Výlet do sirných dolů: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | + | zkorigováno, vložit fotky | |
| + | |||
Na Mélu se síra těžila od nepaměti. V klasické době to byl významný exportní artikl, hlavně do Athén. Zachovaly se bloky lité síry s razítky. V nové době měli o čistou síru z Mélu zájem hlavně francouzští vinaři. Na pobřeží Sirného zálivu (''Thiafes bay'') na východě Mélu byly sirné doly rozšířeny a byla u nich postavena továrna na drcení horniny a třídění síry. Obojí zkrachovalo v roce 1958, protože neobstálo v konkurenci s dovozem z třetího světa. | Na Mélu se síra těžila od nepaměti. V klasické době to byl významný exportní artikl, hlavně do Athén. Zachovaly se bloky lité síry s razítky. V nové době měli o čistou síru z Mélu zájem hlavně francouzští vinaři. Na pobřeží Sirného zálivu (''Thiafes bay'') na východě Mélu byly sirné doly rozšířeny a byla u nich postavena továrna na drcení horniny a třídění síry. Obojí zkrachovalo v roce 1958, protože neobstálo v konkurenci s dovozem z třetího světa. | ||
| − | Výlet do sirných dolů je poněkud absurdní nápad, jenže místo je to nanejvýš romantické, nejen sirné, leč přímo surreálné, po cestě je pěkná horská krajina a ještě památky, k nimž bychom se bez auta Hornického muzea v Adamas nedostali ( | + | Výlet do sirných dolů je poněkud absurdní nápad, jenže místo je to nanejvýš romantické, nejen sirné, leč přímo surreálné, po cestě je pěkná horská krajina a ještě památky, k nimž bychom se bez auta Hornického muzea v Adamas nedostali ([[Zefyria a kostel na místě dórského Kastra]]). Závěr cesty je poněkud krkolomný. |
V údolí vyhřátém odpoledním sluncem je skutečně cítit síra, místy dost pořádně, dokonce sublimuje z hornin a pak se znovu usazuje. Ruiny fabriky působí jak z jiného světa. Jsou tady zbytky strojů a kolem se válí neidentifikovatelné předměty. Vstupujeme do domku, kde bydleli inženýři a vedoucí provozu, a kde byla taky opravářská dílna, dokonalé retro. | V údolí vyhřátém odpoledním sluncem je skutečně cítit síra, místy dost pořádně, dokonce sublimuje z hornin a pak se znovu usazuje. Ruiny fabriky působí jak z jiného světa. Jsou tady zbytky strojů a kolem se válí neidentifikovatelné předměty. Vstupujeme do domku, kde bydleli inženýři a vedoucí provozu, a kde byla taky opravářská dílna, dokonalé retro. | ||
| Řádka 12: | Řádka 13: | ||
Když odjíždíme, působí proti zapadajícímu slunci sirné údolí ještě bizarněji. Pečlivý pan řidič a průvodce v jedné osobě si odtud odváží domů několik zrezlých šroubů a pár kusů dřeva, možná v souvislosti s blížícím se referendem o stanovisku vlády k podmínkám hospodářské „pomoci“. | Když odjíždíme, působí proti zapadajícímu slunci sirné údolí ještě bizarněji. Pečlivý pan řidič a průvodce v jedné osobě si odtud odváží domů několik zrezlých šroubů a pár kusů dřeva, možná v souvislosti s blížícím se referendem o stanovisku vlády k podmínkám hospodářské „pomoci“. | ||
| − | Mnohem víc fotek z tohoto výletu je v | + | Mnohem víc fotek z tohoto výletu je v [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/East_Milos#Abandoned_sulfur_mines albu]. |
| + | <br clear=all> | ||
| + | |||
| + | Souvisle číst: [[Kolem ostrova]] | ||
| − | + | Zpátky na obsah kapitoly [[MÉLOS (Milos)]] | |
| − | [[ | + | Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']] |
[[Kategorie:Thiafes bay (Mélos)]] | [[Kategorie:Thiafes bay (Mélos)]] | ||
[[Kategorie:Francouzi]] | [[Kategorie:Francouzi]] | ||
Verze z 1. 1. 2018, 18:20
zkorigováno, vložit fotky
Na Mélu se síra těžila od nepaměti. V klasické době to byl významný exportní artikl, hlavně do Athén. Zachovaly se bloky lité síry s razítky. V nové době měli o čistou síru z Mélu zájem hlavně francouzští vinaři. Na pobřeží Sirného zálivu (Thiafes bay) na východě Mélu byly sirné doly rozšířeny a byla u nich postavena továrna na drcení horniny a třídění síry. Obojí zkrachovalo v roce 1958, protože neobstálo v konkurenci s dovozem z třetího světa.
Výlet do sirných dolů je poněkud absurdní nápad, jenže místo je to nanejvýš romantické, nejen sirné, leč přímo surreálné, po cestě je pěkná horská krajina a ještě památky, k nimž bychom se bez auta Hornického muzea v Adamas nedostali (Zefyria a kostel na místě dórského Kastra). Závěr cesty je poněkud krkolomný.
V údolí vyhřátém odpoledním sluncem je skutečně cítit síra, místy dost pořádně, dokonce sublimuje z hornin a pak se znovu usazuje. Ruiny fabriky působí jak z jiného světa. Jsou tady zbytky strojů a kolem se válí neidentifikovatelné předměty. Vstupujeme do domku, kde bydleli inženýři a vedoucí provozu, a kde byla taky opravářská dílna, dokonalé retro.
Dělníci byli ubytovaní v jeskyni protějšího svahu a v opuštěných štolách. Prostě drsné. Museli mít prach a síru úplně všude, plus sůl, když se umyli v moři. Muži prý dolovali, ženy třídily. Síra se odvážela na lodích, část věcí sem tahali přes hory mezci.
Důlních štol je vícero, do jedné se dá dobře vstoupit. Barvy horniny a výchozů síry završují pocit podzemí.
Když odjíždíme, působí proti zapadajícímu slunci sirné údolí ještě bizarněji. Pečlivý pan řidič a průvodce v jedné osobě si odtud odváží domů několik zrezlých šroubů a pár kusů dřeva, možná v souvislosti s blížícím se referendem o stanovisku vlády k podmínkám hospodářské „pomoci“.
Mnohem víc fotek z tohoto výletu je v albu.
Souvisle číst: Kolem ostrova
Zpátky na obsah kapitoly MÉLOS (Milos)
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
