vlna trochu odře u šutr.
Po hlavním obřadu následuje drobný přechodový rituál, totiž přechod od asketické terapie do všedního provozu, nebo k jiným obřadům. Proto je vhodné se umýt neslanou vodou, naolejovat a převléct.
Korzo je často obřadem spíše společenským, který si užívají hlavně dámy, nicméně odkazuje též na motiv obcházení. Podstatnějším obřadem je obcházení chrámu nebo prostě svatého místa, čemuž se část koupačů kupodivu taky občas věnuje. Podle tradice zachycené už u Hérodota přicházejí Hyperborejci, tedy obyvatelé vzdáleného severu, k Apollónovu chrámu. Dnes jim to doporučují tištěné informace jejich cestovek, a oni tak činí! Jenom nevědí, v jakém směru se má chrám správně obcházet, pokud tam není šipka, ale řecké náboženství naštěstí není v tomto ohledu malicherné. Turisté se při tom rádi fotografují, někdy i za cenu drobných konfliktů mezi sebou v kompetici o volný úhel pohledu, čímž zvyšují věhlas svůj i místa. Díky kompaktům bez hledáčku se z dálky naskýtá pohled na řadu postav v gestu uctívače Slunce.
Zásadně odlišné jsou poutě do hor nebo k jeskyním, které podstupuje jenom malá část koupačů. Na Kykladách se nekonají masově, protože jejich cíle bývají vzdálené od asfaltu i od hospod. Dobrá hospoda je ovšem dobrým koncem každé pouti a leckterého obřadu, pokud není kapsa zrovna prázdná.
Souvisle číst: Co nás čeká
Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
