Díky Naxu
exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování Stránka ve vývoji
Naxos byl v polovině 90. let hlavním cílem mé čtvrté cesty do Řecka. Do ostrova jsem se zamiloval už na první pohled z lodi, když jsem uviděl siluetu hor, Akropoli Chóry a vrata Apollónova chrámu. Byl jsem tu mnohokrát. Od srpna do prosince 2011 jsem tady trávil většinu svého jediného sabbaticalu – krom jiných prací tady vznikla i velká část těchto vyprávění.
Naxu jako ostrovu tedy děkuji za velký kus inspirace. Nutno ovšem taky poděkovat za nekonečnou trpělivost a inspiraci mé ženě i dcerám (naštěstí si Naxu taky trochu užily), leč i studentům a asistentům, Archeologickému muzeu na Naxu, rodině Dellarokas, Všenaxijskému horochodeckému svazu, jmenovitě kyriu Manolisi Santorineovi (viz exkurz Horochodecká jednota), protestnímu básníkovi Thanasimu a především naší paní bytné, kyrii Anně Legakí. (viz historka Pamětihodné skutky kyrie Anny.)
Měl jsem tam pronajatý jeden ze dvou miniaturních pokojíčků přistavěných na ploché střeše rodinného domku v ulici, zato s velikou terasou, s přímo teoretickým výhledem na akropoli a přístav. Večer byly hrady akropole jen spoře osvětlené a působily jako pohádková kulisa.
Souvisle číst: Pamětihodné skutky kyrie Anny nebo rovnou Chóra Naxijských
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
