Insulární efekty: Porovnání verzí

Aktuální verze z 4. 1. 2018, 15:47

 info - stránka bez jednoznačného pokračování

Obecně vzato mají všechny ostrovy leccos společného. Kromě trivialit – třeba že není až takové umění se na ostrov dostat, ale problém bývá dostat se z ostrova – k tomu patří i řada zajímavostí. Když jsme na malém a jasně omezeném prostoru, tak spatříme řadu věcí, které bychom mohli potkat i jinde, ale méně snadno bychom si jich všimli. Navíc bývá na ostrovech k vidění i dost takových věcí, které jinde potkat nemůžeme. V oblasti fauny a zejména flóry to jsou pochopitelně endemity: druhy, které nežijí nikde jinde. (Právě díky kombinaci zvýšené všímavosti a neobvyklých forem ostrovní přírody si v 19. století Charles Darwin na Galapágách geniálně všiml ostrovních ptačích druhů a vyložil to jako speciaci.)

Termínem „insulární efekt“ se ovšem nejčastěji myslí něco jiného. Totiž to, že některé druhy jsou na ostrovech menší než jejich příbuzní jinde, často taky trochu jinak vypadají. Takovými kuriozitami byly třeba četné poddruhy miniaturních slonů nebo mamutů na řadě ostrovů Středomoří, mnohdy velikosti skoro úměrné velikosti ostrova, ale ty známe jenom z fosílií. Mezi specialisty je vlastně spor o to, k jakým změnám velikosti dochází a proč. Zdá se, že velké druhy se zmenšují, zato ty maličké spíše naopak. I laikovi je jasné, že ostrovní prostředí některá rizika postrádá, nebo je má alespoň menší: menší počet druhů predátorů, méně časté vlny pandemických infekcí, menší teplotní výkyvy. Jiná zase přináší: rizika degenerace v malé populaci, horší dostupnost potravy a zvláště vody, silnější vítr.

Jenže podobně jako s krajinou a živočichy tomu na ostrovech bývá i s lidskými výtvory. Úzké uličky jsou v centrech historických městeček pochopitelně i jinde než na Kykladách, leč kam až to může dojít, je třeba v Chóře na Mykonu těžko k uvěření. Že v nich jsou i malé kostelíčky, to by se dalo čekat, jenže stejně malé jsou i ve volné krajině (viz exkurz Kykladské kostelíčky). Ušetřena není ani moderní technika. Nejen, že v roli autobusů místy jezdí mikrobusy, ale i tanker, který zásobuje největší kykladský ostrov Naxos palivem není obávaná obluda, nýbrž mini-tanker EKO 2 (foto), zajisté ostrovní forma tankeru, neboť je malý a velice zdobný (někteří turisté jej večer omylem považují za slavnostně osvětlenou výletní loď). A oč je to všechno menší, o to je toho více, zvláště co do druhů. Nejen cestovek a hospod, ale i popů, biskupů, učitelů, lékařů, kapitánů, svérázných mudrců, podivínů i obecních blbů. Například Naxijská Chóra není jen sídlem pravoslavného metropolity, nýbrž měla i statut katolického arcibiskupství. V tomto případě se nejedná o výsledek speciace na místě samém, ta proběhla jinde, nýbrž o dávno zakomponovaný zbytek starého invazivního importu (katolíků). A když na Naxu pořádali triatlon, měl taky ostrovní formu: byl zmenšený, odehrával se za plného silničního provozu – nemohli přece uzavřít jedinou komunikaci napříč ostrovem –, zato velmi zdobně.

 Zpátky na Ostrovy v kruhu nebo dál na info Zdroje bohatství a mlsnosti Kyklad.

 Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH