Dryopides: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
[[File: Dryopida, Kythnos, 190388.jpg|thumb|left|[[commons:File: Dryopida, Kythnos, 190388.jpg|Dryopides na Kythnu.]] ]] | [[File: Dryopida, Kythnos, 190388.jpg|thumb|left|[[commons:File: Dryopida, Kythnos, 190388.jpg|Dryopides na Kythnu.]] ]] | ||
| + | |||
[[File: Dryopida, square, Kythnos, 190431.jpg|thumb|right|[[commons:File: Dryopida, square, Kythnos, 190431.jpg|Náměstí v Dryopides.]] ]] | [[File: Dryopida, square, Kythnos, 190431.jpg|thumb|right|[[commons:File: Dryopida, square, Kythnos, 190431.jpg|Náměstí v Dryopides.]] ]] | ||
| + | |||
| + | [[File: Evangelistria Church in Dryopides, Kythnos, 190351.jpg|thumb|left|[[commons:File: Evangelistria Church in Dryopides, Kythnos, 190351.jpg|Jeden z řady kostelů v Dryopides.]] ]] | ||
| + | |||
| + | [[File: Traditional house, Dryopida, Kythnos, 190352.jpg|thumb|right|[[commons:File: Traditional house, Dryopida, Kythnos, 190352.jpg|Renpovovaný tradiční dům.]] ]] | ||
| + | |||
| + | |||
Roztomilý městys s 800 obyvateli je méně turisticky exponovanou konkurencí Chóry Kythnu, tedy Mesarie. Skrývá se v širokém dolíku uprostřed ostrova jako v hnízdě. Říká se mu všelijak: Dryopides, Dryopida, nebo prostě Chorio (Chóřička). Člověk si tu nepřipadá jako na Kykladách, ale jako v jihořecké podhorské vsi v nějaké zapadlejší části pevniny, přestože tu žádné hory nejsou. Tento dojem zčásti působí taškové střechy domů z 19. století, ve zbytku pak celkový charakter místa i lidu. Za spíše symbolickou úplatu si tu lze pronajmout „tradiční lidový dům“, dokonce skoro hned vedle Byzantského muzea v Dryopidě. Nutno ovšem vědět, že přes všechnu roztomilost se obsah tohoto muzea omezuje na několik ikon z 19. století v jednom z kostelů. Otevřeno je samozřejmě od 19 do 24 hodin, stejně jako v nedalekém Etnografickém muzeu v Dryopidě. | Roztomilý městys s 800 obyvateli je méně turisticky exponovanou konkurencí Chóry Kythnu, tedy Mesarie. Skrývá se v širokém dolíku uprostřed ostrova jako v hnízdě. Říká se mu všelijak: Dryopides, Dryopida, nebo prostě Chorio (Chóřička). Člověk si tu nepřipadá jako na Kykladách, ale jako v jihořecké podhorské vsi v nějaké zapadlejší části pevniny, přestože tu žádné hory nejsou. Tento dojem zčásti působí taškové střechy domů z 19. století, ve zbytku pak celkový charakter místa i lidu. Za spíše symbolickou úplatu si tu lze pronajmout „tradiční lidový dům“, dokonce skoro hned vedle Byzantského muzea v Dryopidě. Nutno ovšem vědět, že přes všechnu roztomilost se obsah tohoto muzea omezuje na několik ikon z 19. století v jednom z kostelů. Otevřeno je samozřejmě od 19 do 24 hodin, stejně jako v nedalekém Etnografickém muzeu v Dryopidě. | ||
| + | |||
| + | |||
(Musím se přiznat, že jsem se v Dryopidě stal obecně známým blbem, protože jsem někde na ostrově ztratil brýle a odtud se přes příbuzné taxikáře organizovalo jejich hledání. Našli je u pobřežní stráže v Merichas, kam je odněkud přinesl neznámý nálezce. Do té doby jsem četl jen přes hledáček zrcadlovky, což budilo u lidu podiv. Mladí tam měli mobily a kompakty, dědkové si pamatovali na velké deskové foťáky, ale zrcadlovku prý viděli prvně, takže jsem ji musel v kafeniu Pohádka na náměstí předvádět jak medvěda.) | (Musím se přiznat, že jsem se v Dryopidě stal obecně známým blbem, protože jsem někde na ostrově ztratil brýle a odtud se přes příbuzné taxikáře organizovalo jejich hledání. Našli je u pobřežní stráže v Merichas, kam je odněkud přinesl neznámý nálezce. Do té doby jsem četl jen přes hledáček zrcadlovky, což budilo u lidu podiv. Mladí tam měli mobily a kompakty, dědkové si pamatovali na velké deskové foťáky, ale zrcadlovku prý viděli prvně, takže jsem ji musel v kafeniu Pohádka na náměstí předvádět jak medvěda.) | ||
| + | <br clear=all> | ||
| + | |||
| + | [[File: Dryopida on Kythnos, 190359.jpg|thumb|left|[[commons:File: Dryopida on Kythnos, 190359.jpg|Ulice směrem k divadlu.]] ]] | ||
| + | |||
| + | [[File: Agioi Anargyroi church, Dryopida Kythnos, 190366.jpg|thumb|right|[[commons:File: Agioi Anargyroi church, Dryopida Kythnos, 190366.jpg|Kostel Agioi Anargyroi.]] ]] | ||
| + | |||
Dryopida ovšem má taky funkční divadlo, tedy novodobý menší amfiteátr, a za ním obzvláštní kostel (Agioi Anargyroi), nadstavený nad propast, kterou v zimě teče potok. Kostelů je tu fůra a zamotaných uliček taky. | Dryopida ovšem má taky funkční divadlo, tedy novodobý menší amfiteátr, a za ním obzvláštní kostel (Agioi Anargyroi), nadstavený nad propast, kterou v zimě teče potok. Kostelů je tu fůra a zamotaných uliček taky. | ||
| + | <br clear=all> | ||
| + | |||
| + | [[File: Street in Dryopida, Kythnos, 190371.jpg|thumb|left|[[commons:File: Street in Dryopida, Kythnos, 190371.jpg|Ulice k útočištné jeskyni.]] ]] | ||
| + | |||
| + | [[File: Katafyki Cave, Dryopida, Kythnos, 190381.jpg|thumb|right|[[commons:File: Katafyki Cave, Dryopida, Kythnos, 190381.jpg|Útočištná jeskyně.]] ]] | ||
| + | |||
| + | [[File: Katafygi Dryopida.jpg|thumb|right|[[commons:File: Katafygi Dryopida.jpg|Jinak působí při osvětlení.]] ]] | ||
| + | |||
Hned nad Dryopidou je útočištná jeskyně, Katafyki (i všelijak jinak psáno), která obyvatelům mnohokrát posloužila, naposledy za 2. světové války. Kdy poprvé, to těžko říct, protože část jeskyně se postupně proměnila taky v doly, samozřejmě už dávno opuštěné. | Hned nad Dryopidou je útočištná jeskyně, Katafyki (i všelijak jinak psáno), která obyvatelům mnohokrát posloužila, naposledy za 2. světové války. Kdy poprvé, to těžko říct, protože část jeskyně se postupně proměnila taky v doly, samozřejmě už dávno opuštěné. | ||
<br clear=all> | <br clear=all> | ||
Aktuální verze z 2. 10. 2019, 22:16
Roztomilý městys s 800 obyvateli je méně turisticky exponovanou konkurencí Chóry Kythnu, tedy Mesarie. Skrývá se v širokém dolíku uprostřed ostrova jako v hnízdě. Říká se mu všelijak: Dryopides, Dryopida, nebo prostě Chorio (Chóřička). Člověk si tu nepřipadá jako na Kykladách, ale jako v jihořecké podhorské vsi v nějaké zapadlejší části pevniny, přestože tu žádné hory nejsou. Tento dojem zčásti působí taškové střechy domů z 19. století, ve zbytku pak celkový charakter místa i lidu. Za spíše symbolickou úplatu si tu lze pronajmout „tradiční lidový dům“, dokonce skoro hned vedle Byzantského muzea v Dryopidě. Nutno ovšem vědět, že přes všechnu roztomilost se obsah tohoto muzea omezuje na několik ikon z 19. století v jednom z kostelů. Otevřeno je samozřejmě od 19 do 24 hodin, stejně jako v nedalekém Etnografickém muzeu v Dryopidě.
(Musím se přiznat, že jsem se v Dryopidě stal obecně známým blbem, protože jsem někde na ostrově ztratil brýle a odtud se přes příbuzné taxikáře organizovalo jejich hledání. Našli je u pobřežní stráže v Merichas, kam je odněkud přinesl neznámý nálezce. Do té doby jsem četl jen přes hledáček zrcadlovky, což budilo u lidu podiv. Mladí tam měli mobily a kompakty, dědkové si pamatovali na velké deskové foťáky, ale zrcadlovku prý viděli prvně, takže jsem ji musel v kafeniu Pohádka na náměstí předvádět jak medvěda.)
Dryopida ovšem má taky funkční divadlo, tedy novodobý menší amfiteátr, a za ním obzvláštní kostel (Agioi Anargyroi), nadstavený nad propast, kterou v zimě teče potok. Kostelů je tu fůra a zamotaných uliček taky.
Hned nad Dryopidou je útočištná jeskyně, Katafyki (i všelijak jinak psáno), která obyvatelům mnohokrát posloužila, naposledy za 2. světové války. Kdy poprvé, to těžko říct, protože část jeskyně se postupně proměnila taky v doly, samozřejmě už dávno opuštěné.
Mnohem víc fotek z Dryopides je v oddílu alba.
Souvisle číst: Kanala, poutní místo zázračné
Zpátky na obsah kapitoly KYTHNOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
