Vnitrozemské a horské chodníčky: Porovnání verzí
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Na Naxu je dobře možné chodit vysočinou i horami. Tu jdeme pěšinou mezi zahradami, tu bývalým oslím chodníčkem (''monopáti''), tu dokonce po široké dlážděné soumaří dálnici, ''kalderími''. Občas je potřeba otevřít si vrátka a pak je za sebou taky zavřít. Některé cesty jsou docela značené, i když rozličné značky jsou většinou nakupené jinde, než by je člověk potřeboval. Místy to jsou dokonce antické cesty! Dojemně se o ně stará turistická (vlastně „horochodecká a vlastivědná“) společnost sportovního klubu Pannaxiakos. Viz exkurz [[Emporos a horochodci]]. Pro své členy i hosty pravidelně pořádá vlastivědné výlety, končící neomylně v dobré venkovské hospodě, k níž nakonec přijede objednaný autobus. Opravy cest jsou podporované správou ostrova i Unií. Osamocený pěšák potřebuje dobrou mapu, trochu orientační schopnosti a trpělivosti, ale stojí to za to! | Na Naxu je dobře možné chodit vysočinou i horami. Tu jdeme pěšinou mezi zahradami, tu bývalým oslím chodníčkem (''monopáti''), tu dokonce po široké dlážděné soumaří dálnici, ''kalderími''. Občas je potřeba otevřít si vrátka a pak je za sebou taky zavřít. Některé cesty jsou docela značené, i když rozličné značky jsou většinou nakupené jinde, než by je člověk potřeboval. Místy to jsou dokonce antické cesty! Dojemně se o ně stará turistická (vlastně „horochodecká a vlastivědná“) společnost sportovního klubu Pannaxiakos. Viz exkurz [[Emporos a horochodci]]. Pro své členy i hosty pravidelně pořádá vlastivědné výlety, končící neomylně v dobré venkovské hospodě, k níž nakonec přijede objednaný autobus. Opravy cest jsou podporované správou ostrova i Unií. Osamocený pěšák potřebuje dobrou mapu, trochu orientační schopnosti a trpělivosti, ale stojí to za to! | ||
| − | Na takových cestách se většinou potká jen velice málo lidí, zato často zajímavých, protože komu normálnímu by se chtělo chodit po kamení, když může ležet u moře. Naxijští i Athéňané nejvíce obdivují zelené údolí Potámií a cesty ke starým byzantským kostelům v krajině. Já za nejhezčí cestu považuju okruh od pramene Arión přes posvátnou jeskyni na vrchol hory Zás a dolů k Ag. Marina (viz [[Svatá hora Zás]]); a vedle toho cestu od ležících kúrů přes Pano Potamia a Epano Kastro do Muzea citrónovice v Chalki (viz [[Kúrové odpočívají na vysočině a [[Ještě naxijskou vysočinou]]). Často se tady mění ráz krajiny, někdy naprosto zásadně, třeba i každých několik kilometrů. | + | Na takových cestách se většinou potká jen velice málo lidí, zato často zajímavých, protože komu normálnímu by se chtělo chodit po kamení, když může ležet u moře. Naxijští i Athéňané nejvíce obdivují zelené údolí Potámií a cesty ke starým byzantským kostelům v krajině. Já za nejhezčí cestu považuju okruh od pramene Arión přes posvátnou jeskyni na vrchol hory Zás a dolů k Ag. Marina (viz [[Svatá hora Zás]]); a vedle toho cestu od ležících kúrů přes Pano Potamia a Epano Kastro do Muzea citrónovice v Chalki (viz [[Kúrové odpočívají na vysočině]] a [[Ještě naxijskou vysočinou]]). Často se tady mění ráz krajiny, někdy naprosto zásadně, třeba i každých několik kilometrů. |
K cestám do opuštěnějších končin Naxu je nutná tato mapa: „Naxos 1 : 40 000; Topo 10.28 Aegean Cyclades“ od athénského nakladatelství Anavasi, z roku 2009 nebo novější. | K cestám do opuštěnějších končin Naxu je nutná tato mapa: „Naxos 1 : 40 000; Topo 10.28 Aegean Cyclades“ od athénského nakladatelství Anavasi, z roku 2009 nebo novější. | ||
Verze z 31. 3. 2017, 21:22
Stránka ve vývoji
Na Naxu je dobře možné chodit vysočinou i horami. Tu jdeme pěšinou mezi zahradami, tu bývalým oslím chodníčkem (monopáti), tu dokonce po široké dlážděné soumaří dálnici, kalderími. Občas je potřeba otevřít si vrátka a pak je za sebou taky zavřít. Některé cesty jsou docela značené, i když rozličné značky jsou většinou nakupené jinde, než by je člověk potřeboval. Místy to jsou dokonce antické cesty! Dojemně se o ně stará turistická (vlastně „horochodecká a vlastivědná“) společnost sportovního klubu Pannaxiakos. Viz exkurz Emporos a horochodci. Pro své členy i hosty pravidelně pořádá vlastivědné výlety, končící neomylně v dobré venkovské hospodě, k níž nakonec přijede objednaný autobus. Opravy cest jsou podporované správou ostrova i Unií. Osamocený pěšák potřebuje dobrou mapu, trochu orientační schopnosti a trpělivosti, ale stojí to za to!
Na takových cestách se většinou potká jen velice málo lidí, zato často zajímavých, protože komu normálnímu by se chtělo chodit po kamení, když může ležet u moře. Naxijští i Athéňané nejvíce obdivují zelené údolí Potámií a cesty ke starým byzantským kostelům v krajině. Já za nejhezčí cestu považuju okruh od pramene Arión přes posvátnou jeskyni na vrchol hory Zás a dolů k Ag. Marina (viz Svatá hora Zás); a vedle toho cestu od ležících kúrů přes Pano Potamia a Epano Kastro do Muzea citrónovice v Chalki (viz Kúrové odpočívají na vysočině a Ještě naxijskou vysočinou). Často se tady mění ráz krajiny, někdy naprosto zásadně, třeba i každých několik kilometrů.
K cestám do opuštěnějších končin Naxu je nutná tato mapa: „Naxos 1 : 40 000; Topo 10.28 Aegean Cyclades“ od athénského nakladatelství Anavasi, z roku 2009 nebo novější.
Na webu lze nalézt taky řadu popisů pěkných cest po Naxu. Lze doporučit například [[1]].
Souvisle číst: historka Arché konečně nalezena, exkurz Díky Naxu, nebo rovnou Chóra Naxijských
Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: Pouť na Délos a Kyklady[[Kategorie:Exkurzy]
