Tyrannis: Porovnání verzí
| Řádka 14: | Řádka 14: | ||
Tento text, který vyšel v normalizačním roce 1974, je tehdy povinnou hrou na marxismus poznamenaný snad jenom v hodnotícím termínu „pokroková forma“. Spíše bychom mohli říct, že ''tyrannis'' je forma vlády, která je občas pro lidi i pro stát přínosná, ale s rizikem řady excesů – a hlavně s rizikem vývoje k despocii. | Tento text, který vyšel v normalizačním roce 1974, je tehdy povinnou hrou na marxismus poznamenaný snad jenom v hodnotícím termínu „pokroková forma“. Spíše bychom mohli říct, že ''tyrannis'' je forma vlády, která je občas pro lidi i pro stát přínosná, ale s rizikem řady excesů – a hlavně s rizikem vývoje k despocii. | ||
| − | Souvisle číst: v typickém případě: | + | Souvisle číst: v typickém případě: [[Naxijská příroda]], nebo rovnou [[Chóra Naxijských, titul|Chóra Naxijských]] |
[[Vítejte na ostrově proměnění!]] | [[Vítejte na ostrově proměnění!]] | ||
Verze z 26. 3. 2017, 21:25
info - Stránka bez jednoznačného pokračování Stránka ve vývoji
Řecké slovo tyrannis (τυραννίς) si samozřejmě spojujeme s významem českého slova „tyranie“, které od něj pochází. Hanlivý význam má ale už u antických stoupenců demokracie, ba i stoupenců opačně orientované politiky, např. u Platóna. Aristotelés prý tyrannis nepovažuje za legitimní formu vlády. V nové době máme představu, že tyran „týrá“ lid, jazyk nám tuto přímo asociaci nabízí. Jak je tedy možné, že tyrany byli i někteří z uznávaných vládců v době 6. století před n. l., například někteří ze „sedmi mudrců“, přinejmenším Kleobúlos z Lindu?
Nehodlám obhajovat „tyranii“, ba ani líčit co nejpřívětivěji alespoň řecké tyranny. Musíme si však uvědomit, že termín tyrannis kdysi nebyl sám o sobě pochvalou ani odsudkem, ale právě a jenom označením pro formu vlády, případně pro způsobu jejího získání. Souvisí to s koncem reálné moci řecké aristokracie, která je v typickém případě střídaná právě vládou tyrannů. Slovo samo je asi předřeckého původu, ať už z oblasti ostrovů nebo maloasijského pobřeží (Lýdové). Slušný nebo aspoň rozumný tyran nikoho netýrá, přesto je s režimem tyrannis spojena řada problémů, které zvláště ostře popisují stoupenci demokracie nebo zase stoupenci monarchie. Ti obojí považují tyrannis za nelegitimní a zvrhlou podobu vlády.
Tyranna konce archaické doby bychom nejspíše mohli přirovnat k současnému úspěšnému politikovi, totiž k populistovi, který se mediálními prostředky prosadil v post-demokratickém prostředí a opírá se o sílu ekonomické moci. Nebo alespoň k takovému formálně demokratickému (nebo naopak i k formálně totalitnímu) politikovi, který svůj úspěch zakládá na upřednostňování ekonomických zájmů, ať už jde o plané sliby, nebo o skutečný ekonomický „růst“.
Pro srovnání si ocituji výklad Heleny Businské ve Slovníku antické kultury:
„Tyrannis, samovláda tyranna, dosl. pána, který byl (ač namnoze patřil k aristokratům) podpořen (zpravidla za revolučních bouří) lidem; mluvčím lidu byla peněžní aristokracie, která se skrze tyranna dostala k moci na úkor staré rodové (pozemkové) aristokracie. Tyrannidy zpravidla nepřežily jednu dvě generace. Tyrannis byla pokroková forma, někteří povznesli stát a zavedli reformy. Opravdovými tyranny se stali tyrannové sicilští.“
Tento text, který vyšel v normalizačním roce 1974, je tehdy povinnou hrou na marxismus poznamenaný snad jenom v hodnotícím termínu „pokroková forma“. Spíše bychom mohli říct, že tyrannis je forma vlády, která je občas pro lidi i pro stát přínosná, ale s rizikem řady excesů – a hlavně s rizikem vývoje k despocii.
Souvisle číst: v typickém případě: Naxijská příroda, nebo rovnou Chóra Naxijských
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady
