Ag. Paulos a ostrov Nikouria: Porovnání verzí
(→Panagia) |
(→Panagia) |
||
| Řádka 41: | Řádka 41: | ||
Ke kostelíku Matky Boží Nikourijské se nejkratší cestou dostaneme od pláže zvané Panagia, což je druhá zastávka výletní lodičky. Když zdoláme kousek dost prudkého stoupání, ocitneme se skoro u kostela. Od velké pláže, u níž je první zastávka, je pohodlná cesta, ale je to dál. | Ke kostelíku Matky Boží Nikourijské se nejkratší cestou dostaneme od pláže zvané Panagia, což je druhá zastávka výletní lodičky. Když zdoláme kousek dost prudkého stoupání, ocitneme se skoro u kostela. Od velké pláže, u níž je první zastávka, je pohodlná cesta, ale je to dál. | ||
| − | Kostel stojí na návrší mezi mořem a mnohem vyššími strmými kopci Nikourie, v malém upraveném areálu, trochu na způsob poutních kostelů. (Kousíček směrem do vnitrozemí je zbytek kamenné zdi buď nějakého mitáta nebo možná mnohem starší stavby.) Místo je tuze příjemné a oplývá výhledy. Kostel sám je celý z kamene, včetně střechy, jak je na Kykladách častým zvykem. Asi je dost starý a přitom používá ještě starší stavební články. | + | Kostel stojí na návrší mezi mořem a mnohem vyššími strmými kopci Nikourie, v malém upraveném areálu, trochu na způsob poutních kostelů. (Kousíček směrem do vnitrozemí je zbytek kamenné zdi buď nějakého mitáta nebo možná mnohem starší stavby.) Místo je tuze příjemné a oplývá výhledy. Kostel sám je celý z kamene, včetně střechy, jak je na Kykladách častým zvykem. Asi je dost starý a přitom používá ještě starší stavební články. Hned ve vchodu do areálu si všimneme, že zde něco stávalo už dříve, přinejmenším starší křesťanský kostel, viz fotky v [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Nikouria#Panagia_of_Nikouria oddílu alba]. |
Interiér je z větší části novodobý. Na parapetu pod nejstarší ikonou leží nejen mořské lastury, tedy dost obecné tradiční znaky poutnictví, ale taky oblázky! Připomíná mi to oblázky, které v rané době bronzové a v rámci zcela jiného náboženství přinášeli poutníci z kykladských ostrovů do chrámu nebo poutního domu na vrcholu posvátného ostrůvku Daskalio (Daktylio) kousíček od pobřeží tajemného ostrova Keru. | Interiér je z větší části novodobý. Na parapetu pod nejstarší ikonou leží nejen mořské lastury, tedy dost obecné tradiční znaky poutnictví, ale taky oblázky! Připomíná mi to oblázky, které v rané době bronzové a v rámci zcela jiného náboženství přinášeli poutníci z kykladských ostrovů do chrámu nebo poutního domu na vrcholu posvátného ostrůvku Daskalio (Daktylio) kousíček od pobřeží tajemného ostrova Keru. | ||
Verze z 1. 3. 2019, 19:45
Agios Paulos
Silnice z Ormos Aigiali do Chóry Amorgu vede nejprve nízko nad mořem, ale před místem zvaném Ag. Paulos jde strmě nahoru, protože musí serpentinami vystoupat o půl kilometru. Míst s tímto názvem je na řeckých pobřežích hojně, většinou proto, že místní lidé se chtěli taky nějak zapojit do námořních legend o plavbách apoštola Pavla, popsaných v novozákonních Skutcích apoštolů.
Agios Paulos na Amorgu vypadá jako tuctové a nepříliš vkusné turistické středisko nedaleko osamoceného statku, přestože tu někde bývalo starokykladské pohřebiště, jehož poklady zdobí přední světová muzea. Teď je tady ráj spíš pro potápěče. Eponymický kostelík stojí o dost výš u hlavní silnice směrem k Chóře.
Dostaneme se sem autobusem, zajímavější je však sešup od samoty Asfodilitis, která leží na značené horské pěší cestě mezi Ormos Aigialis a Chórou Amorgu.
Víc fotek je v albu.
Nikouria
Ostrov Nikouria, občas zvaný také Mikroula, je od Amorgu oddělený nevelkou úžinou, přes kterou v létě funguje kyvadlová plážová přeprava.
Za návštěvu rozhodně stojí, nejen pro koupání v křišťálově čisté vodě s výhledem na hory Amorgu naproti, ale taky kvůli místnímu kostelíku. Navíc i odtud pochází řada starokykladských nálezů.
Panagia
Ke kostelíku Matky Boží Nikourijské se nejkratší cestou dostaneme od pláže zvané Panagia, což je druhá zastávka výletní lodičky. Když zdoláme kousek dost prudkého stoupání, ocitneme se skoro u kostela. Od velké pláže, u níž je první zastávka, je pohodlná cesta, ale je to dál.
Kostel stojí na návrší mezi mořem a mnohem vyššími strmými kopci Nikourie, v malém upraveném areálu, trochu na způsob poutních kostelů. (Kousíček směrem do vnitrozemí je zbytek kamenné zdi buď nějakého mitáta nebo možná mnohem starší stavby.) Místo je tuze příjemné a oplývá výhledy. Kostel sám je celý z kamene, včetně střechy, jak je na Kykladách častým zvykem. Asi je dost starý a přitom používá ještě starší stavební články. Hned ve vchodu do areálu si všimneme, že zde něco stávalo už dříve, přinejmenším starší křesťanský kostel, viz fotky v oddílu alba.
Interiér je z větší části novodobý. Na parapetu pod nejstarší ikonou leží nejen mořské lastury, tedy dost obecné tradiční znaky poutnictví, ale taky oblázky! Připomíná mi to oblázky, které v rané době bronzové a v rámci zcela jiného náboženství přinášeli poutníci z kykladských ostrovů do chrámu nebo poutního domu na vrcholu posvátného ostrůvku Daskalio (Daktylio) kousíček od pobřeží tajemného ostrova Keru.
Pyrgos Richti
Nedaleko hlavní silnice mezi Ag. Paulos a Chórou je zřícenina čehosi prý antického. Podle mapy by to měl být chrám, podle místního názvu Pyrgos Richti ale spíše věž. Pokud to tedy není tholos, tak to nejspíš bude obranná věž z helénistické doby, takové se na Kykladách vyskytují.
K místu vede cesta, ale bohužel jsem neměl kdy a jak se dostat na odbočku k ní, takže jsem se musel spokojit s pohledy a s problematickým focením přes zasolené okno jedoucího autobusu.
Pokračovat v souvislém čtení: Chóra Amorgu
Zpátky na obsah kapitoly AMORGOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
