Paleopolis hadí: Porovnání verzí

Aktuální verze z 27. 2. 2018, 20:27

 historka - stránka bez jenoznačného pokračování

Záliv pod novodobou vesnicí, kde stávalo město Paleopolis. Andros.

Záliv hluboko pod novodobou vesnicí, kde stávalo město Paleopolis. Andros. Velká liduprázdná pláž a v moři zbytky antického města propadlého do moře. Zřetelně je vidět přístavní hráz.

Zaměřuji pozornost na hledání antických ruin dál a níž, takže jsem div nešlápnul na hada.

Ruiny starého řeckého města Paleopolis. Andros.

Je tam vykopávka.

Antický přístav.

V létě 2009 jsem si zajel autobusem z Gavria do Paleopolis, protože jsem tam už dřív zahlédl novou budovu muzea hned u silnice a dole u moře cosi jako antické zbytky. Autobusy jezdí po Andru velmi čiperně, dokonce mají jízdní řád, napsaný křídou na tabulích, jenže paní průvodčí dost často něco smaže nebo přepíše, čímž umožní mnohá dobrodružství. Působí to dojmem, že nápisy aktualizuje podle momentální polohy autobusu. Přesto jsem do Paleopolis dojel dobře, jenom jsem při vystupování málem šlápnul na čerstvě mrtvou růžkatou zmiji, kterou asi krátce předtím někdo přejel. To byla jednoznačná výstraha při vstupu do hlavního města ostrova Andru doby archaické a klasické.

Dnešní Paleopolis leží dost vysoko, podél hlavní silnice přes ostrov a pod ní. Navzdory svému názvu je to menší ves, kde moderní archeologické muzeum příjemně překvapuje už svou existencí. Dokonce se v něm smí fotografovat. Po prohlídce jsem se ptal, kudy dolů k ruinám antického města. Muzejní paní se takového nápadu lekla a správně tvrdila, že to je strašně hluboko dole, až u moře. Informace jako od Microsoftu, dozvěděl jsem se v obecnější podobě malou část toho, co jsem už věděl. Tak jsem to zkusil, kousek zpátky byla u silnice dokonce jakási značka.

Myslel jsem, že sejít dolů nebude až takový problém, byl jsem nachystaný spíš na nepohodlí odpoledního výstupu o čtvrt kilometru výšky jižní strání při zpáteční cestě. Jenže pod vesnicí se cesta mezi houštinkami a skalnatými svahy rychle zhoršovala. Klesal jsem k moři, kde byl blízko břehu v mělké vodě zřetelně viditelný obrys antického přístavního mola nebo vlnolamu, a kousek nad ním obrysy základu čehosi antického. Tu jsem málem šlápnul na hada, který v listí nebyl vidět, zato při pohybu byl nečekaně kontrastní. Středně dlouhý tenký had, ostře žlutý až skoro do oranžova, nejspíš některá z místních užovek. A hned vedle druhá, naštěstí taky na útěku. Tohle jsem ještě přečkal a pokračoval v sestupu, ale po chvíli byl přede mnou větší kousek, asi nějaká štíhlovka, nebo co! Tak jsem si z antiky vyfotil aspoň to, co bylo z toho místa vidět, a obezřetně stoupal zpátky k hlavní silnici.

Bez úhony jsem dolezl do vsi a v teď už mírném stoupání a na silničce nějak ztratil pozornost, takže jsem div nešlápl na pěkně velkou a tentokrát živou růžkatou zmiji těsně pod vyústěním silničky nahoru na hlavní. Zbrocený potem z nejednoho důvodu jsem usedl v kafeniu, abych v bezpečí vyčkal příjezdu autobusu. Paní průvodčí tady přece vyzvedává cestující po hospodách. Jenže tam zase nějaký had lezl po zídce, hned vedle mě. Když jsem to v Gavriu večer vyprávěl panu kempařovi, tak se velice bavil a dal mi cennou radu: „Hadů se bát nemusíš. Had před tebou odjede, když na něm nestojíš.“ Pak ovšem dodal výčet druhů, pro které to nemusí platit.

 Pokračovat v souvislém čtení: v typickém případě Zagora

 Zpátky na obsah kapitoly ANDROS

 Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: POUŤ NA KYKLADY