Civilní stratigrafie ostrovů: Porovnání verzí

Verze z 17. 4. 2017, 17:21

 Stránka ve vývoji

Už jsme si probrali obecnou náboženskou stratigrafii ostrovů. Teď zbývá ještě ta civilní. Typický kykladský ostrov mívá samozřejmě nejméně jeden přístav a jedno hlavní město, v řadě případů je to totéž. Některá z těchto městeček mají kontinuitu osídlení přes 6 tisíc let, z toho po řadu tisíciletí byla významnými centry!

Hlavnímu městu se většinou tradičně říká Chóra, ale úředně se jmenuje stejně jako celý ostrov, což občas působí zmatek. Navíc je běžné, že řada míst má několik různých jmen, každé z nich se může různě vyslovovat (třeba v dialektu) a různě přepisovat do latinky. Některá hlavní města ostrovů se ovšem jmenují jinak než Chóra (a úředně jinak než ostrov sám). Například Paroikia na ostrově Paru si ponechala své antické jméno, pouze se čte malinko jinak: Parikia. Naprosté místopisné zmatení vládne na Théře: Théra = Fira = Santorini = Agia Irini...

Zkratka Ag. ve jménech znamená svatý/á/í. Důležitější než jména však je struktura městeček, ta je často dost podobná.

Chóra nebo její ekvivalent mívá tzv. Kastro, čili Hrad. Často je to bývalá antická akropole, přestavěná ve středověku na dojemně křivolaké městečko. Kastro je tedy většinou na vršku, obklopené lecčím historickým, o čem se v průvodcích píše, že je to malebné. Skoro všude je plno schodů. Někdy je Kastro jinde, to když se hlavní město ostrova v průběhu dějin měnilo. Někde se najdou i jiná Kastra, totiž normální středověké hrady. Malým hrádkům se říká Pyrgos, Věž, protože to často jsou více či méně věže, ať už antické, středověké, nebo nejčastěji renesanční, někdy ještě pozdější. Mnohé jsou dodnes obývané, někdy i původními majiteli, ve smyslu rodiny.

Některé památečnosti jsou v Chóře, za jinými se musí vyrazit po ostrově. Kolem města je místy kousek relativní roviny, zbytek ostrova bývá více či méně kostrbatý. Na některých ostrovech jsou soumaří cesty, které přímo zvou k chození nádhernou krajinou, někdy jsou i takto značené a popsané na webu. [[1]] Cesty mají kategorie: pěšinka (většinou málo zřetelná), monopati (nelze jít vedle osla, úzký a zřetelný chodník), kalderímí (stavěná mulí dálnice). Všechno tohle i mnohé další si ukážeme na místech samotných.

Milovníkům muzejních sbírek se může hodit interaktivní stránka Muzea na Kykladách.

Ještě přidávám odkaz na album Archeologická místa na Kykladách (s linky) [[2]] a na album Muzea na Kykladách (nejen archeologická). [[3]]

 Souvisle číst: DÉLOS

Co nás čeká

NAPŘED O KYKLADÁCH

Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady