Akrotiri v podzemí

 zkorigováno, vložit fotky

Archeologický areál Akrotiri najdeme na jihozápadním konci ostrova, blízko moře. Nese jméno nedaleké vesnice, která je výše na kopci. Z Chóry (Firy) sem jezdí autobus. V okolí se nalézaly různé dávné artefakty a už koncem 19. století tu proběhlo i několik menších vykopávek. Rozsáhlé výkopy vedl od roku 1967 Spyridon Marinatos. Odkryl jižní část města, zasypaného sopkou. To samozřejmě asociuje Pompeje, oproti nim je toto město sice menší - vždyť je o 17 století starší a hlavně není odkryto celé -, ale neméně sofistikované. Trosky města byly vykopané z mnohem větší hloubky, protože výbuch Théry byl silnější než výbuch Vesuvu. Vstup do archeologického areálu proto trochu připomínal vstup do mělkého dolu. V září 2005 se však zřítily podpěry v podzemí a spadla část střešní konstrukce. Proběhla rozsáhlá rekonstrukce zastřešení a pro veřejnost se místo znovu otevřelo až roku 2012. Vchod teď vypadá jako průčelí pahorku. (Několik ne zrovna kvalitních fotek jsem v Akrotiri pořídil dva dny před havárií, lepší mám z roku 2017. Další jsou od ostatních uživatelů Wikimedia Commons.)

Podobnost z Pompejemi je i v tom, že se nejlíp zachovaly fresky. Našly se taky přirozeně vzniklé negativní odlitky dřevěného nábytku. Stav budov je ale výrazně horší, jak to odpovídá většímu stáří i ničivější katastrofě. Většinou stojí jen jedno podlaží, výjimečně víc. Některá kamenná schodiště jsou pokroucená, musely se tady dít zajímavé věci. Naštěstí měly domy dost masivní základy. Nejsou zde však pozůstatky lidí, ti se stačili evakuovat i s drobnými cennostmi. Co ale bylo štěstím pro ně, není vždy štěstím pro archeology a historiky umění. Našel se tady jediný zlatý předmět, ukrytý pod podlahou, ten však stojí za to! Je to zlatá soška kozorožce.

Po rekonstrukci působí místo líp, je to patrné už od vchodu dovnitř. Jsou zde trosky staveb z první fáze pozdní doby bronzové, zničené sopečnou erupcí roku asi 1628 před n. l. Byly tu ulice, náměstí s několikapatrovými domy, četná schodiště, jak je na Kykladách zvykem v každé době. K tomu dvojí rozvod vody, nejspíše studené a teplé, asi geotermální, splachovací záchody. Řada místností byla zdobená jemně provedenými freskami, ty jsou dnes v muzeích, hlavně ve Fiře a Věci z Akrotiri vystavované v Athénách. Přes dominanci mínójské kultury se prý nejedná o „palácové město“ v krétském smyslu slova, je to urbanisticky jinak koncipované. Možná proto, že navazuje na předmínójský půdorys? Nebo jenom proto, že to prostě bylo svérázné město, snad něco jako Singapur v malém a mnohem dřív? Náměstí, ulice a skupiny domů jsou často pojmenované podle hlavních nálezů.

Většina domů a nalezených předmětů sice asi nebyla postavená až těsně před katastrofou, ale soudě podle dost jednotného stylu fresek i nádob většinou nebyly v době evakuace nějak moc staré. Skoro všechno je to ona „zralá podoba první části kykladské (nebo mínójské) pozdní doby bronzové“ („mature LC I / MC I A“). Je to tedy kykladské nebo mínójské? Obojí. Je to produkt mínójského města na Kykladách, které bylo ovlivněné vším možným. Podle archeologické literatury bylo toto město v době zániku asi 500 let staré. Muselo tedy vzniknout v rámci mínójské invaze na Kyklady koncem rané doby bronzové (vrstva EC III), rozvíjet se v průběhu střední doby bronzové a v další epoše dosáhnout své vrcholné (tedy funerální) formy. Tato vrcholná fáze je provázena užíváním mínójského lineárního písma A (nerozluštěného).

Místo (nebo jeho okolí) bylo osídlené už mnohem dříve. Nejstarší doklady pocházejí z pozdního neolitu, ze 4. tisíciletí před n. l., nebo z doby ještě o něco starší, pak pokračují v rané době bronzové. Tato vrstva je evidentně starokykladská, ale slabší a trochu odlišná tím, že se musí vypořádat s jinými minerálními materiály, než jaké byly k dispozici na většině kykladských ostrovů. Z těchto starších vrstev Akrotiri můžeme v muzeích vidět některé nálezy, ale není mi úplně jasné, zda pocházejí přímo z místa, kde leží trosky města zničeného explozí sopky. Z rané doby bronzové to jsou kykladské idoly, nádobí místní produkce, ale také importy z ostrova Lemnu v severovýchodní Egeidě.

Přinejmenším od konce střední doby bronzové se tu zformovalo centrum, v němž se potkávaly vlivy pocházející z Kréty, Kyklad, Sporad, ostrovů Dodekanésu, ba až z Kypru, Anatolie, Sýrie a Egypta, ale taky z řecké pevniny. Prostě kosmopolitní přístav na trase z Kréty z Kréty na Kyklady a do Attiky, ale taky na Kypr, středisko obchodu s mědí, včetně jejího zpracování, prý taky s exportem textilu.

Víc fotek je v albu.

 Pokračovat v souvislém čtení: Hlavní zajímavosti v Akrotiri

 Zpátky na obsah kapitoly THÉRA (Santorini)

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY