Rámec Théseova příběhu: Porovnání verzí

Verze z 3. 1. 2018, 10:11

 info - stránka bez jednoznačného pokračování

 zkorigováno, vložit fotky

Známý příběh o osvobození Athén od povinnosti odvádět na Krétu lidské oběti je doma v Attice, zvláště v Athénách, a váže se ke Krétě, zvláště ke Knóssu. Děj začíná v Athénách, rozuzlí se zabitím Mínótaura v „labyrinthu“, tedy v centru palácového města Knóssos, díky vydatné pomoci krétské princezny jménem Ariadné, která se do Thésea zamiluje. Zdánlivě jen jaksi po cestě se součástí scény příběhu stávají i jiná místa: Délos, Naxos, Súnion (Sounion). V případě vítězství a záchrany slibuje Théseus Apollónovi pravidelné athénské poutě na Délos. Při plavbě zpátky z Kréty domů do Athén nepochopitelným způsobem zapomíná Ariadnu na Naxu. U mysu Súnion zase zapomene vyvěsit správné plachty, které mají hlídce signalizovat výsledek jeho výpravy, což má tragické následky.

Théseova zapomnětlivost je neméně pozoruhodná než jeho hrdinství! Spouštěcím dějem celého příběhu je ovšem Poseidónův spor s Dionýsem o kykladský ostrov Naxos, kde z hlediska Ariadny příběh také končí, v optimističtější verzi její svatbou s Dionýsem.

Proč vlastně Apollón podporuje Athéňana? Proto, že slíbil poutě na Délos, nebo už jenom proto, že jeho rival Poseidón tentokrát samozřejmě podporuje opačnou stranu, totiž svoji Krétu?

Kdybychom chtěli tento mýtus nějak zasadit do historické chronologie, muselo by to být někam do pozdní doby bronzové, ještě před trójskou válku. Příběh, tak jak se pak obvykle vypráví, je situovaný do konce 13. století před n. l., ale nese i rysy o něco starší doby, totiž předřecké Kréty. (Může to být podobný problém, jako když jsou později naše pohádky situované na barokní zámek, což vypovídá pouze o době jejich relativně definitivního zpracování.) Athény pozdní doby bronzové, jakožto významné sídlo rané řecké kultury mykénského typu, jsou vůči Krétě v závislé pozici a musejí pravidelně odvádět krutou daň, totiž sedm mladíků a sedm dívek pro oběť záhadnému býčímu božstvu, jež Řekové nazývají Mínótauros. Ten je už v rané archaické době zobrazovaný jako muž s býčí hlavou, ale můžeme se domnívat, že šlo o posvátného býka krále v Knóssu (Mínóova býka), který možná reprezentoval Poseidóna samotného, nebo aspoň sílu či epifanii Poseidóna nebo jemu analogického božstva. Demytologizace příběhu by nejspíš odkazovala k vymanění Achájců i Athéňanů z Krétské moci a začátek přechodu k opačnému směru vlivů, totiž k achájské kolonizaci Kréty a k athénské touze po nadvládě nad mořem. Ta se přece projevuje už v archaické době, i když svého naplnění dochází až po vítězství ve válkách s Peršany, tedy počátkem klasické doby. Tehdy má théseovský mýtus potvrzovat nároky Athéňanů. Romantičtější dimenze i lokální souvislosti mýtu o Théseově výpravě si ještě připomeneme jindy a jinde, zvláště na Naxu.

 Zpátky na obsah podkapitoly Theórie

 Zpátky na obsah kapitoly DÉLOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY