Kolem ostrova

Za obvyklých okolností okružní plavby nemiluji, ale pobřeží Mélu je nádherné a většinou neprostupné, přitom lemované řadou archeologických a geologických pozoruhodností. Takže vzhůru na palubu výletní jachty, za drahý peníz a s americkými spolucestujícími! (Pozoruhodné bylo už to, že někteří z nich na palubě četli čerstvé výtisky Financial Times, probírající kritickou situaci v Řecku a úděsné příběhy turistů. Kdyby byla jen část toho pravda, tak by na téhle jachtě neseděli. Posádka nejprve obětavě podávala výklad, s postupujícím dnem se však více soustředila na napájení cestujících, takže podvečerní návrat trochu připomínal příjezd lodi Dionýsovy [1].)

Adamas, Klima, Areti, Fourkovourni

Vyjíždíme z přístavu v Adamas, obeplouváme obsidiánový mys Bobarda a míříme podél pobřeží laguny na severovýchod. Nabízí se retrospektivní pohled na prostor antického města Mélu, mezi Klima a Tramythia na pobřeží a Trypiti a Plaka na vršku.

O kilometr dál je Areti. Je tam několik „syrmat“, tedy lodních garáží v tufu, jako v Klima. Podstatné je, že tady bývalo neolitické a starokykladské sídlo. Prý sem seshora z Plaka vede pěkná cesta, ale nenašel jsem ji.

Podobné povahy je i Fourkovourni.

Arkoudes, Glaronisi, Fylakopi, Pollonia

Pak už proplouváme úžinou laguny ven na volné moře, kolem Medvědích útesů (Arkoudes). Tvary skal, které něco připomínají, jsou u turistů oblíbené. Obeplouváme severní mys Kabanes a míříme k dalšímu hnízdu syrmat, k Mandrakia. Následuje pláž Sarakiniko.

Pak zastavujeme poblíž bazaltového (tedy čedičového) ostrůvku Glaronisi kvůli prvnímu koupání a chvíli poté potkáváme velkou mořskou želvu (karetu). Prý je to mládě, má sotva tři čtvrtě metru. Zvíře je to půvabné, ale nechce se nechat fotografovat. Zdálky vidíme v plochém zálivu lokalitu Fylakopi. Za chvíli míjíme přístav Pollonia a na levoboku máme ostrov Kimolos.

Voudia, Thiafes bay, Fyrlingos

Stáčíme se na jih, protože teď poplujeme podél východního pobřeží Mélu, které je zajímavé především geologicky. Jsou tu velké doly na baryt, s překladištěm a nákladním přístavem. Pak se ráz pobřeží mění a vybarvuje do ruda. Pohledem ze Sirného zálivu si připomeneme opuštěné sirné doly.

Na chvíli zastavujeme na opuštěné sirné pláži Fyrlingos, s jeskyňkami.

Paleochori, Tsighrados

Dál teď pojedeme podél jižního pobřeží směrem na západ. Je tu Paleochori, lázeňské místo v okolí sopečných průduchů. Následuje přízračně bílá estetika velkého lomu cementárny Tsighrados a pak už proslulé Kleftiko!

Kleftiko

Kolmé stěny útesů, laděné v bílé a šedé barvě, jsou tady rozeklané řadou zálivů, jeskyní a roklí. Bývala tady přirozená námořní schovávačka. Pověst místa je rozporuplná: V jednom ohledu to prý bylo doupě pirátů, v jiném zase svobodomilovných zbojníků. Už název místa lze pochopit buď jako Zlodějské až Lupičské, nebo naopak Zbojnické. Každopádně tu prý kterýsi pirátský, zbojnický nebo osvobozenecký máčo velel skoro dvěma stům mužů.

Mys Vani

Pak plujeme kolem západního pobřeží Mélu k mysu Vani. Tady se těžila železná ruda a nedaleko odtud dokonce i manganová. Manganová ruda je obecně vzato docela vzácnost, v naší době velice potřebná pro výrobu tvrdých ocelí. Napadá mě tu další možný motiv zájmu o tento ostrov už v dobách dávných: Na evropské pevnině jsou jasné doklady o používání prášku z manganové rudy už v paleolitu, a to jako pomocného oxidantu při rozdělávání ohně. Manganová ruda je sice dost vzácná, ale zato se její povrchový výskyt dobře hledá, protože hornina v jejím okolí má naprosto charakteristickou hnědofialovou barvu. Nemohla se tato technologie používat ještě v pozdním paleolitu a v neolitu i na Kykladách? Nejsou pro to ale žádné věcné doklady.

Návrat

Následuje poslední obrat vpravo a loď míří do laguny, zpátky do Adamas.

Mnohem cíc fotek z celé plavby je v albu.

 Souvisle číst: Z Mélu do světa

 Zpátky na obsah kapitoly MÉLOS (Milos)

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY