S dětmi na pustém ostrově - Historie editací

Zde v 29. 10. 2025, 17:48

2025-10-29T17:48:16Z

Zde: /* Rozloučení s Astypaleou */

2018-02-27T10:56:53Z

‎Rozloučení s Astypaleou

Zde: /* Maltezana */

2018-02-27T10:52:40Z

‎Maltezana

Zde: /* Bouřlivá plavba */

2018-02-27T10:37:54Z

‎Bouřlivá plavba

Zde v 27. 2. 2018, 10:27

2018-02-27T10:27:04Z

Zde v 29. 12. 2017, 15:45

2017-12-29T15:45:19Z

Zde v 29. 12. 2017, 15:44

2017-12-29T15:44:50Z

Ukázat změny

Zde: /* Rozloučení s Astypaleou */

2017-03-18T12:10:31Z

‎Rozloučení s Astypaleou

Zde: /* Vylodění */

2017-03-18T12:09:08Z

‎Vylodění

Zde: /* Netušené památky */

2017-03-18T11:53:34Z

‎Netušené památky

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    historka- stránka bez jednoznačného pokračování
-Na konec prázdnin roku 1996 jsem zařídil rodinnou dovolenou v Maltezaně na ostrově Astypalea, což tehdy byla skoro samota za rybářskou vsí Analipsis, 15 km po silničce pustinou od Chóry Astypalejské. Nutno vědět, že máme dvě dcery, tehdy jim bylo 7 a 12 let, a že ta mladší upřímně nenáviděla jakékoli památky. Cesta na pusté místo pirátského nebo piráty sužovaného ostrova ji nadchla o to více, že tam žádné památky určitě nebudou. Cíl cesty jsem tajil i před vlastní ženou, jeli jsme na „tajný ostrov“. Ekonomicky možnou se cesta stala díky tehdy nejlevnějším letenkám do Thessaloniky a železniční štrapáci do Athén.
+Na konec prázdnin roku 1996 jsem zařídil rodinnou dovolenou v Maltezaně na ostrově Astypalea, což tehdy byla skoro samota za rybářskou vsí Analipsis, 9 km po silničce pustinou od Chóry Astypalejské. Nutno vědět, že máme dvě dcery, tehdy jim bylo 7 a 12 let, a že ta mladší upřímně nenáviděla jakékoli památky. Cesta na pusté místo pirátského nebo piráty sužovaného ostrova ji nadchla o to více, že tam žádné památky určitě nebudou. Cíl cesty jsem tajil i před vlastní ženou, jeli jsme na „tajný ostrov“. Ekonomicky možnou se cesta stala díky tehdy nejlevnějším letenkám do Thessaloniky a železniční štrapáci do Athén.
 ==Bouřlivá plavba ==

@@ Řádka 43: / Řádka 43: @@
 ==Rozloučení s Astypaleou ==
 V přístavu bylo nečekaně hodně lidí. Ukázalo se, že všichni čekáme na poslední loď toho léta, což se nemohlo obejít bez slavnosti. Byly zde židle pro čestné hosty, tedy pro pana starostu, popa a jejich příbuzné, i pro významnější z odjíždějících hostů. Při západu slunce pan starosta pronesl řeč, ve které se v epické šíři loučil „s athénskými hosty“. Skončil ji zvoláním: „Příští rok zase na plážích Astypaleie!“ Pak spustila místní kutálka a mládež v krojích představila lidové tance. Zpočátku to vypadalo sice malebně, leč trochu chtěně. S houstnoucím soumrakem se však muzikanti i tanečníci dostávali do varu a mnozí cestující se k nim přidávali, představení lidových tanců přerostlo v noční rej. K davu cestujících se přidala snad celá Chóra. V pozdní večer se ze tmy za skálou vyhoupla příď veliké lodě, jejíž houkání na chvíli přehlušilo ten místní šrumec. Scéna jak z ''Amarcordu''. Nikdo však nenastupoval, naopak, námořníci vystoupili a přidali se k reji. Po delší době se kapitánovi podařilo přimět námořníky k tomu, aby uvedli cestující na loď, mnozí přitom dál tančili. Loď už byla plná k prasknutí, ale odjet ještě nemohla, protože na ní teď byla i celá Astypalea, v dojetí a tanci. Námořníci slzeli, když museli vyvádět místní lidi z lodi, objímali se a tancovali. Konečně s mnohým slavnostním houkáním loď vyjela do tmy směrem k Pireu, podobna lodi Dionýsově. Mladí Athéňáci se na horní palubě ještě dlouho do noci předstihovali v rychlosti tance a výšce skoků. Ještě za tmy a v pořádku jsme dopluli na [[NAXOS|Naxos]].
 <br clear=all>

@@ Řádka 19: / Řádka 19: @@
 ==Maltezana ==
 Ráno vše napravilo! Pohled z okna na rozzářenou skoro liduprázdnou lagunu s několika malými rybářskými loďkami dodal holkám nevídanou kuráž. Ujištění, že jsme pořád v Řecku, a přitom je tu spíš levněji než v Čechách, ji ještě posílilo. Týden u soukromé laguny a bez památek! Astypalea se rychle stala zamilovaným ostrovem celé rodiny, nejvíc samozřejmě Madly. Spikla se s kyriou Kalí, aniž by si rozuměly slovo. Nutno dodat, že kyria Kalí byla více než sedmdesátiletá, velice tmavá a rázná dáma, které patřilo všechno, co bylo v dohledu. Narodila se prý v řecké kupecké rodině v Antálii v jižním Turecku a na Astypaleu ji přivezli prchající rodiče, když jí byly dva nebo tři roky. Pořád ještě velela nejen hospodu, vedenou jejími potomky, ale nějak i rybáře v Maltezaně. V odlehlém domečku u moře k tomu měla dokonce vysílačku, byla prostě „pirátská babička“. Tvářila se tu hluboce vážně, tu šibalsky, tu zase úsečně velela; já se chvílemi skoro bál, aby se z paní „Krásné“ nebo spíš „Dobré“ nevyklubala její indická božská jmenovkyně.
@@ Řádka 24: / Řádka 34: @@
 Bylo nám tak neskonale dobře, že Madle nepokazily dojem ani památky, které se nečekaně objevily v den odjezdu. Loď prý pojede o den dřív, než jsme původně mysleli, takže jsem potřeboval zavolat na Naxos kyrii Anně, u které jsme pak měli bydlet. Už tenkrát, ještě před zevšeobecněním mobilů, bylo Řecko plné „kartotilefonů“, tedy automatů na kartu. Na Astypalei však žádný nebyl, dokonce ani v Chóře. V hospodě rodiny Kálí v Maltezaně jakýsi starobyle vypadající telefon měli, tak jsem chtěl zavolat odtud. Bodře mi vysvětlili, že kdyby zrovna fungoval, dovolali by se jím až do Chóry Astypalejské, ale nikam jinam, a odkázali mě na všemocnou pramáti. Tu moje žádost o telefonii až na Naxos rozparádila do nevídaných obrátek. Zatáhla mě do svého kutlochu v domečku u moře, plného koberečků a lodních součástek, nažhavila prastarou vysílačku, mnohokrát cosi rázně křičela do mikrofonu, až po delší době konečně diktovala naxijské telefonní číslo kyrie Anny a předala mi mikrofon i sluchátka. Chraptělo a hvízdalo to strašlivě, ale všechno jsme domluvili. Poté jsem si všiml, že telefonní vedení do Chóry sdílí nejen stejné sloupky, ale i stejné izolátory s místním téměř zázračným rozvodem elektřiny. Rozvody na sloupech elektrického vedení dodnes na mnohých ostrovech patří k vrcholným dílům místního lidového umění, leč Astypalea v tomto punktu ponechávala konkurenci daleko za sebou.
 ==Netušené památky ==

@@ Řádka 4: / Řádka 4: @@
 ==Bouřlivá plavba ==
 V Pireu se mě v lodní kanceláři opakovaně ptali, zda opravdu chci jet na Astypaleu s dětmi. Lístky, i ty dva dětské, mi samozřejmě rádi prodají, leč není prý zvykem, aby Evropané cestovali na místa, kde není infrastruktura, dokonce s dětmi. Takže jsme v 7 ráno odjížděli z Pirea lodí Leros na Astypaleu bez infrastruktury.
@@ Řádka 9: / Řádka 11: @@
 V podvečer bouře ustala, blížili jsme se k Amorgu a pop na přídi lodi děkoval za utišení moře. V bouři loď vyměnila modrobílou řeckou vlajku za vlajku pravoslaví, žlutou s černou orlicí, to aby byla pod přímou ochranou Panny Marie, což na zbytek rodiny působilo dojmem, že jsme vpluli do vod neznámého státu. Dojem jiného světa ještě zesílila kuželovitá silueta skalnatého ostrova Anafi, kde bylo za soumraku poslední mezipřistání. Po desáté večer jsme konečně vjížděli do temného přístavu.
 ==Vylodění ==

← Starší verze		Verze z 27. 2. 2018, 10:27
Řádka 1:		Řádka 1:
	historka- stránka bez jednoznačného pokračování		historka- stránka bez jednoznačného pokračování
−
−	~~zkorigováno, vložit fotky~~

	Na konec prázdnin roku 1996 jsem zařídil rodinnou dovolenou v Maltezaně na ostrově Astypalea, což tehdy byla skoro samota za rybářskou vsí Analipsis, 15 km po silničce pustinou od Chóry Astypalejské. Nutno vědět, že máme dvě dcery, tehdy jim bylo 7 a 12 let, a že ta mladší upřímně nenáviděla jakékoli památky. Cesta na pusté místo pirátského nebo piráty sužovaného ostrova ji nadchla o to více, že tam žádné památky určitě nebudou. Cíl cesty jsem tajil i před vlastní ženou, jeli jsme na „tajný ostrov“. Ekonomicky možnou se cesta stala díky tehdy nejlevnějším letenkám do Thessaloniky a železniční štrapáci do Athén.		Na konec prázdnin roku 1996 jsem zařídil rodinnou dovolenou v Maltezaně na ostrově Astypalea, což tehdy byla skoro samota za rybářskou vsí Analipsis, 15 km po silničce pustinou od Chóry Astypalejské. Nutno vědět, že máme dvě dcery, tehdy jim bylo 7 a 12 let, a že ta mladší upřímně nenáviděla jakékoli památky. Cesta na pusté místo pirátského nebo piráty sužovaného ostrova ji nadchla o to více, že tam žádné památky určitě nebudou. Cíl cesty jsem tajil i před vlastní ženou, jeli jsme na „tajný ostrov“. Ekonomicky možnou se cesta stala díky tehdy nejlevnějším letenkám do Thessaloniky a železniční štrapáci do Athén.

@@ Řádka 34: / Řádka 34: @@
 <br clear=all>
-   Pokračovat v souvislém čtení: [[Chóra Astypalejská]]
+   Pokračovat v souvislém čtení: [[Chóra Astypalejská|'''Chóra Astypalejská''']]
    Zpátky na obsah kapitoly [[ASTYPALEA]]

← Starší verze		Verze z 18. 3. 2017, 12:10
Řádka 42:		Řádka 42:
	[[Kategorie:Leros]]		[[Kategorie:Leros]]
	[[Kategorie:Bartoněk Antonín]]		[[Kategorie:Bartoněk Antonín]]
		+	[[Kategorie:Legaki Anna]]

@@ Řádka 12: / Řádka 12: @@
 Přijeli jsme na Astypaleu s pořádným zpožděním, naštěstí jediný ostrovní autobus věrně čekal na loď. Takže: Analipsis, až na konec! Asfalt brzo končí, leč autobusu to nijak nevadí a jede dál do nicoty. Vystupujeme do tmy, rozsvěcuju baterku, v jejím světle vypadá pruh okolní polopouště spíš jako smetiště. Jdeme s bágly a se zdevastovanými dětmi pěšky dál do Meltézány. Na holky ten tajný ostrov zatím nedělá moc dobrý dojem.
-Před půlnocí jsme na místě, kyria Kálí nás vítá a uvádí do pokojíčků. Při pokusu uvařit dětem aspoň pytlíkovou polívku a nám kafe ovšem vyhazuju pojistky tak důkladně, že zhasla východní část ostrova. S hrůzou si připomínáme báseň o strážci majáku, který vypnul světlo, a rána leželo na břehu množství mrtvol. Šel jsem se teda poradit do hospody, taky potemnělé, kde naštěstí řekli, že to není problém, to že se stává často. Marie se chtěla v pokojíčku na noc zamknout, ale zámek tady dosud nevynašli. Proč taky. Snažil jsem se ji uklidnit vyprávěním kyria Frangiska o bezpečí ostrova (viz historka [http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=P%C5%99ev%C3%BDchova_nechuti_k_ji%C5%BEan%C5%AFm_a_mo%C5%99i Převýchova nechuti k jižanům a moři, Bezpečí ostrova]), ale výsledný dojem nebyl zcela kýžený.
+Před půlnocí jsme na místě, kyria Kálí nás vítá a uvádí do pokojíčků. Při pokusu uvařit dětem aspoň pytlíkovou polívku a nám kafe ovšem vyhazuju pojistky tak důkladně, že zhasla východní část ostrova. S hrůzou si připomínáme báseň o strážci majáku, který vypnul světlo, a rána leželo na břehu množství mrtvol. Šel jsem se teda poradit do hospody, taky potemnělé, kde naštěstí řekli, že to není problém, to že se stává často. Marie se chtěla v pokojíčku na noc zamknout, ale zámek tady dosud nevynašli. Proč taky. Snažil jsem se ji uklidnit vyprávěním kyria Frangiska o bezpečí ostrova (viz historka [http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=P%C5%99ev%C3%BDchova_nechuti_k_ji%C5%BEan%C5%AFm_a_mo%C5%99i#Bezpe.C4.8D.C3.AD_ostrova Převýchova nechuti k jižanům a moři, Bezpečí ostrova]), ale výsledný dojem nebyl zcela kýžený.
 ==Maltezana ==

@@ Řádka 22: / Řádka 22: @@
 ==Netušené památky ==
-Dopoledne před naším odjezdem se kyria Kálí zatvářila šibalsky, že by mě něco mohlo zajímat, a pokynula nám, ať ji následujeme přes dvorek a kozí chlívky k nádherné dávné [[Mozaika v Maltezaně|mozaice]]. Byla dost velká, takže jsem potřeboval nějaký nadhled pro fotografování, navíc se leskla a ani jsem u sebe neměl slušnější film než prachobyčejný Kodak Gold 200, tohle jsem prostě nečekal. Chtěl jsem si půjčit štafle, ale byl s tím problém. Myslel jsem, že jazykový, tak jsem štafle namaloval na kus papíru. Kyria Kálí na mě spustila, že není blbá, že ví, co je klimax, ale že takovou věc tady nemají, a hned mi názorně ukazovala, že přece na elektrické vedení i na střechu dosáhne. Prý možná v Chóře, určitě na Naxu, tam je všechno. Kdyby bylo potřeba, námořníci by takovou věc přivezli a pak zase vrátili. Tak jsem radši přenesl z hospody pár židlí.
+Dopoledne před naším odjezdem se kyria Kálí zatvářila šibalsky, že by mě něco mohlo zajímat, a pokynula nám, ať ji následujeme přes dvorek a kozí chlívky k nádherné dávné [[Mozaika v Maltezaně|mozaice]]. Byla dost velká, takže jsem potřeboval nějaký nadhled pro fotografování, navíc se leskla a ani jsem u sebe neměl slušnější film než prachobyčejný Kodak Gold 200, tohle jsem prostě nečekal. Chtěl jsem si půjčit štafle, ale byl s tím problém. Myslel jsem, že jazykový, tak jsem štafle namaloval na kus papíru. Kyria Kálí na mě spustila, že není blbá, že ví, co je ''klimax'', ale že takovou věc tady nemají, a hned mi názorně ukazovala, že přece na elektrické vedení i na střechu dosáhne. Prý možná v Chóře, určitě na Naxu, tam je všechno. Kdyby bylo potřeba, námořníci by takovou věc přivezli a pak zase vrátili. Tak jsem radši přenesl z hospody pár židlí.
 ==Archeologické muzeum ==