Díky Naxu
exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
Naxos byl v polovině 90. let hlavním cílem mé čtvrté cesty do Řecka. Do ostrova jsem se zamiloval už na první pohled z lodi, když jsem uviděl siluetu hor, Akropoli Chóry a vrata Apollónova chrámu. Byl jsem tady mnohokrát. Od srpna do prosince 2011 jsem tu trávil většinu svého jediného sabbaticalu – krom jiných prací tady vznikla i velká část těchto vyprávění.
Naxu jako ostrovu tedy děkuji za velký kus inspirace.
Nutno ovšem taky poděkovat za nekonečnou trpělivost a inspiraci mé ženě i dcerám (naštěstí si Naxu taky trochu užily), leč i studentům a asistentům, Archeologickému muzeu v Naxijské Chóře, rodině Dellarokas [1], Všenaxijskému horochodeckému svazu, jmenovitě kyriu Manolisi Santorineovi (viz exkurz Emporos a horochodci), protestnímu básníkovi Thanasimu a především naší paní bytné, kyrii Anně Legakí, viz Pamětihodné skutky kyrie Anny.
Měl jsem tam pronajatý jeden ze dvou miniaturních pokojíčků přistavěných na ploché střeše rodinného domku v ulici, zato s velikou terasou, s přímo teoretickým výhledem na akropoli a přístav. Večer byly hrady akropole jen spoře osvětlené a působily jako pohádková kulisa.
O tři roky později tam krátce pobýval František Skála. Kykladské idoly ho fascinovaly už dávno předtím, ale na Naxu vytvořil řadu plastik inspirovaných sbírkou tamního muzea z provokativně odlišného materiálu, ze dřeva vyplaveného mořem. Mně však věnoval kykladský idol z naxijského mramoru, zaručeně pravý, i když z roku 2014!
Souvisle číst: historka Pamětihodné skutky kyrie Anny nebo rovnou Chóra Naxijských
Zpátky na obsah podkapitoly Vítejte na ostrově proměnění!
Zpátky na obsah kapitoly NAXOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
