Starokřesťanský reliéf betlémské scény: Porovnání verzí

Aktuální verze z 17. 2. 2018, 11:13

Reliéf betlémské scény, Naxos, kolem roku 400. Byzantské muzeum v Athénách.

Jedno z nejstarších zobrazení betlémské scény. Detail mramorového reliéfu z náhrobku v oblasti Sangri na Naxu. Kolem roku 400 n. l. Byzantské museum v Athénách, BXM 312.

Z Naxu pochází také jedno z nejhezčích velice starých zobrazení betlémské scény, tedy Ježíška se zvířaty, jak to pak známe z řady betlémů v pozdějších dobách. Je to reliéf na náhrobní desce, vystavuje jej Byzantské muzeum v Athénách pod inventárním číslem BXM 312.

Skoro metr velká mramorová deska z křesťanského náhrobku se celkem jednoznačně datuje do doby kolem roku 400. Byla nalezena někde v Sangri na Naxu, tedy v oblasti se silnou náboženskou tradicí od neolitu do byzantské doby. Vždyť v Gyroulas stávalo pozdně archaické Démétrion, přestavěné pak v raném 6. století na křesťanskou baziliku, a v okolí se v několika byzantských kostelech v různých částech Sangri našly také stavební součásti pocházející z Démétria.

Horní část reliéfu se zachovala jen z malé části, patrně zobrazuje útěk do Egypta, nebo cestu do Betléma. V první publikaci z roku 1890 byl z ní ještě zobrazen větší fragment postavy sv. Josefa, než se nyní vystavuje.

Dolní část je zachovaná dobře. Představuje betlémskou scénu: Uprostřed leží zavinuté nemluvně, za ním stojí dvě dobytčata, kolem dva stromy, nejspíš palma (nebo nějaký jehličnan) a vinná réva. Kvalita naxijské sochařské práce a nejlepšího materiálu (prý stejného, jaký se používal na sochy v archaické době) se tu pojí s naivistickými rysy starokřesťanského umění, ale taky už s dekorativním formalismem nastupujícího byzantinismu. Způsob ztvárnění scény je prý součástí trendů křesťanského umění v 4. a 5. století, zatímco kombinace s tématem útěku do Egypta v té době typická není.

Není to zvláštní? Vždyť kdybychom o křesťanství nevěděli nic jiného, než že cosi takového v pozdní antice bylo, tak bychom na základě této památky vyložili křesťanský mýtus o božím narození v jeskynním chlévě jako produkt naxijského náboženského synkretismu, který přeznačil starokykladské i řecké motivy, což by ovšem byla naprostá hloupost. Napřed nějaký kykladský bůh, pak Zás (Zeus), nakonec Ježíš. Samozřejmě tomu tak není, i když náboženská chronologie taková je. Onu možnost jsem zmínil jen jako ukázku, jak ošidné mohou být naše úvahy, pokud neznáme dost široké kontexty. V rámci egejských náboženství Ježíš není jediný Syn boží, který se za dramatických okolností rodí v jeskyni a který později tragicky umírá. Je to jenom náhoda, že se ten reliéf našel zrovna tady.

 Souvisle číst: MALÉ KYKLADY

 Zpátky na obsah podkapitoly Z Naxu mimo Naxos

 Zpátky na obsah kapitoly NAXOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY