Parská sochařská škola: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
info- Stránka bez jednoznačného pokračování | info- Stránka bez jednoznačného pokračování | ||
| − | + | [[File:Kore, Phrasikleia, Ariston of Paros, 550-540 BC, Mirhinous, NAMA 4889, 102538x.jpg|thumb|left|[[commons: File: Kore, Phrasikleia, Ariston of Paros, 550-540 BC, Mirhinous, NAMA 4889, 102538x.jpg|Koré z hrobu Frasikleie v Mirhinous, dílo Aristona z Paru, 550-540 před n l. Parský mramor, výška 211 cm. Národní archeologické museum v Athénách, N 4889.]] ]] | |
| − | Parská sochařská škola působí už v archaické době. Mimořádně dobře se zachovala například Koré, která stála na hrobě Frasikleie, jak praví nápis na podstavci, a to v | + | [[File:Nike marble torso 480 BC AM Paros A245, 144069.jpg|thumb|right|[[commons: File:Nike marble torso 480 BC AM Paros A245, 144069.jpg|Níké, torzo mramorové sochy z Paru, kolem 480 před n. l., parský mramor. Archeologické muzeum na Paru, A 245.]] ]] |
| + | |||
| + | Parská sochařská škola působí už v archaické době. Mimořádně dobře se zachovala například [[Koré]], která stála na hrobě Frasikleie, jak praví nápis na podstavci, a to v Mirhinús (''Mirhinous'') v Attice. Toto dílo Aristióna z Paru, z let 550 až 540 před n. l. nyní vystavuje Národní archeologické muzeum v Athénách ([[Koré Frasikleia NAMA 4889|N 4889]]). | ||
V klasické době působili parští sochaří také přímo v Athénách: Agorakritos v pozdním 5. století před n. l., Skopás v první polovině 4. století před n. l., Thrasymédés ve 4. století před n. l. Vliv pozdní podoby parské školy velice rozšířil zvláště Skopás. Pracoval v Athénách, na Peloponésu i v Malé Asii, krom toho byla později řada jeho děl převezena do Říma, kde se stala vzorem pro vystižení duševních stavů zobrazených postav. K šíření vlivu parské sochařské školy přispíval také export velice kvalitního mramoru, s nímž tato škola pracovala – a využívala jeho velice specifické vlastnosti. (Viz info [[Parský mramor]].) | V klasické době působili parští sochaří také přímo v Athénách: Agorakritos v pozdním 5. století před n. l., Skopás v první polovině 4. století před n. l., Thrasymédés ve 4. století před n. l. Vliv pozdní podoby parské školy velice rozšířil zvláště Skopás. Pracoval v Athénách, na Peloponésu i v Malé Asii, krom toho byla později řada jeho děl převezena do Říma, kde se stala vzorem pro vystižení duševních stavů zobrazených postav. K šíření vlivu parské sochařské školy přispíval také export velice kvalitního mramoru, s nímž tato škola pracovala – a využívala jeho velice specifické vlastnosti. (Viz info [[Parský mramor]].) | ||
| − | Četná díla parských sochařů vidíme přímo na Paru, v Archeologickém muzeu v Parikii. Další se vystavují v Archeologickém muzeu na Délu, protože se našly tam, už při svém vzniku byly určené pro Délos jako dar bohům a prezentace ostrova Paru. Parské práce, nebo díla jimi inspirovaná, potkáme i na řadě dalších ostrovů Kyklad, zvláště na Andru. Další jsou v předních světových muzeích. Viz | + | Četná díla parských sochařů vidíme přímo na Paru, totiž v [[Archeologické muzeum v Parikii|Archeologickém muzeu v Parikii na Paru]]. Další se vystavují v Archeologickém muzeu na Délu, protože se našly tam, už při svém vzniku byly určené pro Délos jako dar bohům a prezentace ostrova Paru. Parské práce, nebo díla jimi inspirovaná, potkáme i na řadě dalších ostrovů Kyklad, zvláště na Andru. Další jsou v předních světových muzeích. Viz antika v albu Věci z Paru mimo Paros. [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Outside_Paros#Ancient_Greek] |
Antická sláva parské sochařské školy našla pokračování i v nové době, protože se prostřednictvím římského pojetí stala součástí klasicistního kánonu řeckého výtvarného umění. Někdy neumíme rozpoznat, zda jde o práci přímo parskou, nebo dílo parské školy pokračující v Athénách, nebo o sochy vytvořené pouze pod vlivem parské školy. | Antická sláva parské sochařské školy našla pokračování i v nové době, protože se prostřednictvím římského pojetí stala součástí klasicistního kánonu řeckého výtvarného umění. Někdy neumíme rozpoznat, zda jde o práci přímo parskou, nebo dílo parské školy pokračující v Athénách, nebo o sochy vytvořené pouze pod vlivem parské školy. | ||
Výtvarná práce s mramorem má na ovšem Paru mnohem tradici starší než řecké osídlení, přinejmenším od rané doby bronzové. Řekové se však s původními obyvateli Kyklad na Paru už nesetkali a místní mramor opracovávali po svém. | Výtvarná práce s mramorem má na ovšem Paru mnohem tradici starší než řecké osídlení, přinejmenším od rané doby bronzové. Řekové se však s původními obyvateli Kyklad na Paru už nesetkali a místní mramor opracovávali po svém. | ||
| + | <br clear=all> | ||
| − | + | Zpátky na obsah kapitoly [[PAROS]] | |
| − | [[ | + | Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']] |
Aktuální verze z 25. 1. 2018, 17:57
info- Stránka bez jednoznačného pokračování
Parská sochařská škola působí už v archaické době. Mimořádně dobře se zachovala například Koré, která stála na hrobě Frasikleie, jak praví nápis na podstavci, a to v Mirhinús (Mirhinous) v Attice. Toto dílo Aristióna z Paru, z let 550 až 540 před n. l. nyní vystavuje Národní archeologické muzeum v Athénách (N 4889).
V klasické době působili parští sochaří také přímo v Athénách: Agorakritos v pozdním 5. století před n. l., Skopás v první polovině 4. století před n. l., Thrasymédés ve 4. století před n. l. Vliv pozdní podoby parské školy velice rozšířil zvláště Skopás. Pracoval v Athénách, na Peloponésu i v Malé Asii, krom toho byla později řada jeho děl převezena do Říma, kde se stala vzorem pro vystižení duševních stavů zobrazených postav. K šíření vlivu parské sochařské školy přispíval také export velice kvalitního mramoru, s nímž tato škola pracovala – a využívala jeho velice specifické vlastnosti. (Viz info Parský mramor.)
Četná díla parských sochařů vidíme přímo na Paru, totiž v Archeologickém muzeu v Parikii na Paru. Další se vystavují v Archeologickém muzeu na Délu, protože se našly tam, už při svém vzniku byly určené pro Délos jako dar bohům a prezentace ostrova Paru. Parské práce, nebo díla jimi inspirovaná, potkáme i na řadě dalších ostrovů Kyklad, zvláště na Andru. Další jsou v předních světových muzeích. Viz antika v albu Věci z Paru mimo Paros. [1]
Antická sláva parské sochařské školy našla pokračování i v nové době, protože se prostřednictvím římského pojetí stala součástí klasicistního kánonu řeckého výtvarného umění. Někdy neumíme rozpoznat, zda jde o práci přímo parskou, nebo dílo parské školy pokračující v Athénách, nebo o sochy vytvořené pouze pod vlivem parské školy.
Výtvarná práce s mramorem má na ovšem Paru mnohem tradici starší než řecké osídlení, přinejmenším od rané doby bronzové. Řekové se však s původními obyvateli Kyklad na Paru už nesetkali a místní mramor opracovávali po svém.
Zpátky na obsah kapitoly PAROS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY
