Rozhlédnutí po Sifnu: Porovnání verzí
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
+ | zkorigováno, vložit ještě další fotky | ||
+ | |||
[[File: Kapsalos-Frase mine on Sifnos.JPG|thumb|left|256px|[[commons: File:Kapsalos-Frase mine on Sifnos.JPG| Antické doly na Sifnu]]]] | [[File: Kapsalos-Frase mine on Sifnos.JPG|thumb|left|256px|[[commons: File:Kapsalos-Frase mine on Sifnos.JPG| Antické doly na Sifnu]]]] | ||
[[File: Entrance of a mine in Sifnos.JPG|thumb|right|256px|[[commons: File:Entrance of a mine in Sifnos.JPG| Další dávné doly na Sifnu]]]] | [[File: Entrance of a mine in Sifnos.JPG|thumb|right|256px|[[commons: File:Entrance of a mine in Sifnos.JPG| Další dávné doly na Sifnu]]]] |
Verze z 30. 12. 2017, 16:59
zkorigováno, vložit ještě další fotky
Na jihovýchod od Serifu leží Sifnos (Σίφνος) – a je tuze pěkný, hornatý a nečekaně zelený. Podkladem je nejčastěji tvrdá břidlice, ale i leccos jiného. Je to středně velký ostrov, na ploše 75 km2 žije asi 2400 obyvatel. Obydlený je přinejmenším od roku 4000 před n. l., už od pozdního neolitu byl součástí hlavního proudu kykladské kultury. V pozdní době bronzové zde kvetla mykénská kultura a v 11. století před n. l. sem přišli řečtí Iónové. V době bronzové i v řecké antice byl Sifnos významný tím, že se zde už od 3. tisíciletí před n. l. těžilo zlato, stříbro a olovo.
Podle Pausania byly doly zničené povodněmi. Z Pausaniova hlediska, tedy v pohledu 2. století n. l., se to stalo „už v dávných dobách“. Tyto povodně prý někteří přisuzovali lidské chamtivosti (Hérodotos, Dějiny III, 57). Zbytky řady starých dolů jsou dodnes patrné. V archaické době – a snad ještě začátkem klasické – prý Sifnijští posílali Apollónovi do Delf „zlaté míče“, pak však začali šetřit a přišel úpadek. Památkou na zlaté časy je pokladnice Sifnijských v Delfách.
Velkou část ostrova zaujímá přírodní rezervace. Velice pěknou krajinou vedou značené cesty, často jsou to stará kalderímia, což je výtečné pro lidi, které neleká macrovipera schweizeri. Viz podrobný anglický popis cest [1], včetně inkriminovaného zvířátka. [2]
Přístavem Sifnu je obec Kamares, centrem městečko Apollónia na vršku ve vnitrozemí. Do roku 1836 však bylo centrem Sifnu Kastro na místě antického hlavního města, na severovýchodním pobřeží ostrova. Tam je také starší Archeologické muzeum Sifnu. Na vrcholku kopce u kostela Ag. Andreas je odkryté městečko z doby mykénské, s nějakým starokykladským předznamenáním a s pokračováním v řecké archaické době. Přímo na místě je malé archeologické muzeum.
Chronologicky viděno tu v rané době bronzové stálo několik starokykladských sídel: na místě u Ag. Andreas, kolem pozdějšího Kastra a u několika pláží. Koncem pozdní doby bronzové zde bylo několik sídel mykénské kultury, zvláště u Ag. Andreas, kde po nějaké přestávce pokračuje řecké osídlení, dokonce město, které bylo centrem ostrova. V průběhu archaické doby se centrum přesouvá do Kastra. Ve středověku získává Kastro novou podobu a roli v rámci Archipelagu. Od roku 1836 je centrem ostrova Apollónia, jejíž památky sahají spíše jen několik staletí zpátky.
Na dalších vršcích je řada klášterů (některé z nich by znalce Byzance jistě zaujaly), několik desítek „benátských“ hrádků („věží“), pod nimi tradiční západokykladské holubníky. A dole pláže, některé v okolí starokykladských míst a s kostelíčky.
Ostrov je to velice pěkný, i když mně osobně tu chybí archaické chrámy in situ a kykladské idoly v muzeích, zato přebývají ty velezmije. Nejsou tu velké davy, trochu problémem však je, že přesto je místních míň než návštěvníků. Sifnijští teď nepůsobí nikterak chamtivě. V nové době se snaží prosadit produkcí keramiky.
Prostě je tu spíš moc pěkná příroda s dostatkem zeleně, něco zbytků mykénských a archaických, plus drobnosti od helénistické doby po současnost. Nad tento průměr ovšem na Sifnu vyniká půvabné Kastro!
Souvisle číst: Kamares, přístav Sifnu
Zpátky na obsah kapitoly SIFNOS
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY