Od klasické doby po konec antiky: Porovnání verzí
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
Pozdně klasických a helénistických mramorů tady jsou tuny, leč sluší se upozornit na dvě menší plastiky. Zajímavou stylizaci ukazuje menší socha Artemidy z Délia na Paru z konce klasické doby. Artemidě ji tam prý věnovala jistá Ariés, dcera Teisinorova, aspoň tak praví nápis. S bohyní Artemis možná souvisí i menší votivní reliéf ženské postavy u oltáře. | Pozdně klasických a helénistických mramorů tady jsou tuny, leč sluší se upozornit na dvě menší plastiky. Zajímavou stylizaci ukazuje menší socha Artemidy z Délia na Paru z konce klasické doby. Artemidě ji tam prý věnovala jistá Ariés, dcera Teisinorova, aspoň tak praví nápis. S bohyní Artemis možná souvisí i menší votivní reliéf ženské postavy u oltáře. | ||
| − | Z drobných terakot stojí za zmínku nepříliš časté zpodobnění bohyně Baubó, | + | Z drobných terakot stojí za zmínku nepříliš časté zpodobnění bohyně Baubó, asi až z pozdější antiky. Je to vlastně personifikované ženské pohlaví v těhotenství, tedy v souvislostech rození a ne sexu nebo erotiky. Nejspíš souvisí s eleusinským mýtem. |
| − | Jelikož si | + | Jelikož si Parskou kroniku nechávám na [[Parská kronika|samostatný článek]], tak už tu máme jenom všechno možné z pozdější antiky, např. římské sklo. |
Další věci z klasické až římské doby jsou v oddílech alba. [[https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/AM_Paros#Classical_Greek_sculptures]] | Další věci z klasické až římské doby jsou v oddílech alba. [[https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/AM_Paros#Classical_Greek_sculptures]] | ||
Verze z 7. 4. 2017, 13:32
Stránka se připravuje
Za jeden z pokladů muzea se obecně považuje velké torzo Níké. „Vítězství“ je řecky rodu ženského. Je to vrcholné dílo parského raně klasického sochařství, vytvořené kolem roku 480 před n. l., samozřejmě z parského mramoru. Byla nalezena r. 1885 na Kastru v Parikii, prý stála v centru města po vítězství nad Athénami. Další foty viz Níké na Paru.
V obdobném „přísném stylu“ rané klasiky byla koncipovaná i palmeta náhrobku.
Za další skvělé dílo bývá považováno i mužské torzo, i když upřímně nechápu, proč. Níké aspoň nepostrádala zajímavě elegantní přísnou stylizaci. Takže si zkusíme napravit oko pohledem na malbu atleta, prý diskobola, provedenou kolem roku 450 před n. l. na mramorovém víku pohřební urny s popelem. Je to dobrý znak konce slávy. Zajímavý je taky chrlič v podobě lví hlavy z parského Délia, který skončil v lapidáriu.
Pozdně klasických a helénistických mramorů tady jsou tuny, leč sluší se upozornit na dvě menší plastiky. Zajímavou stylizaci ukazuje menší socha Artemidy z Délia na Paru z konce klasické doby. Artemidě ji tam prý věnovala jistá Ariés, dcera Teisinorova, aspoň tak praví nápis. S bohyní Artemis možná souvisí i menší votivní reliéf ženské postavy u oltáře.
Z drobných terakot stojí za zmínku nepříliš časté zpodobnění bohyně Baubó, asi až z pozdější antiky. Je to vlastně personifikované ženské pohlaví v těhotenství, tedy v souvislostech rození a ne sexu nebo erotiky. Nejspíš souvisí s eleusinským mýtem.
Jelikož si Parskou kroniku nechávám na samostatný článek, tak už tu máme jenom všechno možné z pozdější antiky, např. římské sklo.
Další věci z klasické až římské doby jsou v oddílech alba. [[1]]
Pokračovat v souvislém čtení: Parská kronika
