Archeologické muzeum Naxijské Chóry

Z KEROS
Verze z 18. 12. 2017, 12:22, kterou vytvořil Zde (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
 Stránka ve vývoji

Archeologické muzeum je umístěné v prostorách bývalé jezuitské obchodní školy, kde studoval například Nikos Kazantzakis. Budova na naxijské akropoli je ze 17. století, ale všechno je tu navrstvené napříč epochami, jak stavba, tak její nádherný obsah. Je to jedno z nejlepších a nejpříjemnějších lokálních muzeí. Roku 1973 je založil Ioannis Dellarokas, historik a archeolog, civilním zaměstnáním archivář a farmaceut. O naxijskou archeologii se velice zasloužila kyria Fotini Zafiropoulou, eforka pro Egeidu, pracovala také přímo na Naxu. Šťastnou souhrou okolností se tak stalo, že byla zachráněna řada starokykladských artefaktů z ilegálních výkopů, hlavně na jihovýchodním Naxu a Malých Kykladách, a že zůstaly právě tady. Oficiální název instituce je Archaeological Museum of Naxos, oficiální web, naxijský web. V říjnu roku 2011 jsem měl tu čest, že jsem byl jedním z prvních hostů, jemuž bylo dovoleno v muzeu fotografovat. Vzešlo z toho celé album.[[1]]

Tohle muzeum patří mezi několik nejlepších, pokud jde o egejskou ranou dobu bronzovou. Jeho rozsáhlou expozici starokykladského umění v celosvětovém měřítku překonává jen Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, soupeřit s ním může kykladská sbírka Národního archeologického muzea v Athénách a snad ještě Ashmolean Museum v Oxfordu. Na rozdíl od těchto mnohem větších institucí si tady na Naxu můžeme kykladské idoly a nádobíčka prohlížet v naprostém klidu, rušeném jen praskáním dřevěné podlahy, a hlavně v jejich domovině, s čerstvou pamětí na nedaleká místa jejich původu, téměř na dohled z oken muzea. Z ostatních exponátů tady slavným muzeím může aspoň malinko konkurovat už jenom zajímavá sbírka pozdně mykénských nálezů z Naxu. To další upadá spíše do krajského až okresního formátu, z něhož vyčnívá několik pěkných nádob v geometrickém stylu a zvláštních architektonických článků z archaické doby. Kdo totiž chce vidět špičkovou naxijskou produkci archaické doby, musí za sochami především na Délos, zatímco za keramikou hlavně do Národního archeologického muzea v Athénách, i když obojí je roztahané po celém světě.

Exponáty archeologického muzea Naxijské Chóry nenavozují dojem pokroku. Naopak, to nejlepší je skoro na začátku, hned v druhé vrstvě kykladské rané doby bronzové, EC II. Předtím sice nějaký pokrok byl, ale tak dávno, někdy koncem neolitu, že do něj málo vidíme. Pak už to v průběhu dob spíše upadá, s výjimkami občasných vzmachů. Netvrdím, že to tak na světě opravdu chodí. Tady je tento dojem navozený součtem několika příčin: vynikající kvalitou místní starokykladské produkce; výběrovým efektem, který nejlepší díla řecké archaické doby odvál do jiných muzeí; skutečným poklesem slávy Naxu začátkem klasické doby.

 Souvisle číst: Zlatý naxijský neolit

Archeologické muzeum v Naxijské Chóře

NAXOS

Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady