Moni, podhorská ves mimo čas
Stránka ve vývoji
Do Moni nás zavede okružní cesta po byzantských kostelech a vodních zdrojích, je to její nejvyšší místo. Z opačné strany sem míří dost exponovaný horský chodníček z Apeiranthu. Taky sem občas jezdí autobus. Jak už název napovídá, je (nebo spíš byla) to klášterní vesnice. Osudy klášterních vsí mohou být rozličné, leč v téhle se zastavil čas tím méně blahým způsobem. Cizinci tady jsou jsou skoro novinkou, takže se tu na vás vrhají ženy chtivé prodeje krajek. Nemusíte být ani cizinec nebo Athéňan, stačí, že jste z Chóry, „z města“! V kafeniu u silnice nás ovšem chlapi podarovali horskými jablíčky, dojati tím, že se jich nebojíme a neštítíme. Přitom je to poutní místo!
Obyvatele Moni až tolik nedojímá, že poutní chrám Panagia Drosiani je z 6. století. Podstatné je, že chová zázračnou ikonu. Další poučení o tom, jak mohou lidé vnímat svět i sebe, poskytuje hřbitov vedle kostela. Místní máčo, který zahynul při nějaké nehodě ve věku 45 let, je na náhrobku zpodobněn jednak nedlouho před smrtí, samozřejmě s cigárem, jednak jako eféb. Na hrobě má vedle kříže také nápodobu kykladského idolu, jaké se dole ve městě prodávají turistům.
V Moni je samozřejmě taky kousek hlavní ulice s hospodou pro turisty, vedenou v unijním stylu. O desítky metrů dál ale začíná zvláštní svět, hodně odlišný od jiných míst Naxu. Na ostrově jsou i jiné dost chudé vsi, ale ne takhle. Jsou tu ještě rázovitější vesnice, ale mají šmrnc a větší kontakt s okolím i světem, to nějak patří k duchu ostrova. Na hlavním náměstíčku v Moni můžete ve smíšeném zboží koupit třeba štůsek látky z padesátých let, a když opouštíte obchod, naskytne se vám pohled na prázdnou zdevastovanou budku po „kartotilefonu“ a neuvázaného mezka. Jsou tu však i reprezentativnější ulice.
Poté, co se nabažíme chrámu i vsi, nás cesta vede podhorskými zahradami Moni dolů na vysočinu. Folklorně technickou zajímavostí je „rozproudňovadlo“ (doslovně), tedy nádržka na potoce, která dokáže důmyslně rozdělovat proud vody do více zavlažovacích systémů.
Fotky z cesty zpátky do Chalki jsou v oddílu alba. [[1]]
Souvisle číst: Panagia Drosiani
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
