Mínoa (Amorgos): Porovnání verzí

Verze z 19. 3. 2017, 23:17

 Stránka ve vývoji

Nad přístavem Katapola je návrší – vysoké 246 metrů – s ruinami od kykladského neolitu po římskou antiku. K rozsáhlému archeologickému areálu vede značený chodníček, ale dá se sem přijít i jinými cestami. Je to nejvýznamnější a také nejrozsáhlejší archeologická památka na Amorgu. Areál obklopuje celý vršek kopce, v jednom směru sahá prastará obranná zeď dokonce až k moři. Prohlídka zabere hodně času a spatříme jen několik pěkných ruin, zato hojně koz a úžasných výhledů. Víc než o jednotlivé „památky“ tady jde o charakter místa a vzájemné překrývání jednotlivých lidských kultur v průběhu řady tisíciletí. Naštěstí je kousek pod vchodem stinné odpočívadlo a poblíž další zajímavosti.

Navzdory názvu místa tady kupodivu nebyly nalezené doklady o přítomnosti mínójské kultury, tedy předřecké krétské, kterou bychom zde očekávali ve střední době bronzové. To je zvláštní, vždyť na Théru to už není daleko. S touto výjimkou zde vidíme kontinuitu kultur posledních šesti tisíciletí, to vše na typickém místě takovýchto center. Buď se mínojské artefakty někam ztratily, nebo antičtí Řekové označovali slovem „mínojské“ cokoli tuze starého, třeba i starokykladská sídla. Pokud by platila druhá verze, mělo by to zajímavé následky také pro výklad situace na Délu. Jenže klasičtí řečtí historici celkem realisticky rozlišují mezi Mínojci a původními obyvateli Kyklad, i když ty si pro velkou časovou propast pletou s Káry. Asi to bude spíš tak, že mínojská invaze na Kyklady se pořádně ujala jenom na některých ostrovech (Théra, Mélos, malinko Paros), zatímco jinde jen vyvrátili opevněná místa, takže po nich žádné památky skoro nevidíme. Proto je dobře možné, že na místech jako je Délos nebo Amorgos (a z velké části i Naxos), mohly zbytky původních obyvatel dál nějak živořit. O Délu dokonce řečtí historici říkají, že jej Mínojci uchránili, pokud je to ovšem pravda.

Hned blízko za vchodem do opevněné oblasti pahorku Mínóa nás vítá brána z helénistické doby, tedy spíš její zbytky, ale pěkné (foto). Z téže doby pocházejí i základy Apollónova chrámu (foto). Od nich je vidět mohutná zeď z římské doby, v dálce Chóra a hory nad ní. Z druhé strany té velké pozdně antické zdi je cosi nejspíš helenistického, z nápadně dobře opracovaných velkých kamenů.

Protože tady uspořádání není dáno vrstvami naplavenin ale způsobem osídlování kopce, jen místy také stavěním pozdějších staveb na předchozích, je zde časové pořadí z větší části přímo opačné, než bývá při vykopávkách. Nejstarší věci jsou spíš nahoře. Když při stoupání obcházíme návrší, uvidíme dlouhou neolitickou obrannou zeď, klesající na severozápad k moři. Během stoupání k vrcholu si taky můžeme povšimnout, jak kozy preferují starokykladskou vrstvu, mají v něčem podobné libosti.

Přímo na vrcholu je nevelká svatyně, jejíž původ odborné popisy určují opravdu šalamounsky: 4. tisíciletí před n. l. až 4. století. Lze tomu rozumět tak, že raně starokykladská svatyně pod širým nebem sloužila kontinuálně různým kulturám a náboženstvím možná až do konce antiky. Povaha místa i zídek tomu odpovídá. V detailech se těžko vyznáme, ale působivé to je.

Víc fotek je v albu. [[1]]

 Pokračovat v souvislém čtení: Kovaios – Lidovka

AMORGOS