Raně klasická filosofie - Historie editací

Zde v 10. 4. 2018, 08:26

2018-04-10T08:26:19Z

Zde v 9. 4. 2018, 15:28

2018-04-09T15:28:58Z

Zde v 9. 4. 2018, 13:32

2018-04-09T13:32:11Z

Zde v 9. 4. 2018, 13:31

2018-04-09T13:31:15Z

Zde v 9. 4. 2018, 13:30

2018-04-09T13:30:54Z

Zde: Založena nová stránka s textem „V klasické době brzy (v pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kul…“

2018-04-09T13:30:18Z

Založena nová stránka s textem „V klasické době brzy (v pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kul…“

Nová stránka

V klasické době brzy (v pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
 
 

Kacířská představa: 
Přírodověda pokročilého 19. století by lépe navázala na pozdně archaický styl zkoumání (nebo ještě na raně klasické myšlenky), než na sókratovskou účelovost ve světě a aristotelské podstaty. Bez klasického vydělení člověka z přírody a rozpolcení světa na sublunární a nadlunární by šlo všechno líp. Argumentem pro tuto podvratnou představu je zkušenost s tím, jak pracně musíme při výkladu presokratiků odvysvětlovat aristotelské dezinterpretace, které prostřednictvím školní tradice všem vlezly pod kůži. 
(Soukromě to vidím tak, že mezi raným 5. stoletím před n. l. a pozdním 19. stoletím je ve filosofii zajímavých novinek jen poskrovnu, takže vynechání oné doby by přineslo menší škodu, než jakou přináší její nadhodnocování.)
Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd.
 
 

(Ostatně, na mých oblíbených Kykladách představuje archaická doba druhý vrchol jejich slávy, po rané době bronzové, zatímco klasická doba tam přináší značný úpadek.)
 
 
 
Dál na [[Obrat k věcem lidským]]

Zpátky na [[Archaické a klasické|začátek této prezentace]]

← Starší verze		Verze z 10. 4. 2018, 08:26
Řádka 1:		Řádka 1:
		+	[[File:Parmenides.jpg\|thumb\|right\|[[commons: File: Parmenides.jpg\|Parmenidés, syn Pyreův. Hermovka podle podoby epikúrejce Métrodóra, Elea.]] ]]
		+
	Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči.		Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-V klasické době brzy (v  pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie.
+Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči.
-Kult „jsoucna“ a „podstaty“.
+Vyděluje se technizovaný pojem myšlení.
-Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
+Provázanost myšlení, řeči a „jsoucna“.
-Kacířská představa:<br />
+Zhodnocení (nadhodnocení?) bezrozpornosti, dokonce jako kriteria pravdy.
-Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd.
+Používá se důkaz sporem. (Sofisté, Parmenidés.)
-(Ostatně, na mých oblíbených Kykladách představuje archaická doba druhý vrchol jejich slávy, po rané době bronzové, zatímco klasická doba tam přináší značný úpadek.)
 <br clear=all>
 <br />

@@ Řádka 4: / Řádka 4: @@
 Kacířská představa:<br />
- Přírodověda pokročilého 19. století by lépe navázala na pozdně archaický styl zkoumání (nebo ještě na raně klasické myšlenky), než na sókratovskou účelovost ve světě a aristotelské podstaty. Bez klasického vydělení člověka z přírody a rozpolcení světa na sublunární a nadlunární by šlo všechno líp. Argumentem pro tuto podvratnou představu je zkušenost s tím, jak pracně musíme při výkladu presokratiků odvysvětlovat aristotelské dezinterpretace, které prostřednictvím školní tradice všem vlezly pod kůži.<br />
+Přírodověda pokročilého 19. století by lépe navázala na pozdně archaický styl zkoumání (nebo ještě na raně klasické myšlenky), než na sókratovskou účelovost ve světě a aristotelské podstaty. Bez klasického vydělení člověka z přírody a rozpolcení světa na sublunární a nadlunární by šlo všechno líp. Argumentem pro tuto podvratnou představu je zkušenost s tím, jak pracně musíme při výkladu presokratiků odvysvětlovat aristotelské dezinterpretace, které prostřednictvím školní tradice všem vlezly pod kůži.<br />
 (Soukromě to vidím tak, že mezi raným 5. stoletím před n. l. a pozdním 19. stoletím je ve filosofii zajímavých novinek jen poskrovnu, takže vynechání oné doby by přineslo menší škodu, než jakou přináší její nadhodnocování.)
 Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd.