Domácí zvířectvo Kyklad: Porovnání verzí

Verze z 27. 11. 2017, 17:36

 info - Stránka bez jednoznačného pokračování

Kočka ve zbtcích antiky

Kozí rodinka ve zbytcích neolitu

Kavalerie

Prase kykladské

Kohout ikonoklastický

V první řadě si samozřejmě vybavíme kočky a kozy. Tato zvířata, milá svou ne zcela úplnou domestikací, tu mají skutečný ráj (další foto a ještě). Kočky potkáme v mnoha podobách: od typicky ostrovních, tedy štíhlejších, vyšších a ušatějších, po kočky jako středoevropské, ve všech barvách, včetně ušlechtilých koček s obojky s bižuterií. Volá se na ně „ts, ts“ nebo „ps, ps“. Podobně i kozy tu mají všechny myslitelné barvy, tvary a velikosti (další foto). Mnoho místních jmen je na Kykladách odvozeno od slov pro kozu nebo kozla. Pak jsou tu samozřejmě ovce, ale to je na menších a sušších ostrovech už skoro luxus. Na dopravu v horách se místy ještě pořád používají oslíci, mezci a muly. Větší a úrodnější ostrovy mohou uživit i nějaké krávy, nebo dokonce několik koní, které jsou potřeba i na plození mezků a mul. Ostatně, už Odysseův syn, mladý Télemachos, se při návštěvě Sparty omlouval králi Meneláovi, že nemůže přijmout jeho královský dar v podobě ušlechtilých koní, protože jeho ostrov je malý a hornatý a uživí jenom kozy (Odysseia IV, 600–608). A to nebyl z Kyklad, ale z mnohem zelenější Ithaky na řeckém severozápadě.

Na Kykladách je ovšem legrace i s dalšími domácími zvířaty. Například s prasetem, což by v kamenitých horách nad mořem málokdo čekal. Prasátko zde požívá úctu už od rané doby bronzové, kdy bylo téměř totemovým zvířetem starokykladské civilizace. Dodnes se v malém počtu prasata chovají i tradičním způsobem, v horách vedle koz. Dle tvrzení jednoho básníka bývají menší prasátka v horách začátkem zimy opatřena dečkami přes záda a boky, aby v chladném větru nenastydla. (Věřte ovšem básníkům, když před důvěrou v jejich vyprávění prý varoval už Hérakleitos ve zlomku A 23.) Nutno ovšem dodat, že tradiční kykladské prase je menší, docela štíhlé a většinou žluto-hnědě strakaté. Inu ostrovní forma. Teprve globalizace přivedla na Kyklady obvyklejší formy prasat, s nimiž je potíž, protože nechodí po horách, potřebují moc vody a tuze smrdí.

Na větší z ostrovů přivedla globalizace dokonce i evropská plemena krav, které se ovšem podivně vyjímají uprostřed kamení, podobně jako osamocená palma u kravína. Je to nárok nové doby, kde to jenom trochu jde. A Kyklady vždycky šly s dobou, byť po svém.

Zajímavě vypadá i hejno domácích kachen v mořské zátoce, nebo zástup hus pochodující k moři. Slepice působí nečekaně normálně a zajímavé je snad jenom to, že kykladští kohouti kokrhají v rozumnou dobu, tedy dopoledne, a že kohoutí maso je v hospodách vysoce ceněné. Kohout je ovšem také tradičním náboženským symbolem. Hospody si velice zakládají taky na specialitách z králíků. Ti se částečně chovají polodivokým způsobem, což našinci připomíná spíš vyschlé bažantnice. Jako sezónní králíkárny dobře slouží některé maličké neobydlené ostrůvky blízko pobřeží.

Nakonec něco o psech. Do nedávné doby patřili pořádní psi k pastýřům a toulaví k přístavu. Samozřejmě bez rasových problémů. Pastýřští psi tady budí respekt, leč nepůsobí tak beznadějně nebezpečně a krvežíznivě jako na Krétě. Přístavní pes budí spíš lítost. Cizinec s čistokrevným psem byl ještě v 90. letech terčem posměchu. Nové století však přineslo i v tomhle změnu. Dokonce i místní si opatřují psy specifikovaných ras a je už společensky únosné je chodit venčit na vodítku, třeba i po přístavním korzu. Psi zde štěkají „vav vav“ (po staru štěkali „bau bau“).

 Zpátky na Ostrovy v kruhu nebo dál na info Insulární efekty.

 Zpátky na obsah kapitoly NAPŘED O KYKLADÁCH