Moni Fotodotis

 zkorigováno, vložit fotky

Masivně opevněný prázdný klášter tvaru pohádkového hradu na horské vyhlídce by byl sám o sobě dostatečně lákavým cílem výletu. Moni Fotodotis má navíc byzantský kostel, který v sobě skrývá hodně staré části. Klášterní kostel je zasvěcen Kristu Dárci Světla, což je analogie k Proměnění na hoře Tábor, která asociuje se základním atributem Apollóna, Foibos, Jasný nebo Zářící. Stejnou asociaci vzbuzuje i jeho umístění.

Cesta

Nechodiví sem mohou přijet nějakým vozítkem z odbočky silnice do Danaku (3 km bez asfaltu). Pro chodící je klášter na spojnici mezi Apeiranthem a Danakem. Od dolního okraje Apeiranthu vede pěkná a pohodlně schůdná cesta, přes kostel Ag. Basileos a horské sedélko, před kterým se trochu motá. Od kláštera je pak velice pěkný sešup do vesnice Danakos a dál se může jít po silničce k Ag. Marina a k zastávce autobusu na hlavní silnici (viz Hranice okrsku Dia Pastýřského). Kdo však nemá dobrou mapu nebo orientační schopnost, udělá líp, když půjde jen od křižovatky u Ag. Marina nebo z Danaku, odkud je to nejblíž, a zase zpátky. (Já měl to štěstí, že poprvé jsem tu šel s naxiskými horochodci, přesto jsme s Marií o pár let později malinko tápali.)

Cesta zpod Apeiranthu vede podhorskou loukou, přes kostely z 10. století, nad zahradami pak odbočuje vzhůru do sedla. Za ním potkáme pastýřská mitáta a z chodníčku se otevřou vyhlídky na moře a Blažené ostrovy. Pak se o něco níž nečekaně objeví silueta hradu, stojící 480 metrů nad mořem.

Pevnostní klášter s prastarým kostelem

Pevnostní klášterní kostely u nás moc nemáme a naxijská verze takové stavby jí na kurióznosti neubere, naopak. Místo je to staré a probíhalo na něm hodně přestaveb. Kupodivu tady nestavěli Benátčané, kostel i klášter je byzantský. Podle některých tu možná kdysi stával Apollónův chrám. V 6. století tu vznikl klášter s kostelem zasvěceným Proměnění Páně. V 10. až 12. století ho zvětšili a trochu přestavěli, v 14. nebo 15. století opevnili, obestavěli pevnostní. Zvlášť mohutně působí ze strany od moře. Navíc je z tohoto křesťanského a apollónského místa výhled na Blažené ostrovy, prý Dionýsovo hájemství.

Vchod, který vypadá jako hlavní brána hradu, vede do kostela. Některé z jeho čtyř hlavních sloupů, nesoucích klenbu, jsou prý hodně staré. Navíc je tady i patka sloupu, která nějak nelícovala do některé z přestaveb. Po straně, vedle ikonostasu, je průchod k baptisteriu, asi z 6. až 8. století. Na klenbě se při opravách roku 2005 našly fresky, které respektují obrazoborecká omezení, takže musí pocházet z dost raného středověku. Rozhodně se tuto stavbu neodvažuji jakkoliv stylově zařazovat.

Do kláštera vede boční vchod po schodišti. Po troše prolézání se ocitneme na menším nádvoří, v jeho středu ční kopulka kostela, zastřešená kameny. Z horního patra jsou úžasné výhledy na okolí hory Zás a na moře. V prvních letech 19. století pobýval tady v klášteře i dole v Danaku lord Byron.

Danakos

Klášter je chvíli vidět ještě z cesty k Danaku. Ta pak prudce klesá nádherně vystavěným kalderímím (mulí dálnicí) k Danaku, vesnici zatulené v hlubokém údolí hned za horou Zás. Do nedávné doby to byla naprosto ztracená varta v horách. O pověsti této vísky svědčí třeba to, že v Chóře se jako „salát Danakos“ označuje verze s kostkami opečeného suchého chleba (zatímco „Chalki“ je s množstvím oliv). Ani dnes nemůžeme vždy spoléhat na otevřenou hospodu, pokud sem přijdeme bez ohlášení. Zato zde ještě žije starosvětská pohostinnost. V některé dny sem zajíždí autobus, jinak se na něj musí na odbočku hlavní silnice, což je jen 3 km, jenže přes kopec. Kdo není líný chodit dolů a zase nahoru, muže sejít k háječku s pramenem a sezením. Stojí to za to. Ke kapli Ag. Marina nad hlavní silnicí odtud vede pěkná cesta pro pěší.

Moni Fotodotis a výlet k němu má samostatné album. [[1]]

 Souvisle číst: Agia Kyriaki

 Zpátky na obsah podkapitoly Dál naxijskými horami a za horami

 Zpátky na obsah kapitoly NAXOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY