Akrotiri v podzemí: Porovnání verzí

Verze z 18. 3. 2017, 23:54

 Stránka ve vývoji

Archeologický areál Akrotiri najdeme na jihozápadním konci ostrova, blízko moře. Nese jméno nedaleké vesnice, která je výše na kopci. Z Chóry (Firy) sem jezdí autobus. V okolí se nalézaly různé dávné artefakty a proběhlo tu i několik menších vykopávek. Rozsáhlé výkopy vedl od roku 1967 Spyridon Marinatos. Odkryl jižní část města, zasypaného sopkou. To samozřejmě asociuje Pompeje, oproti nim je toto město sice menší, vždyť je o 17 století starší a hlavně není odkryto celé, ale neméně sofistikované. Trosky města byly vykopané z mnohem větší hloubky, protože výbuch Théry byl silnější než výbuch Vesuvu. Vstup do archeologického areálu proto trochu připomínal vstup do mělkého dolu. V září 2005 se však zřítily podpěry v podzemí a spadla část střešní konstrukce. Proběhla rozsáhlá rekonstrukce zastřešení a pro veřejnost se místo znovu otevřelo až roku 2012. Vchod teď vypadá jako průčelí pahorku. Z Akrotiri mám bohužel jen něco málo nekvalitních fotek, pořízených asi dva dny před havárií, většina obrázků je od ostatních uživatelů Wikimedia Commons.

Podobnost z Pompejemi je i v tom, že se nejlíp zachovaly fresky. Našly se taky přirozeně vzniklé negativní odlitky dřevěného nábytku. Stav budov je ale výrazně horší, jak to odpovídá většímu stáří i ničivější katastrofě. Většinou stojí jen jedno podlaží, vyjímečně víc. Některá kamenná schodiště jsou pokroucená, musely se tady dít zajímavé věci. Naštěstí měly domy dost masivní základy. Nejsou zde však pozůstatky lidí, ti se stačili evakuovat i s drobnými cennostmi. Co ale bylo štěstím pro ně, není vždy štěstím pro archeology a historiky umění. Našel se tady jediný zlatý předmět, ukrytý pod podlahou, ten však stojí za to! Je to zlatá soška kozorožce.

Po rekonstrukci působí místo líp i podle fotky z okolí vchodu dovnitř. Jsou zde trosky staveb z první fáze pozdní doby bronzové, zničené sopečnou erupcí roku asi 1628 před n. l. Byly tu ulice, náměstí s několikapatrovými domy, četná schodiště, jak je na Kykladách zvykem v každé době. K tomu dvojí rozvod vody, nejspíše studené a teplé, asi geotermální, splachovací záchody. Řada místností byla zdobená jemně provedenými freskami, ty jsou dnes v muzeích. Našly se tu doklady o obchodních kontaktech a řemeslech na export, např. tkalcovství. Přes dominanci mínójské kultury se prý nejedná o „palácové město“ v krétském smyslu slova, je to urbanisticky jinak koncipované. Možná proto, že navazuje na předmínojský půdorys? Nebo jenom proto, že to prostě bylo svérázné město, snad něco jako Singapur v malém a mnohem dřív? Náměstí, ulice a skupiny domů jsou pojmenované podle hlavních nálezů. Nebudu to víc komentovat, neboť celkem nerad podrobně popisuju něco, čemu ani odborně vzato nerozumím, ani to laicky vzato nemám v oku dost přesně. Je to probírané v každém průvodci, ba zčásti se najde i na webu.

Většina domů a nalezených předmětů sice asi nevznikla až těsně před katastrofou, ale soudě podle dost jednotného stylu fresek i nádob většinou nebyly v době evakuace nějak moc staré. Skoro všechno je to ona „zralá podoba první části kykladské (nebo mínojské) pozdní doby bronzové“ („mature LC I / MC I A“). Je to tedy kykladské nebo mínojské? Obojí. Je to produkt mínojského města na Kykladách, které bylo ovlivněné vším možným. Podle literatury bylo toto město v době zániku asi 500 let staré. Muselo tedy vzniknout v rámci mínojské invaze na Kyklady koncem rané doby bronzové (vrstva EC III), rozvíjet se v průběhu střední doby bronzové a v další epoše dosáhnout své vrcholné (tedy funerální) formy. Nálezy ze zmíněných starších vrstev Akrotiri v muzeích nějaké jsou, ale není úplně jisté, zda pocházejí z přesně téhož místa. Dokonce nejen nádobí místní produkce, ale také importy z ostrova Lemnu v severovýchodní Egeidě, už z poslední fáze rané doby bronzové.

Přinejmenším od konce střední doby bronzové se tady zformovalo centrum, v němž se potkávaly vlivy pocházející z Kréty, Kyklad, Sporad, ostrovů Dodekanésu, ba až z Kypru, Anatolie, Sýrie a Egypta, ale taky z řecké pevniny. Prostě kosmopolitní přístav na trase z Kréty na Kypr i z Kréty na Kyklady a do Attiky, středisko obchodu s mědí, včetně jejího zpracování, možná prý taky s exportem textilu.

Místo bylo osídlené samozřejmě už mnohem dříve. Nejstarší doklady pocházejí z pozdního neolitu, ze 4. tisíciletí před n. l., nebo z doby ještě o něco starší, pak pokračují přes ranou dobu bronzovou. Tato vrstva je evidentně starokykladská, ale slabší a trochu odlišná tím, že se musí vypořádat s jinými minerálními materiály, než jaké byly k dispozici na většině kykladských ostrovů.

Víc fotek je v albu. [[1]]

Fresky a nádoby, které se v Akrotiri našly, se vystavují hlavně v muzeích na Théře a v Národním archeologickém muzeu v Athénách.

 Pokračovat v souvislém čtení: Muzeum prehistorické Théry

THÉRA (Santorini)