Chrám Apollóna Aigléta: Porovnání verzí
| Řádka 13: | Řádka 13: | ||
[[File:Rest of Apollo temple, Moni Zoodochos Pigi, Anafi, 176284.jpg|thumb|right|[[commons: File: Rest of Apollo temple, Moni Zoodochos Pigi, Anafi, 176284.jpg|Na nádvoří kláštea Zoodochos Pigi na Anafi.]] ]] | [[File:Rest of Apollo temple, Moni Zoodochos Pigi, Anafi, 176284.jpg|thumb|right|[[commons: File: Rest of Apollo temple, Moni Zoodochos Pigi, Anafi, 176284.jpg|Na nádvoří kláštea Zoodochos Pigi na Anafi.]] ]] | ||
| − | Většina toho, co je z Apollónova chrámu vidět – a je toho opravdu hodně – pochází z 4. století před n. l., ze začátku helénistické doby. Tehdy zažívala Anafi pod vládou Ptolemaiovců svou chvíli bohatství a slávy – a právě tento chrám měl propojovat mytickou slávu Anafi z dob Argonautů s velkolepostí ptolemaiovské epochy. Kultovní místo Apollóna zde bylo už dříve, v dobách ryze dórské Anafi. Už tehdy se zde konaly Hyakinthie, tedy dórské oslavy Apollóna tancem nahých mladíků. Legenda také vypráví, že po své záchraně tady Argonauté obětovali Apollónovi jenom vodu, protože nic jiného neměli. Sluhové se jim kvůli tomu smáli, a posměšky se prý staly při zdejších obětech tradicí. Takhle to popisuje ještě Apollónios (''Argonautica'' IV, 1714n.) v 3. století před n. l. | + | Většina toho, co je z Apollónova chrámu vidět – a je toho opravdu hodně – pochází z konce 4. století před n. l., ze začátku helénistické doby. Tehdy zažívala Anafi pod vládou Ptolemaiovců svou chvíli bohatství a slávy – a právě tento chrám měl propojovat mytickou slávu Anafi z dob Argonautů s velkolepostí ptolemaiovské epochy. Kultovní místo Apollóna zde bylo už dříve, v dobách ryze dórské Anafi. Už tehdy se zde konaly Hyakinthie, tedy dórské oslavy Apollóna tancem nahých mladíků. Legenda také vypráví, že po své záchraně tady Argonauté obětovali Apollónovi jenom vodu, protože nic jiného neměli. Sluhové se jim kvůli tomu smáli, a posměšky se prý staly při zdejších obětech tradicí. Takhle to popisuje ještě Apollónios (''Argonautica'' IV, 1714n.) v 3. století před n. l. |
Velký raně helénistický chrám, který zmínil už Kallimachos, nejspíš využívá také část materiálu ze starších sakrálních staveb ke cti Apollóna, takže pozdější křesťanská přestavba asi nepředstavuje první ani jedinou reorganizaci prostoru a přeskupení kamenů v něm. | Velký raně helénistický chrám, který zmínil už Kallimachos, nejspíš využívá také část materiálu ze starších sakrálních staveb ke cti Apollóna, takže pozdější křesťanská přestavba asi nepředstavuje první ani jedinou reorganizaci prostoru a přeskupení kamenů v něm. | ||
Aktuální verze z 8. 2. 2022, 14:33
Většina toho, co je z Apollónova chrámu vidět – a je toho opravdu hodně – pochází z konce 4. století před n. l., ze začátku helénistické doby. Tehdy zažívala Anafi pod vládou Ptolemaiovců svou chvíli bohatství a slávy – a právě tento chrám měl propojovat mytickou slávu Anafi z dob Argonautů s velkolepostí ptolemaiovské epochy. Kultovní místo Apollóna zde bylo už dříve, v dobách ryze dórské Anafi. Už tehdy se zde konaly Hyakinthie, tedy dórské oslavy Apollóna tancem nahých mladíků. Legenda také vypráví, že po své záchraně tady Argonauté obětovali Apollónovi jenom vodu, protože nic jiného neměli. Sluhové se jim kvůli tomu smáli, a posměšky se prý staly při zdejších obětech tradicí. Takhle to popisuje ještě Apollónios (Argonautica IV, 1714n.) v 3. století před n. l.
Velký raně helénistický chrám, který zmínil už Kallimachos, nejspíš využívá také část materiálu ze starších sakrálních staveb ke cti Apollóna, takže pozdější křesťanská přestavba asi nepředstavuje první ani jedinou reorganizaci prostoru a přeskupení kamenů v něm.
Apollónův chrám byl obklopený rozsáhlým posvátným okrskem. Obvod celého okrsku vyznačuje peribolos, tedy ohradní zeď, která má současně roli opěrné zdi, udržující stabilitu chrámové plošiny. Právě tyto zdi dobře vidíme, protože se zachovaly skoro v úplnosti, jen jsou zčásti použity jako zdi některých klášterních budov. Uvnitř okrsku bylo kromě chrámu velké nádvoří, na němž stály také oltáře zasvěcené různým bohům. Z nápisů víme, že Diovi, Artemidě, Afrodítě a Asklépiovi.
Zvláště kolem západního rohu areálu (z hlediska příchodu od silnice vpravo) dosahuje zeď ze 4. století před n. l. výšky přes 3 metry. Když tento roh obejdeme chodníčkem mezi obvodovou zdí a vnější zahrádkou kláštera, stojíme konečně u hlavního vchodu. Ten je tvořen skutečně impozantní srostlicí dob a stylů – a téměř tunelem nás uvede na nádvoří. Velké kvádry pravé stěny vstupního tunelu, které zaujmou velikostí i medovou barvou mramoru, jsou částí chrámové budovy, kterou pak ze strany nádvoří uvidíme. Její stavební plán je trochu neobvyklý, asi jde o prostylos, otevřený pouze na přední straně. Z oné otevřené „verandy“ se sloupy zbyly na nádvoří jenom základy. Zadní část chrámové budovy prodělala už dříve nějakou křesťanskou přestavbu, dobře viditelnou z rohu nádvoří. Další části chrámových staveb prý byly přestavěné na refektář, snad i s částí stropu.
Nádvoří posvátného okrsku Apollónova chrámu se stalo nádvořím kláštera. A na tom nádvoří je kolem kostela vystaveno dost antických stavebních článků, vlastně další lapidárium. Antika a křesťanství se tady snoubí mimořádně nekonfliktním způsobem.
Víc fotek je v oddílu alba.
Souvisle číst: Moni Zóodochou Pigi
Zpátky na obsah kapitoly ANAFI
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
