Pokladnice Sifnijských v Delfách: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „ Stránka je ve výstavbě Dokladem bohatství Sifnu koncem archaické doby je pokladnice Sifnijských v Delfách, postavená kolem roku 525 před n. l.…“) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| − | Dokladem bohatství Sifnu koncem archaické doby je pokladnice Sifnijských v Delfách, postavená kolem roku 525 před n. l. Právě k ní se váže pověst o bohatství Sifnu, nejprve provázeném štědrou zbožností, pak hamižností a zkázou. Je ovšem možné, že ta proměna souvisí spíš s úpadkem samostatnosti kykladských ostrovů v klasické době, pod vlivem hegemonie Athén | + | Dokladem bohatství Sifnu koncem archaické doby je pokladnice Sifnijských v Delfách, postavená kolem roku 525 před n. l. Právě k ní se váže pověst o bohatství Sifnu, nejprve provázeném štědrou zbožností, pak hamižností a zkázou. Je ovšem možné, že ta proměna souvisí spíš s úpadkem samostatnosti kykladských ostrovů v klasické době, pod vlivem hegemonie Athén. |
| − | Když Pausaniás popisuje onu pokladnici, vypráví tuto pověst (''Cesta po Řecku'' X, 11, 2): | + | Když Pausaniás ve 2. století n. l. popisuje onu pokladnici, vypráví tuto pověst (''Cesta po Řecku'' X, 11, 2): |
„Obyvatelé Sifnu zbudovali svou pokladnici pro tuto příčinu: Ostrov Sifnos vydával zlatý kov a bůh přikázal jeho obyvatelům, aby z výtěžku odevzdali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však ve své nenasytnosti od dávky ustoupili a tehdy jim také moře zlaté doly zatopilo.“ | „Obyvatelé Sifnu zbudovali svou pokladnici pro tuto příčinu: Ostrov Sifnos vydával zlatý kov a bůh přikázal jeho obyvatelům, aby z výtěžku odevzdali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však ve své nenasytnosti od dávky ustoupili a tehdy jim také moře zlaté doly zatopilo.“ | ||
Verze z 6. 3. 2017, 21:05
Stránka je ve výstavbě
Dokladem bohatství Sifnu koncem archaické doby je pokladnice Sifnijských v Delfách, postavená kolem roku 525 před n. l. Právě k ní se váže pověst o bohatství Sifnu, nejprve provázeném štědrou zbožností, pak hamižností a zkázou. Je ovšem možné, že ta proměna souvisí spíš s úpadkem samostatnosti kykladských ostrovů v klasické době, pod vlivem hegemonie Athén.
Když Pausaniás ve 2. století n. l. popisuje onu pokladnici, vypráví tuto pověst (Cesta po Řecku X, 11, 2):
„Obyvatelé Sifnu zbudovali svou pokladnici pro tuto příčinu: Ostrov Sifnos vydával zlatý kov a bůh přikázal jeho obyvatelům, aby z výtěžku odevzdali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však ve své nenasytnosti od dávky ustoupili a tehdy jim také moře zlaté doly zatopilo.“
Z budovy pokladnice zůstaly na jejím původním místě v Delfách jenom mohutné základy a sokl z velkých kvádrů, do výšky kolem tří metrů. Reliéfy a sochy, které byly při archeologických pracech z pokladnice sňaty, vystavuje Archeologické muzeum v Delfách: Shromáždění bohů (foto), Gigantomachie a leccos jiného. Ale také dvě torza soch dívek, tedy koré v roli karyatid, což se v archaické době ještě moc nevidí. Víc fotek viz oddíl alba. [[1]]
Pokračovat v souvislém čtení: MÉLOS (Milos)
Zpátky: SIFNOS
