Chóra Naxijských: Porovnání verzí

Aktuální verze z 5. 2. 2018, 22:51

Kastro Naxijské Chóry z mola velkého přístavu.

Naxisjká Chóra v podvečer.

Křižovatka ulic Ioannou Dellaroka a Kazantzakisovy, 13. až 18. století, s použitím antických stavebních článků asi z 6. století před n. l. Vchod do Galerie moderního umění.

Úředně se správní středisko ostrova jmenuje stejně jako ostrov sám, Naxos. Ostrované ovšem městu říkají Chóra Naxijských nebo Naxijská Chóra, většinou prostě jenom Chóra. Ve středověku a renesanci to byla Naxia, za starší byzantské vlády Chrýsopolis (Zlaté Město), předtím nevíme, nejspíš Naxos – a celý ostrov také Naxos, nejdříve asi Día (Diův).

Chóra Naxijských je velepříjemné sedmitisícové město. I při této velikosti je to opravdu město, a to nejen díky přístavu, letišti, dvěma katedrálám a turistům, ale především díky unikátní architektuře, antickým památkám, pěti muzeím a dvěma galeriím, o bezpočtu kostelů i hospod se netřeba šířit. Je to velkolepé útulné maloměsto, nezdobné a slušňácké. Už při pohledu z lodi vidíme, že krása tohoto místa je poměrně strohá, aspoň pokud přijíždíme ve dne. Častěji se tak děje pozdě večer.

Celková dispozice Chóry je daná vrstvením staveb v různých epochách. Po starokykladském osídlení na Palatiu, Grottě i jinde přišli Achájci, kteří sídlili na Grottě a nejspíš i na svazích nynějšího Kastra. V geometrické době lokálních center přibylo a postupem archaické doby se zformoval přibližně dnešní půdorys města, což završila jeho lygdamovská přestavba. Pak město dlouho žilo spíše ze setrvačnosti, v pomyslném trojúhelníku Grotty, akropole a Ariadnina nábřeží a s centrem na Grottě. Byzantské kostely používaly antické stavební články. Druhou velkou přestavbu provedli ve středověku noví benátští vládci: přestavěli akropoli na Kastro (hrad) opět s důsledným použitím starého materiálu, zčásti i celých zdí. Nová doba k tomu přidala napřed několik klasicistních budov a v pozdějším 20. století přibylo mnoho domů, jejichž architektura je ovlivněná funkcionalismem, který se do kykladského prostředí velice dobře hodí.

Oproti třeba Praze tady skoro není baroko, zato je zde mnohem víc renesance, a to velice střídmé, nijak nepředjímající baroko. Hustota gotiky je ještě větší než u nás, ale je to gotika jiného rázu. Zatímco v Praze máme pod pozdní gotikou Karlovy doby starší gotiku a něco málo románských věcí – na gotice pak barokní přestavby a vedle pozdější secesi – tak na Naxu je pod Lygdamovou pozdně archaickou vrstvou vrstva mykénská a pod ní starokykladská, zatímco přestavby jsou středověké a renesanční, nové pak funkcionalistické.

Nejprve se teď rozhlédneme, kde jsme se to ocitli. Z přístavního mola vycházíme na Ariadnino nábřeží, což je nejživější tepna novodobého města. Je odtud dobrý rozhled na další pozoruhodnosti i přístup k nim. Hned na to se vypravíme k Apollónovu chrámu, vzdát hold bohu z Délu, ale také Ariadně a Dionýsovi. Pak zamíříme do čtvrti Grotta, kde si prohlédneme nejstarší základy města i pravoslavné kostely na Metropolitním náměstí. Poté konečně vystoupáme na hrad, Kastro, tedy původně akropoli, sídlo Lygdamovo, od 13. století sídlo vévodů Archipelagu, obklopené chrámy, paláci, kláštery a muzei. Tam je také katolické arcibiskupství, kolem je kočičí ráj, zatímco níže, mezi Kastrem, Grottou a Ariadniným nábřežím, jsou staré obchodní uličky. Přitom stručně navštívíme byzantské a benátské muzeum, zatímco archeologické muzeum si necháme na samostatnou kapitolu a podobně i bezprostřední okolí města.

Víc fotek je v albu.

 Souvisle číst: Ariadnino nábřeží

 Zpátky na obsah podkapitoly Chóra Naxijských

 Zpátky na obsah kapitoly NAXOS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY