Homérský hymnus na Dionýsa: Porovnání verzí

Z KEROS
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 26: Řádka 26:
 
|  || Zlý je tam osud vedl. Jak zhlédli ho, na sebe kývli, ||  || Τυρσηνοί· τοὺς δ' ἦγε κακὸς μόρος· οἱ δὲ ἰδόντες
 
|  || Zlý je tam osud vedl. Jak zhlédli ho, na sebe kývli, ||  || Τυρσηνοί· τοὺς δ' ἦγε κακὸς μόρος· οἱ δὲ ἰδόντες
 
|-
 
|-
| 10 || vyskákali hned na břeh a rázem se zmocnili muže, ||  || εἷσαν ἐπὶ σφετέρης νηὸς κεχαρημένοι ἦτορ.
+
| 10 || vyskákali hned na břeh a rázem se zmocnili muže, ||  || νεῦσαν ἐς ἀλλήλους, τάχα δ' ἔκθορον, αἶψα δ' ἑλόντες
 
|-
 
|-
|  || dopravili ho na svou loď a jásali v duchu; ||  || υἱὸν γάρ μιν ἔφαντο διοτρεφέων βασιλήων
+
|  || dopravili ho na svou loď a jásali v duchu; ||  || εἷσαν ἐπὶ σφετέρης νηὸς κεχαρημένοι ἦτορ.
 
|-
 
|-
|  || myslili jeden jak druhý, že z rodu vznešených králů ||  || εἶναι, καὶ δεσμοῖς ἔθελον δεῖν ἀργαλέοισι.
+
|  || myslili jeden jak druhý, že z rodu vznešených králů ||  || υἱὸν γάρ μιν ἔφαντο διοτρεφέων βασιλήων
 
|-
 
|-
|  || jistě to syn a tuhými pouty chtěli ho svázat.<br /><br /> ||  || τὸν δ' οὐκ ἴσχανε δεσμά, λύγοι δ' ἀπὸ τηλόσ' ἔπιπτον<br /><br />
+
|  || jistě to syn a tuhými pouty chtěli ho svázat.<br /><br /> ||  || εἶναι, καὶ δεσμοῖς ἔθελον δεῖν ἀργαλέοισι.<br /><br />
 
|-
 
|-
|  ||  
+
|  || Pouta však nevydržela a daleko padaly houžve ||  || τὸν δ' οὐκ ἴσχανε δεσμά, λύγοι δ' ἀπὸ τηλόσ' ἔπιπτον
Pouta však nevydržela a daleko padaly houžve
+
|-
 
+
| 15 || od jeho rukou i nohou; on sám pak zůstával klidný ||  || χειρῶν ἠδὲ ποδῶν· ὁ δὲ μειδιάων ἐκάθητο
od jeho rukou i nohou; on sám pak zůstával klidný
+
|-
 
+
|  || s úsměvem v tmavých očích. Když kormidelník to viděl, ||  || ὄμμασι κυανέοισι, κυβερνήτης δὲ νοήσας
s úsměvem v tmavých očích. Když kormidelník to viděl,
+
|-
 
+
|  || vykřikl na své druhy a tak na ně důtklivě volal:<br /><br /> ||  || αὐτίκα οἷς ἑτάροισιν ἐκέκλετο φώνησέν τε·<br />
vykřikl na své druhy a tak na ně důtklivě volal:<br /><br />
+
<br />
 
+
|-
Kterého, nešťastníci, tu boha jímáte v pouta
+
|  || Kterého, nešťastníci, tu boha jímáte v pouta ||  || Δαιμόνιοι τίνα τόνδε θεὸν δεσμεύεθ' ἑλόντες
 
+
|-
silného? Vždyť ani důkladná loď ho nemůže unést.
+
|  || silného? Vždyť ani důkladná loď ho nemůže unést. ||  ||
 
+
|-
Věru buď sám je to Zeus neb Apollón stříbroluký
+
|  || Věru buď sám je to Zeus neb Apollón stříbroluký ||  ||
 
+
|-
anebo Poseidón snad; ten není smrtelným lidem
+
|  || anebo Poseidón snad; ten není smrtelným lidem ||  ||
 
+
|-
podoben, nýbrž bohům, co mají olympská sídla.
+
|  || podoben, nýbrž bohům, co mají olympská sídla. ||  ||
 
+
|-
Radím vám, na černou souš ho ihned propusťme z lodi,
+
|  || Radím vám, na černou souš ho ihned propusťme z lodi, ||  ||
 
+
|-
nikdo naň nevztahuj ruku, ať na nás rozhněván za to
+
|  || nikdo naň nevztahuj ruku, ať na nás rozhněván za to ||  ||
 
+
|-
nevzbudí zuřivé větry a prudkou nezdvihne bouři!<br /><br />
+
|  || nevzbudí zuřivé větry a prudkou nezdvihne bouři!<br /><br /> ||  ||
 
+
|-
Na něho náčelník plavců se obořil příkrými slovy:
+
|  || Na něho náčelník plavců se obořil příkrými slovy: ||  ||
 
+
|-
Bláhovče, hlídej vítr a pomáhej napínat plachtu!
+
|  || Bláhovče, hlídej vítr a pomáhej napínat plachtu! ||  ||
 
+
|-
Chop se aspoň všech lan – zde s tím si už poradí muži!
+
|  || Chop se aspoň všech lan – zde s tím si už poradí muži! ||  ||
 
+
|-
Myslí, že do Aigypta nebo na Kypros připluje s námi,
+
|  || Myslí, že do Aigypta nebo na Kypros připluje s námi, ||  ||
 
+
|-
k Hyperborejcům nebo i dál; však nakonec jednou
+
|  || k Hyperborejcům nebo i dál; však nakonec jednou ||  ||
 
+
|-
poví, kde svou rodinu má, svůj majetek všechen
+
|  || poví, kde svou rodinu má, svůj majetek všechen ||  ||
 
+
|-
a své příbuzenstvo, když do rukou dal nám ho osud.<br /><br />
+
|  || a své příbuzenstvo, když do rukou dal nám ho osud.<br /><br /> ||  ||
 
+
|-
Řekl a stěžeň zdvíhat se jal a napínat plachtu.
+
|  || Řekl a stěžeň zdvíhat se jal a napínat plachtu. ||  ||
 
+
|-
Vítr doprostřed plachty se opřel a všichni kol pevně
+
|  || Vítr doprostřed plachty se opřel a všichni kol pevně ||  ||
 
+
|-
utáhli lana. A v tom již viděli podivné věci.
+
|  || utáhli lana. A v tom již viděli podivné věci. ||  ||
 
+
|-
Po rychlé černé lodi se nejdřív lahodné víno
+
|  || Po rychlé černé lodi se nejdřív lahodné víno ||  ||
 
+
|-
prýštilo, šíříc líbezný dech a nebeskou vůni,
+
|  || prýštilo, šíříc líbezný dech a nebeskou vůni, ||  ||
 
+
|-
a všech plavců, jak spatřili div, se zmocňoval úžas.<br /><br />
+
|  || a všech plavců, jak spatřili div, se zmocňoval úžas.<br /><br /> ||  ||
 
+
|-
Za chvíli po kraji plachty výš vyběhly větévky révy
+
|  || Za chvíli po kraji plachty výš vyběhly větévky révy ||  ||
 
+
|-
na obou stranách a na nich se hojně houpaly hrozny;
+
|  || na obou stranách a na nich se hojně houpaly hrozny; ||  ||
 
+
|-
tmavě zelený břečťan se kolem stěžně zas vinul,
+
|  || tmavě zelený břečťan se kolem stěžně zas vinul, ||  ||
 
+
|-
bohatý kvítky, i plod se v půvabných bobulkách jevil,
+
|  || bohatý kvítky, i plod se v půvabných bobulkách jevil, ||  ||
 
+
|-
kde čněl u vesel kolík, tam visel věnec. Tu plavci
+
|  || kde čněl u vesel kolík, tam visel věnec. Tu plavci ||  ||
 
+
|-
na druha lodivoda již volali, hned aby s lodí
+
|  || na druha lodivoda již volali, hned aby s lodí ||  ||
 
+
|-
přirazil k souši. Vtom bůh se ve lva hrozného změnil,
+
|  || přirazil k souši. Vtom bůh se ve lva hrozného změnil, ||  ||
 
+
|-
na krytbě zařval vší silu a za nový důkaz své moci
+
|  || na krytbě zařval vší silu a za nový důkaz své moci ||  ||
 
+
|-
vyvolal doprostřed lodi zjev medvěda s huňatým tělem;
+
|  || vyvolal doprostřed lodi zjev medvěda s huňatým tělem; ||  ||
 
+
|-
ten se tam zuřivě vztyčil a lev zase na krytbě shora
+
|  || ten se tam zuřivě vztyčil a lev zase na krytbě shora ||  ||
 
+
|-
posupným pohledem hrozil. Tu na záď utekli plavci,
+
|  || posupným pohledem hrozil. Tu na záď utekli plavci, ||  ||
 
+
|-
kde se kol kormidelníka, jenž zachoval rozvážnou mysl,
+
|  || kde se kol kormidelníka, jenž zachoval rozvážnou mysl, ||  ||
 
+
|-
zděšení všichni shlukli; však lev se tam vřítil a rázem
+
|  || zděšení všichni shlukli; však lev se tam vřítil a rázem ||  ||
 
+
|-
uchvátil náčelníka. To vidouce, do jasné tůně
+
|  || uchvátil náčelníka. To vidouce, do jasné tůně ||  ||
 
+
|-
ostatní naskákali, tak záhubě uniknout chtíce,
+
|  || ostatní naskákali, tak záhubě uniknout chtíce, ||  ||
 
+
|-
tam se však delfíny stali. Jen lodivod milosti došel;
+
|  || tam se však delfíny stali. Jen lodivod milosti došel; ||  ||
 
+
|-
bůh ho zadržel, štěstí mu dal a promluvil k němu:<br /><br />
+
|  || bůh ho zadržel, štěstí mu dal a promluvil k němu:<br /><br /> ||  ||
 
+
|-
Zanech, lodníku řádný, vší bázně, ty máš mou přízeň.
+
|  || Zanech, lodníku řádný, vší bázně, ty máš mou přízeň. ||  ||
 
+
|-
Hlučný bůh Dionýsos jsem já, jejž zrodila matka
+
|  || Hlučný bůh Dionýsos jsem já, jejž zrodila matka ||  ||
 
+
|-
Semelé, Kadmova dcera, když s Diem se spojila v lásce.<br /><br />
+
|  || Semelé, Kadmova dcera, když s Diem se spojila v lásce.<br /><br /> ||  ||
 
+
|-
Pozdraven buď, ty synu Semely spanilé tváře!
+
|  || Pozdraven buď, ty synu Semely spanilé tváře! ||  ||
 
+
|-
Na tebe myslit musí, kdo sladkou složit chce píseň.
+
|  || Na tebe myslit musí, kdo sladkou složit chce píseň. ||  ||
 
|}
 
|}
 
<br />
 
<br />

Verze z 16. 9. 2016, 09:12

Homérský hymnus V Hymni Homerici V
Na Dionýsa In Bacchum
Přeložil Otokar Smrčka Εἰς Διόνυσον
Kylix Dionysus on a ship between dolphins 530 BC, Staatliche Antikensammlungen Munich 120639.jpg
1 O synu Semely slavné chci zpívat, Ἀμφὶ Διώνυσον Σεμέλης ἐρικυδέος υἱὸν
jak se při břehu moře, jež bez ustání se vlní, μνήσομαι, ὡς ἐφάνη παρὰ θῖν' ἁλὸς ἀτρυγέτοιο
na skalnatém výběžku mysu objevil, podoben muži ἀκτῇ ἐπὶ προβλῆτι νεηνίῃ ἀνδρὶ ἐοικὼς
v prvním rozkvětu mládí, kol skrání mu poletovaly πρωθήβῃ· καλαὶ δὲ περισσείοντο ἔθειραι
5 černavé kadeře krásné a statné široké plece κυάνεαι, φᾶρος δὲ περὶ στιβαροῖς ἔχεν ὤμοις
objímal nachový plášť. Tu na lodi důkladně kryté πορφύρεον· τάχα δ' ἄνδρες ἐϋσσέλμου ἀπὸ νηὸς
tyrhénští loupežní plavci se přihnali po moři třpytném.

ληϊσταὶ προγένοντο θοῶς ἐπὶ οἴνοπα πόντον

Zlý je tam osud vedl. Jak zhlédli ho, na sebe kývli, Τυρσηνοί· τοὺς δ' ἦγε κακὸς μόρος· οἱ δὲ ἰδόντες
10 vyskákali hned na břeh a rázem se zmocnili muže, νεῦσαν ἐς ἀλλήλους, τάχα δ' ἔκθορον, αἶψα δ' ἑλόντες
dopravili ho na svou loď a jásali v duchu; εἷσαν ἐπὶ σφετέρης νηὸς κεχαρημένοι ἦτορ.
myslili jeden jak druhý, že z rodu vznešených králů υἱὸν γάρ μιν ἔφαντο διοτρεφέων βασιλήων
jistě to syn a tuhými pouty chtěli ho svázat.

εἶναι, καὶ δεσμοῖς ἔθελον δεῖν ἀργαλέοισι.

Pouta však nevydržela a daleko padaly houžve τὸν δ' οὐκ ἴσχανε δεσμά, λύγοι δ' ἀπὸ τηλόσ' ἔπιπτον
15 od jeho rukou i nohou; on sám pak zůstával klidný χειρῶν ἠδὲ ποδῶν· ὁ δὲ μειδιάων ἐκάθητο
s úsměvem v tmavých očích. Když kormidelník to viděl, ὄμμασι κυανέοισι, κυβερνήτης δὲ νοήσας
vykřikl na své druhy a tak na ně důtklivě volal:

αὐτίκα οἷς ἑτάροισιν ἐκέκλετο φώνησέν τε·


Kterého, nešťastníci, tu boha jímáte v pouta Δαιμόνιοι τίνα τόνδε θεὸν δεσμεύεθ' ἑλόντες
silného? Vždyť ani důkladná loď ho nemůže unést.
Věru buď sám je to Zeus neb Apollón stříbroluký
anebo Poseidón snad; ten není smrtelným lidem
podoben, nýbrž bohům, co mají olympská sídla.
Radím vám, na černou souš ho ihned propusťme z lodi,
nikdo naň nevztahuj ruku, ať na nás rozhněván za to
nevzbudí zuřivé větry a prudkou nezdvihne bouři!

Na něho náčelník plavců se obořil příkrými slovy:
Bláhovče, hlídej vítr a pomáhej napínat plachtu!
Chop se aspoň všech lan – zde s tím si už poradí muži!
Myslí, že do Aigypta nebo na Kypros připluje s námi,
k Hyperborejcům nebo i dál; však nakonec jednou
poví, kde svou rodinu má, svůj majetek všechen
a své příbuzenstvo, když do rukou dal nám ho osud.

Řekl a stěžeň zdvíhat se jal a napínat plachtu.
Vítr doprostřed plachty se opřel a všichni kol pevně
utáhli lana. A v tom již viděli podivné věci.
Po rychlé černé lodi se nejdřív lahodné víno
prýštilo, šíříc líbezný dech a nebeskou vůni,
a všech plavců, jak spatřili div, se zmocňoval úžas.

Za chvíli po kraji plachty výš vyběhly větévky révy
na obou stranách a na nich se hojně houpaly hrozny;
tmavě zelený břečťan se kolem stěžně zas vinul,
bohatý kvítky, i plod se v půvabných bobulkách jevil,
kde čněl u vesel kolík, tam visel věnec. Tu plavci
na druha lodivoda již volali, hned aby s lodí
přirazil k souši. Vtom bůh se ve lva hrozného změnil,
na krytbě zařval vší silu a za nový důkaz své moci
vyvolal doprostřed lodi zjev medvěda s huňatým tělem;
ten se tam zuřivě vztyčil a lev zase na krytbě shora
posupným pohledem hrozil. Tu na záď utekli plavci,
kde se kol kormidelníka, jenž zachoval rozvážnou mysl,
zděšení všichni shlukli; však lev se tam vřítil a rázem
uchvátil náčelníka. To vidouce, do jasné tůně
ostatní naskákali, tak záhubě uniknout chtíce,
tam se však delfíny stali. Jen lodivod milosti došel;
bůh ho zadržel, štěstí mu dal a promluvil k němu:

Zanech, lodníku řádný, vší bázně, ty máš mou přízeň.
Hlučný bůh Dionýsos jsem já, jejž zrodila matka
Semelé, Kadmova dcera, když s Diem se spojila v lásce.

Pozdraven buď, ty synu Semely spanilé tváře!
Na tebe myslit musí, kdo sladkou složit chce píseň.



Viz [zobrazení v muzeu]

Souvislé čtení knížky: Zpátky na exkurz Dionýsova plavba