S dětmi na sopce - Historie editací

Zde v 28. 12. 2017, 17:34

2017-12-28T17:34:28Z

Zde v 28. 12. 2017, 17:29

2017-12-28T17:29:56Z

Zde v 28. 12. 2017, 17:10

2017-12-28T17:10:05Z

Zde v 18. 3. 2017, 16:14

2017-03-18T16:14:54Z

Zde v 18. 3. 2017, 16:10

2017-03-18T16:10:33Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Roku 1994 jsme se vraceli z Délu na Krétu přes Théru, protože jsme chtěli vidět Akrotiri. Z Mykonu jsme se sedm hodin houpali…“

2017-03-18T15:40:54Z

Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Roku 1994 jsme se vraceli z Délu na Krétu přes Théru, protože jsme chtěli vidět Akrotiri. Z Mykonu jsme se sedm hodin houpali…“

Nová stránka

Stránka ve vývoji
Roku 1994 jsme se vraceli z Délu na Krétu přes Théru, protože jsme chtěli vidět Akrotiri. Z Mykonu jsme se sedm hodin houpali na moc pěném malém ferry Expres Paros. Patřilo společnosti Bratři Katapoliani, mělo ještě dřevěnou palubu, ale zamotalo nám hlavu tak, že jsme se ještě v přístavu trochu potáceli. Autobus serpentinami nahoru k městu nám stabilitu nepřidal. Seděli pak jsme na jakési vyhlídce a nevěděli, jestli se ostrov trochu houpe opravdu, nebo se nám jenom motá hlava. Několik set metrů pod námi přistávala a startovala velká dopravní letadla. Skutečnost byla vymknutá z kloubů a smysly v té exotické kráse marně hledaly něco obvyklého, čeho se zachytit. Na ostrově bylo plno, nakonec jsme našli jakýsi lehce zadaptovaný kozí chlívek, i tak to byl nejdražší nocleh, jaký jsem kdy platil. S příchodem soumraku se vyrojila mračna komárů. Vůbec jsem nechápal, kde se zrovna tady, v poušti, berou. (Sousedi asi měli klimatizaci a ty potvory v ní žily.) Důkladně nás seštípali, menší holce bylo nějak šoufl.

Ráno mě Marie budila památnou větou: „Vstávej, Madla má horečku kolem 39 a sopka začíná soptit!“ Madla žhnula a byla mírně oteklá, podlaha se trochu třásla, k tomu jakési houpání, nejasno z jaké příčiny (a to jsme večer nepili), venku byla hustá mlha a byla cítit síra. K tomu vyzvánělo množství zvonů jak před posledním soudem. Bylo před devátou. Napadlo mě, že třeba probíhá evakuace, a nás v té naší díře zapomněli. To jsem si nechal pro sebe, a abych se zachoval mužně, tak jsem řekl, že to jdu zjistit. Vyrazil jsem v očekávání apokalyptických událostí. Zvony vyzváněly, síra smrděla, ale nikde nikdo! Chodit v husté mlze bludištěm uliček neznámého města není věc prostá. Když je to město thérské nepravděpodobné povahy a navíc se zrovna trochu houpe, tak je to ještě náročnější. Chvíli jsem si připadal naprosto ztraceně, ale pak se z mlhy za nějakým obloukem vynořil úzký vysoký vozík na míru uličky, dokonce stačil zastavit a nevrazil do mě. Pekař si přivstal a vezl zboží do krámu. Vysvětlil mi, že se nic neděje, že si sopka jen trochu pšoukla, a že v noci nefoukalo, tak se v kaldeře nahromadila vodní pára se sírou. A zvony zvoní, aby lidi vstávali a šli do kostela, protože je neděle! Nějakým zázrakem – snad na přímluvu všech svatých ostrova – jsem našel, kde bydlíme, a přinesl dobou zprávu. Madla se taky trochu oklepala a splaskla, mlha se zvedla, podlaha se zklidnila.

Marie jela do Akrotiri a vrátila se úplně nadšená, já mezitím zásoboval holky pomerančovou šťávou. Pak Marie převzala zásobování a obveselování Madly, do Akrotiri jsem vyrazil zase já s Hankou. Pro změnu přišel notos, jižní vánek, vlhký a teplý, 100 % vlhkosti při teplotě rovné teplotě těla, přes jemnou mlhu stačilo sluníčko ještě docela hřát. To mě postavilo na nohy, ale holčičí spotřeba pomerančové šťávy o to víc vzrostla. Tak jsme viděli, co jme chtěli, a odpluli na Krétu.
Po zkušenostech dalších let vidím na tomto ostrově tři možné úspěšné strategie. Pokud jenom přestupuju: Sedět v teoretické pozici na kamenech za molem (přístavní toulaví psi tu neobtěžují, spí v klimatizované čekárně), nepodlehnout omylu, že bych třeba za pět volných hodin mohl někam dojet, něco vidět a vrátit se. Pokud chci vidět muzea: Taxík z přístavu do kempu v hlavním městě, vypadá to absurdně, ale vyplatí se to. Pokud chci vidět Dórskou Théru: Taxík do Perissy a ubytování u dobrých lidí. Na volný taxík se dlouho čeká, silnice je často zablokovaná zájezdními autobusy a kamiony.

Pokračovat v souvislém čtení: [[Přijíždíme kalderou]]

[[THÉRA (Santorini)]]

[[Kategorie:Théra (Santorini)]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-   zkorigováno, vložit fotky
+   historka - stránka bez jednoznačného pokračování
 Roku 1994 jsme se vraceli z Délu na Krétu přes Théru, protože jsme chtěli vidět Akrotiri. Z Mykonu jsme se sedm hodin houpali na moc pěkném malém ferry Expres Paros. Patřilo společnosti Bratři Katapoliani, mělo ještě dřevěnou palubu, ale zamotalo nám hlavu tak, že jsme se ještě v přístavu trochu potáceli. Autobus serpentinami nahoru k městu nám stabilitu nepřidal. Seděli jsme pak na jakési vyhlídce a nevěděli, jestli se ostrov trochu houpe opravdu, nebo se nám jenom motá hlava. Několik set metrů pod námi přistávala a startovala velká dopravní letadla. Skutečnost byla vymknutá z kloubů a smysly v té exotické kráse marně hledaly něco obvyklého, čeho se zachytit. Na ostrově bylo plno, nakonec jsme našli jakýsi lehce zadaptovaný kozí chlívek, i tak to byl nejdražší nocleh, jaký jsem kdy platil. S příchodem soumraku se vyrojila mračna komárů. Vůbec jsem nechápal, kde se zrovna tady, v poušti, berou. (Sousedi asi měli klimatizaci a ty potvory v ní žily.) Důkladně nás seštípali, menší holce bylo nějak šoufl.
@@ Řádka 17: / Řádka 17: @@
 [[Kategorie:Théra (Santorini)]]
 [[Kategorie:Expres Paros]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-   Stránka ve vývoji
+   zkorigováno, vložit fotky
-Ráno mě Marie budila památnou větou: „Vstávej, Madla má horečku kolem 39 a sopka začíná soptit!“ Madla žhnula a byla mírně oteklá, podlaha se trochu třásla, k tomu jakési houpání, nejasno z jaké příčiny (a to jsme večer nepili), venku byla hustá mlha a byla cítit síra. K tomu vyzvánělo množství zvonů jak před posledním soudem. Bylo před devátou. Napadlo mě, že třeba probíhá evakuace, a nás v té naší díře zapomněli. To jsem si nechal pro sebe, a abych se zachoval mužně, tak jsem řekl, že to jdu zjistit. Vyrazil jsem v očekávání apokalyptických událostí. Zvony vyzváněly, síra smrděla, ale nikde nikdo! Chodit v husté mlze bludištěm uliček neznámého města není věc prostá. Když je to město thérské nepravděpodobné povahy a navíc se zrovna trochu houpe, tak je to ještě náročnější. Chvíli jsem si připadal naprosto ztraceně, ale pak se z mlhy za nějakým obloukem vynořil úzký vysoký vozík na míru uličky, dokonce stačil zastavit a nevrazil do mě. Pekař si přivstal a vezl zboží do krámu. Vysvětlil mi, že se nic neděje, že si sopka jen trochu pšoukla, a že v noci nefoukalo, tak se v kaldeře nahromadila vodní pára se sírou. A zvony zvoní, aby lidi vstávali a šli do kostela, protože je neděle! Nějakým zázrakem – snad na přímluvu všech svatých ostrova – jsem našel, kde bydlíme, a přinesl dobou zprávu. Madla se taky trochu oklepala a splaskla, mlha se zvedla, podlaha se zklidnila.
+Roku 1994 jsme se vraceli z Délu na Krétu přes Théru, protože jsme chtěli vidět Akrotiri. Z Mykonu jsme se sedm hodin houpali na moc pěkném malém ferry Expres Paros. Patřilo společnosti Bratři Katapoliani, mělo ještě dřevěnou palubu, ale zamotalo nám hlavu tak, že jsme se ještě v přístavu trochu potáceli. Autobus serpentinami nahoru k městu nám stabilitu nepřidal. Seděli jsme pak na jakési vyhlídce a nevěděli, jestli se ostrov trochu houpe opravdu, nebo se nám jenom motá hlava. Několik set metrů pod námi přistávala a startovala velká dopravní letadla. Skutečnost byla vymknutá z kloubů a smysly v té exotické kráse marně hledaly něco obvyklého, čeho se zachytit. Na ostrově bylo plno, nakonec jsme našli jakýsi lehce zadaptovaný kozí chlívek, i tak to byl nejdražší nocleh, jaký jsem kdy platil. S příchodem soumraku se vyrojila mračna komárů. Vůbec jsem nechápal, kde se zrovna tady, v poušti, berou. (Sousedi asi měli klimatizaci a ty potvory v ní žily.) Důkladně nás seštípali, menší holce bylo nějak šoufl.
-Marie jela do Akrotiri a vrátila se úplně nadšená, já mezitím zásoboval holky pomerančovou šťávou. Pak Marie převzala zásobování a obveselování Madly, do Akrotiri jsem vyrazil zase já s Hankou. Pro změnu přišel ''notos'', jižní vánek, vlhký a teplý, 100 % vlhkosti při teplotě rovné teplotě těla, přes jemnou mlhu k tomu sluníčko stačilo ještě docela hřát. To mě postavilo na nohy, ale holčičí spotřeba pomerančové šťávy o to víc vzrostla. Tak jsme viděli, co jme chtěli, a odpluli na Krétu.
+Ráno mě Marie budila památnou větou: „Vstávej, Madla má horečku a sopka začíná soptit!“ Madla žhnula a byla mírně oteklá, podlaha se trochu třásla, k tomu jakési houpání, nejasno z jaké příčiny (a to jsme večer nepili), venku byla hustá mlha a byla cítit síra. K tomu vyzvánělo množství zvonů jako před posledním soudem. Bylo před devátou. Napadlo mě, že třeba probíhá evakuace, a nás v té naší díře zapomněli. To jsem si nechal pro sebe, a abych se zachoval mužně, tak jsem řekl, že to jdu zjistit. Vyrazil jsem v očekávání apokalyptických událostí. Zvony vyzváněly, síra smrděla, ale nikde nikdo! Chodit v husté mlze bludištěm uliček neznámého města není věc prostá. Když je to město thérské nepravděpodobné povahy a navíc se zrovna trochu houpe, tak je to ještě náročnější. Chvíli jsem si připadal naprosto ztraceně, ale pak se z mlhy za nějakým obloukem vynořil úzký vysoký vozík na míru uličky, dokonce stačil zastavit a nevrazil do mě. Pekař si přivstal a vezl zboží do krámu. Vysvětlil mi, že se nic neděje, že si sopka jen trochu pšoukla, a že v noci nefoukalo, tak se v kaldeře nahromadila vodní pára se sírou. A zvony zvoní, aby lidi vstávali a šli do kostela, protože je neděle! Nějakým zázrakem – snad na přímluvu všech svatých ostrova – jsem našel, kde bydlíme, a přinesl dobrou zprávu. Madla se taky trochu oklepala a splaskla, mlha se zvedla, podlaha se zklidnila.
-Po zkušenostech dalších let vidím na tomto ostrově tři možné úspěšné strategie. Pokud jenom přestupuju: Sedět v teoretické pozici na kamenech za molem (přístavní toulaví psi tu neobtěžují, spí v klimatizované čekárně), nepodlehnout omylu, že bych třeba za pět volných hodin mohl někam dojet, něco vidět a vrátit se. Pokud chci vidět muzea: Taxík z přístavu do kempu v hlavním městě, vypadá to absurdně, ale vyplatí se to. Pokud chci vidět Dórskou Théru: Taxík do Perissy a ubytování u dobrých lidí. Na volný taxík se dlouho čeká, silnice je často zablokovaná zájezdními autobusy a kamiony.
+Marie jela do Akrotiri a vrátila se úplně nadšená, já mezitím zásoboval holky pomerančovou šťávou. Pak Marie převzala zásobování a obveselování Madly, do Akrotiri jsem vyrazil zase já s Hankou. Pro změnu přišel ''notos'', jižní vánek, vlhký a teplý, 100 % vlhkosti při teplotě rovné teplotě těla, přes jemnou mlhu k tomu sluníčko stačilo ještě docela hřát. To mě postavilo na nohy, ale holčičí spotřeba pomerančové šťávy o to víc vzrostla. Tak jsme viděli, co jsme chtěli, a odpluli na Krétu.
    Pokračovat v souvislém čtení: exkurz [[Erupce Théry]] nebo rovnou [[Atlantida?]]
-[[THÉRA (Santorini)]]
+  Zpátky na obsah kapitoly [[THÉRA (Santorini)]]
 [[Kategorie:Théra (Santorini)]]
 [[Kategorie:Expres Paros]]

@@ Řádka 4: / Řádka 4: @@
 Ráno mě Marie budila památnou větou: „Vstávej, Madla má horečku kolem 39 a sopka začíná soptit!“ Madla žhnula a byla mírně oteklá, podlaha se trochu třásla, k tomu jakési houpání, nejasno z jaké příčiny (a to jsme večer nepili), venku byla hustá mlha a byla cítit síra. K tomu vyzvánělo množství zvonů jak před posledním soudem. Bylo před devátou. Napadlo mě, že třeba probíhá evakuace, a nás v té naší díře zapomněli. To jsem si nechal pro sebe, a abych se zachoval mužně, tak jsem řekl, že to jdu zjistit. Vyrazil jsem v očekávání apokalyptických událostí. Zvony vyzváněly, síra smrděla, ale nikde nikdo! Chodit v husté mlze bludištěm uliček neznámého města není věc prostá. Když je to město thérské nepravděpodobné povahy a navíc se zrovna trochu houpe, tak je to ještě náročnější. Chvíli jsem si připadal naprosto ztraceně, ale pak se z mlhy za nějakým obloukem vynořil úzký vysoký vozík na míru uličky, dokonce stačil zastavit a nevrazil do mě. Pekař si přivstal a vezl zboží do krámu. Vysvětlil mi, že se nic neděje, že si sopka jen trochu pšoukla, a že v noci nefoukalo, tak se v kaldeře nahromadila vodní pára se sírou. A zvony zvoní, aby lidi vstávali a šli do kostela, protože je neděle! Nějakým zázrakem – snad na přímluvu všech svatých ostrova – jsem našel, kde bydlíme, a přinesl dobou zprávu. Madla se taky trochu oklepala a splaskla, mlha se zvedla, podlaha se zklidnila.
-Marie jela do Akrotiri a vrátila se úplně nadšená, já mezitím zásoboval holky pomerančovou šťávou. Pak Marie převzala zásobování a obveselování Madly, do Akrotiri jsem vyrazil zase já s Hankou. Pro změnu přišel notos, jižní vánek, vlhký a teplý, 100 % vlhkosti při teplotě rovné teplotě těla, přes jemnou mlhu stačilo sluníčko ještě docela hřát. To mě postavilo na nohy, ale holčičí spotřeba pomerančové šťávy o to víc vzrostla. Tak jsme viděli, co jme chtěli, a odpluli na Krétu.
+Marie jela do Akrotiri a vrátila se úplně nadšená, já mezitím zásoboval holky pomerančovou šťávou. Pak Marie převzala zásobování a obveselování Madly, do Akrotiri jsem vyrazil zase já s Hankou. Pro změnu přišel ''notos'', jižní vánek, vlhký a teplý, 100 % vlhkosti při teplotě rovné teplotě těla, přes jemnou mlhu stačilo sluníčko ještě docela hřát. To mě postavilo na nohy, ale holčičí spotřeba pomerančové šťávy o to víc vzrostla. Tak jsme viděli, co jme chtěli, a odpluli na Krétu.
 Po zkušenostech dalších let vidím na tomto ostrově tři možné úspěšné strategie. Pokud jenom přestupuju: Sedět v teoretické pozici na kamenech za molem (přístavní toulaví psi tu neobtěžují, spí v klimatizované čekárně), nepodlehnout omylu, že bych třeba za pět volných hodin mohl někam dojet, něco vidět a vrátit se. Pokud chci vidět muzea: Taxík z přístavu do kempu v hlavním městě, vypadá to absurdně, ale vyplatí se to. Pokud chci vidět Dórskou Théru: Taxík do Perissy a ubytování u dobrých lidí. Na volný taxík se dlouho čeká, silnice je často zablokovaná zájezdními autobusy a kamiony.
@@ Řádka 13: / Řádka 14: @@
 [[Kategorie:Théra (Santorini)]]