Mínoa (Amorgos)

Minoa

Archeologický areál Minoa na Amorgu.

Archeologický areál Minoa na Amorgu.

Malé lapidárium před vchodem do areálu.

Nad přístavem Katapola je návrší vysoké 246 metrů s ruinami od kykladského neolitu po římskou antiku. Nejkratší přístup je sem z právě Katapoly. Podle cedule u vrátek na cestě to vypadá, že celá oblast je soukromým majetkem, ale můžeme tam (na rozdíl od lokality Kovaios – Livanos podél cesty). Minoa je nejvýznamnější a také nejrozsáhlejší archeologická památka na Amorgu. Areál obklopuje celý vršek kopce, v jednom směru sahá prastará obranná zeď dokonce až skoro k moři. Prohlídka zabere hodně času a spatříme jen několik pěkných ruin, zato hojně koz a úžasných výhledů. To nejlepší potkáme až nahoře. Víc než o jednotlivé „památky“ tady jde o charakter místa a vzájemné překrývání jednotlivých lidských kultur v průběhu řady tisíciletí. Naštěstí je kousek pod vchodem stinné odpočívadlo.

Navzdory názvu místa tady kupodivu nebyly nalezené doklady o přítomnosti mínójské kultury, tedy předřecké krétské, kterou bychom zde očekávali ve střední době bronzové. To je zvláštní, vždyť na Théru to už není daleko. S touto výjimkou zde vidíme kontinuitu kultur posledních šesti tisíciletí, to vše na typickém místě takovýchto center. Už klasičtí řečtí historici celkem realisticky rozlišují mezi Mínójci a původními obyvateli Kyklad, i když ty si pro velkou časovou propast pletou s Káry. Mínójská invaze na Kyklady se však pořádně ujala jenom na některých ostrovech (Théra, Mélos, malinko Paros), zatímco jinde jen vyvrátili opevněná místa a vládli odjinud, takže po nich žádné památky skoro nevidíme. Proto je dobře možné, že na místech jako je Délos nebo Amorgos (a z velké části i Naxos), mohly zbytky původních obyvatel dál nějak živořit. O Délu dokonce řečtí historici říkají, že jej Mínójci uchránili, pokud je to ovšem pravda.

Brána

Monumentální mramorová vstupní brána z hellénistické doby.

Helénistický Apollónův(?) chrám. Mínoa na Amorgu.

Pohled od (Apollónova?) chrámu v Mínoa na Chóru Amorgu.

Hellénistické a římské stavby.

Pozdně neolitický val na pahorku Minoa na Amorgu, 4. tisíciletí před n. l.

Pozdně neolitický val na pahorku Minoa na Amorgu, 4. tisíciletí před n. l.

Starokykladské opevnění dnes slouží především kozám.

Starokykladská svatyně na vrcholku Minoa na Amorgu. Kontinuita kultovního místa od 4. tisíciletí do 4. století před n. l.

Starokykladská svatyně na vrcholku Minoa na Amorgu. Kontinuita kultovního místa od 4. tisíciletí do 4. století před n. l.

Hned blízko za vchodem do opevněné oblasti pahorku Mínóa nás vítá brána z helénistické doby, tedy spíš její zbytky, ale pěkné. Z téže doby pocházejí i základy Apollónova chrámu. Od nich je vidět mohutná zeď z římské doby, v dálce Chóra a hory nad ní. Z druhé strany té velké pozdně antické zdi je cosi nejspíš helénistického, z nápadně dobře opracovaných velkých kamenů.

Protože tady uspořádání není dáno vrstvami naplavenin ale způsobem osídlování kopce, jen místy také stavěním pozdějších staveb na předchozích, je zde časové pořadí z větší části přímo opačné, než bývá při vykopávkách. Nejstarší věci jsou spíš nahoře. Když při stoupání obcházíme návrší, uvidíme dlouhou neolitickou obrannou zeď, klesající na severozápad k moři. Během stoupání k vrcholu si taky můžeme povšimnout, jak kozy preferují starokykladskou vrstvu, v něčem mají se starými Kyklaďáky podobné zalíbení.

Přímo na vrcholu je nevelká svatyně, jejíž původ odborné popisy určují opravdu šalamounsky: 4. tisíciletí před n. l. až 4. století. Lze tomu rozumět tak, že raně starokykladská svatyně pod širým nebem sloužila kontinuálně různým kulturám a náboženstvím možná až do konce antiky. Povaha místa i zídek tomu odpovídá. V detailech se těžko vyznáme, ale působivé to je.

Víc fotek je v albu.

 Pokračovat v souvislém čtení: Kovaios (stará lidová architektura) a sestup do Katapole

 Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY